O skutečné situaci firmy či instituce vypovídají často svědectví běžných zaměstnanců. Včera jsem potkal pošťačku při roznášce a zeptal se zda pro mne nemá poštu…
Pracovala 33 let v Cerhovicích, kde znala „každou schránku“. Nyní ji přeřadili do Žebráku. Nemá ani své ani pracovní vozidlo. Je nucena během pracovní doby používat autobus pro spojení Žebrák, Zdice, Cerhovice. Nepožaduje proplacení cesty do práce, ale očekávala by, že ji zaměstnavatel proplatí 20,-Kč denně na pracovní cesty mezi poštami, aby vše vůbec stihla. Není to prý průchodné?!
Navíc Česká pošta zavedla „novinku“ – doručovat poštu každý druhý den. Pošta se tak musí rozdělit na dvě skupiny – pro horní a dolní část města. Výsledkem je práce navíc, naštvanost zaměstnanců a nevyřízená pošta. Rozhovor jsme museli přerušit (spěchala, aby stihla autobus do Zdic, Cerhovic a stačila ještě vyřídit účetnictví). Umím si představit ty zmatky při třídění pošty, o ohrožení kvalitě nemluvě. Vždy se snažila roznést veškerou poštu v jeden den. Její kolegyně, dříve pracující v Bavoryni, roznáší dnes poštu v Cerhovicích…
Dříve v Žebráku pracovaly generace pošťaček a pošťáků, které jsme důvěrně znali, bydleli v Žebráku. Poslední roky se měnili i v řádech měsíců i týdnů. Působí to dojem, jakoby se vedení České pošty snažilo zachránit nezachránitelné nasazováním osvědčených zaměstnanců všude, kde to „hoří“? management 20,-Kč vydat nechce, zato na milionové platy a odměny manažerů se najde peněz vždy dost. Vedení České pošty by si mělo zkusit denní roznášku, aby poznalo skutečnost, nestěžovalo svým zaměstnancům už tak dost těžkou práci a přinášelo namísto nesmyslných „řešení“ smyslplná.
Mohlo by si vzít příklad z firmy Baťa, kde byl každý zaměstnanec „spolupracovníkem“. Společnou komunikací a vzájemným respektem vždy nacházeli ta nejlepší řešení pro firmu - ke spokojenosti její i zákazníků.
Jan Šinágl, 8.5.2020
Read more...