Zemřel dne 28. dubna ve věku 92 let. ČRo 6 z roku 2007 – výtah z jeho myšlenek v rozhovoru níže:
Křesťanství není náboženství. Náboženství to je jen kolorit. Žít ve světě bez Boha před Bohem. Nikoli žít ve světě a opírat se o Boha. Náboženství se nedá vnímat, to se musí myslet. Člověk se stal člověkem tím, že začal mluvit. Můžu být užitečný jedině pod podmínkou, že se tomu dám k dispozici. Již jsem odsouzen když nedělám, říkal Ježíš. Život bez překážek je zbytečný, jsou od toho, aby byly přemáhány, překonávány. O pravdě můžeme mluvit jedině tak, že se vztahujeme k něčemu jinému než k pravdě. To je smysl pravdy. Není žádná pravda sama o sobě. Vždy pravda do této situace, pro tohoto člověka, o těch situacích či věcech. To znamená, že pravda není, pravda platí a my se k ní stále musíme odvolávat. Stejné je to s vírou. V hebrejské tradici je víra a pravda takřka totéž. Pravda je spolehnutí na spolehlivé. Tzn. my nesmíme víru redukovat na spolehnutí a vypustit to spolehlivé a pravdu nesmíme redukovat na spolehlivé a vypustit to spolehnutí. Spolehnutí na spolehlivé je jedna věc. Spolehnutí na nespolehlivé není žádné spolehnutí a spolehlivé na které se nikdo nespoléhá je k ničemu.
1.5.2004: Před 16 lety se stala Česká republika součástí zemí Evropské unie
Člověk je tvor, který nesmí zůstat stát. Ve chvíli kdy zůstane stát, začne couvat a klesat. Jediná možnost je jít kupředu. Všechny pokusy o konzervaci nějakého stavu jsou vždycky nebezpečné pro lidstvo. Lidstvo musí, za pomoci těch starých jít dál – to je víra. Víra je orientace životní i myšlenková.
Pravda přichází z budoucnosti. Kdyby nebylo budoucnosti, tak nic nemůže být přítomné a nic nemůže být minulé. K minulosti se nemůže vracet jinak než přes budoucnost. Kdybychom neměli dost času, tedy budoucnost, tak bychom nemohli studovat historii. Kdyby přestal přicházet čas, přestala by budoucnost. Celý obrovský vesmír, který je nad náš rozum by zmizel, protože celý vesmír jsou samé události.
Na světě nic co se neděje neexistuje. Není žádná trvalost. Z budoucnosti nepřichází stáří. Stáří přichází z minulosti. Moje naděje je, že když zemřu, tak to nekončí. O mě nejde, jde o to co přichází a já tomu mám napomoci. Můžu být užitečný jedině pod podmínkou, že se tomu dám k dispozici. Již jsem odsouzen když nedělám, říkal Ježíš. Život bez překážek je zbytečný, jsou od toho, aby byly přemáhány, překonávány. Nemusíme se bát budoucnosti, ale minulosti a přítomnosti, která se stává minulostí, to nás právě ohrožuje. Opak víry je strach.
Naše největší křesťanské svátky jsou pohanské, byly pokřtěny, přemalovány na křesťansko. Bez víry je náboženství k ničemu. Spása je to co očekáváme a o čem víme, že nevidělo a neslyšelo lidské oko a ucho. Jest-li chceme říct co to je, tak už jsme modláři. Bůh je, ale není ti Jsoucno. Bůh není předmět a když z toho uděláme předmět mimosvětný, tak je to pořád ještě předmět. Důležité je jaký máme respekt.
Víra je vycházení stále dopředu, výš a do neznáma. O víře mohou hovořit jen lidé, kteří si uvědomili co to je. A k tomu došlo v hebrejské a křesťanské tradici. Jakmile chceme mít pravdu v ruce, formulovanou, utíká nám mezi prsty.
O pravdě můžeme mluvit jedině tak, že se vztahujeme k něčemu jinému než k pravdě. To je smysl pravdy. Není žádná pravda sama o sobě. Vždy pravda do této situace, pro tohoto člověka, o těch situacích či věcech. To znamená, že pravda není, pravda platí a my se k ní stále musíme odvolávat. Stejné je to s vírou.
V hebrejské tradici je víra a pravda takřka totéž. Pravda je spolehnutí na spolehlivé. Tzn. my nesmíme víru redukovat na spolehnutí a vypustit to spolehlivé a pravdu nesmíme redukovat na spolehlivé a vypustit to spolehnutí. Spolehnutí na spolehlivé je jedna věc. Spolehnutí na nespolehlivé není žádné spolehnutí a spolehlivé na které se nikdo nespoléhá je k ničemu.
Je velký problém, jest-li se v Číně ujme marxismus, když Čína neprošla reformací. Marxismus nejenom, že není myslitelný bez křesťanství, je to křesťanská hereze. Navíc hereze protestantská.
Mé srdce je spíš u Kalvína než u Luthera.
Ten dialog musí být především veden velkými tradicemi jako je indická a čínská, s Budmismem s Lao-tsem, s Konfuciem atd. Dialog s marxisty byla jen taková rozcvička a nepovedla se. Po mém soudu je křesťanství vlastně ateismus.
Musíme si vzpomenout na to, že ve starém Římě neničili Bohy dobitých, vzdálených území, ale umísťovaly je v Pantheonu. Křesťané a Židé tam neobstáli, protože to byli jen ateisté. Neměli žádnou sochu, která by se dala odvést do Říma a vystavit v Pantheonu. To je počátek ateismu.
Pravda je v Hejdánkově pojetí základním kritériem, je kritériem všech věcí i sebe sama (Spinoza). „Pravda přichází z budoucnosti, má charakter aktuální výzvy, na kterou buď reagujeme, odpovíme, nebo přicházíme o jedinečnou příležitost, o novou přítomnost, budoucnost i minulost. Přicházející pravda zakládá novou, pravou skutečnost, není však pravdou o sobě, je pravdou pro nás, tedy záleží na našem přijetí a naší odpovědi.“
J.Š. 3.5.2020
Komentáře
Měla by patřit do katechismu všech občanů.
Někdo si však nárokuje pravdy své, jiné podložené tanky a hoaxy. Za těmito pseudopravdami jde hlava nehlava.
Pravdy lidí, kteří chtějí spolu nažívat v míru je třeba chránit. Jinak se rozpadnou jako nechráněné pobřeží pod příbojem.
K.Mrzílek.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.