ZDF 14.5.2020, 43 min., Video k dispozici do 14.5.2021
NDR chce být státem bez vražd a násilí. Režim hodně investuje do vyšetřování zločinů, ale také do utajování a špionáže.
Ve skutečnosti se statistiky zločinů obou německých států od sebe navzájem jen stěží liší. Ale NDR to nechce připustit. ZDFzeit ukazuje spektakulární zločiny v NDR a objasňuje, proč některé dodnes zůstaly nepotrestány.
DDR: Zločin a socialismus nejdou dohromady
Dokument zachycuje čtyři dramatické trestné případy v NDR ze 70. a 80. let. Tyto případy mají jedno společné: kriminální policie vyšetřuje nanejvýš pozadí. Protože se zde jedná o utajení a zamlčení. V nahraných scénách, archivních fotografií, originálních dokumentech a s pomocí současných svědků, příbuzných a odborníků ukazuje film způsoby, kterými se režim snaží udržet svoji pověst za každou cenu.
Vyšetřování trestné činnosti je v NDR hlavní prioritou. S vysokým personálním nasazením, úsilím a náklady, by pachatelé měli být co nejdříve zavřeni. Režim vidí příčinu trestné činnosti především v sociálním kontextu. Zločiny nezapadají do mírového a filantropického socialismu, protože v očích SED nemají lidé žádný důvod ke zločinu. Tento self-image by měl být zachován za každou cenu.
Policie a Stasi v NDR spolupracují
Zločinci v NDR jsou velmi dobře vyškoleni a v mnoha případech mají podporu Ministerstva pro státní bezpečnost (MfS). Stasi také poskytuje profesionální a dobře vybavené vyšetřovatele pro majetkové zločiny. Vztah kriminální policie a Stasi je však ambivalentní, protože MfS je přímo podřízena SED a ta vždy sedí na „delší páce“. V některých případech se Komise pro vyšetřování trestných činů vůbec nezúčastňuje. Například pokud pachatel pochází z vlastních řad nebo pokud se jedná o sovětské vojáky.
Stasi ale nemá jen najít pachatele. Příbuzní obětí trestného činu jsou často sledováni a kontrolováni špicli, protože pouze režim určuje, které informace mohou být poskytnuty a zda je pachatel potrestán či nikoliv. Ani soudnictví tak není v NDR nezávislé. Je přímo podřízené vládě, neexistuje žádná dělba moci. Také poškození vedlejší účastníci nemají v NDR žádnou možnost se bránit.
ZDFzeit ukazuje spektakulární trestní případy z NDR:
- • Sovětský voják zastřelí dva mladé lidi - něco takového je v NDR absolutně tabu. Oficiálně propagované a projevené přátelství se Sovětskou armádou nesmí být za žádnou cenu ohroženo.
„Rusové, ta prasata, ničí vše kolem“
Kdo má moc, má právo. Za první půlrok 1997 300 trestných oznámení na ruské vojáky v Postupimi. Mez i nimi vražda, pokus o vraždu, znásilnění, krádeže, dopravní přestupky. Vše přísně utajeno. Čísla jsou reálna, ale nízká – jenom v oblasti Postupimi bylo 50.000 ruských vojáků. Stasi vyšetřuje pod dohledem Rusů. Není možné jejich potrestání, přestože je to součástí dohody o pobytu vojsk na území NDR. Bylo možné potrestání vojáka jen pokud byl ve službě, takže i když byl ve službě, byl „mimo službu“. Na tátu jeho dvou zastřelených synů byli nasazeni tři agenti. Teprve po zveřejnění archivů Stasi se mohl každý dozvědět, kdo ho konkrétně špicloval. I pohřeb byl sledován Stasi. Jako vedlejší účastník nebyl tehdy žádnou obětí a žalovat nemohl. Přesto to zkusil, obhájce byl agent Stasi. Jak dopadl ruský voják zůstává nevysvětleno. Ruská akta jsou dodnes nepřístupná. Žádat se musí 20 úředníků, když povolí, ztratí práci.
- • Dva kubánští smluvní zaměstnanci se utopili v Saale. Okolnosti jsou stále nejasné. Proto, aby nebylo ohroženo přátelství s bratrskou socialistickou zemí. Vyšetřování bylo tehdy zastaveno.
150 Kubánců žilo v městě, kvůli děvčatům vznikl spor. Kubánci se zachránili skokem do vody z mostu. Ne všichni uměli plavat, dva se utopili, byly na ně házeny z mostu lahve asi 50 lidmi. V roce 1989 žilo 93.000 smluvních dělníků v NDR, 67% z Vietnamu, 8% z Kuby, zbytek převážně z Afriky. Nic se nevyšetřilo - mrtvoly byly příliš dlouho ve vodě. Vyšetřování bylo zastaveno. Pokud přišel z nejvyšších míst. Z obou stran byla věc utajena. Rodině sděleno, že šlo o „úraz“. Teprve v roce 2016 se kubánská rodina dozvěděla od německého televizního štábu, že případ není dodnes jednoznačně vyšetřen. Dnes SZ v Halle nevidí žádný důvod pro vraždu z rasistických důvodů. Svědci nebyli ani vyslechnuti. Zda případ bude kdy otevřen je v současnosti nejisté.
- • Zaměstnanec Stasi střílí dva mladé muže. Ministerstvo státní bezpečnosti dělá vše pro to, aby byl případ vysvětlen jako nutná sebeobrana.
Jeden „intelektuálné slabý a strukturálně jednoduchý“ strážník filiálky Stasi vystřelil na tři muže po běžné hádce v opilosti, dva zemřeli na místě. Řečníka při pohřbu určila Stasi. Kriminální policie nesměla vyšetřovat, převzala Stasi. Příslušníci Stasi jsou vzorem, vznikl proto problém. Střelec byl zatčen, spáchal zločin, skandál pro Stasi. Nakonec střílel v „sebeobraně“. Stasi zařizovala útoky na rodiny obětí jako na chuligány. Oběti jsou cíleně kriminalizovány v médiích. Od 80 tých let pracovala Stasi s tzv. „rozkládací“ metodou – šíření pomluv lží o obětech a jejich rodinách. Ještě v roce 1989 měla Stasi 91.000 oficiálních zaměstnanců a 189.000 neoficiálních spolupracovníků, čili skryté udavače. Všechny Stasi akta dosahují délky 111 km. Mnoho občanů bývalé DDR trpí dodnes následky pronásledování Stasi. Výpověď příslušníka Stasi: „Nikomu se nedůvěřovalo – odborům, straně, justici, FDJ (svaz mládeže) a sportu. Všude měla Stasi své lidi. Sám jsem měl v průměru 2.500 marek měsíčně na zaplacení špiclů“. Vraha byl osvobozen a přeložen do Berlína. Jedna žena z rodin obětí říká: „Nepůjdu volit, nemám koho, nemám důvěru v tento stát.“ Teprve na podzim 1989 se podaří občanům za lidská práva obnovit proces. Na podzim 1990 byl strážník Stasi odsouzen na 10 let za dvě vraždy a jeden pokus o vraždu.
- • Dítě uprchlíka z NDR je dáno k adopci. K dnešnímu dni neexistují žádné důkazy o systematickém odnímaní dětí v NDR.
Lipsko 1984: Manžel s těhotnou ženou se pokusí v člunu dostat na západ. Odhadem to zkoušelo 5.500 obyvatel NDR. Jen 993 se to podařilo. Mezi stavbou a pádem Berlínské zdi uprchlo z NDR 960.605 lidí. 900 z nich při útěku zahynulo. Manželé byli zatčeni a uvězněni. Stasi nejprve vráží klín mezi manžele – rozveďte se a budete se moci starat o dítě, říká matce. Manžel kvůli dítěti souhlasil s rozvodem. Dostal 5 let nepodmíněně. Manželka propuštěná před porodem. Přežil jen kvůli víře vidět syna. Matka může syna navštěvovat – dotyky a osobní sdělení jsou tabu. Když se řeklo něco „špatného“, návštěva ukončena a následoval zákaz návštěv. Měsíce nemá uvězněný syn kontakt se svoji matkou, proto se nedozvěděl, že jeho bývalá žena dala syna k adopci. Nevíme, zda dobrovolně či pod tlakem. Otec byl vyzván souhlasit s adopcí, nepodepsal. Potřebný dokument podepsala za něho Stasi jeho jménem. V září 1986 byl syn otcovi odebrán kterého nikdy neviděl. Po 5 letech je propuštěn, kde mu jeho matka ukazuje fotografii syna, kterého vidí poprvé. S touto fotografií začíná otec hledat svého syna. Jeho bývalá žena mlčí, syn je u adoptivních rodičů. O tom, kdo smí v NDR adoptovat se spekuluje. Neustále se naráží na funkcionářské manžele, většinou vysoce postavené. Dodnes hledají stovky otců své syny a dcery. Na západě se píše o nucené adopci v NDR už od 70 let. Týká se uprchlíků, nebo politických nepřátel. Děti byly předány do adopce i bez souhlasů rodičů, žijících na západě. Margot Honecker až do své smrti v roce 2016 odmítá provádění násilné adopce v NDR. V únoru 1991 byly objeveny dokumenty, poukazující na adopci. Otec věří, že mu pomohou i média. Neobdrží ani informace, ani možnost nahlédnout do archivu. Až po 30 letech zazvonil telefon: „Marco? Ano Marco. Můj syn? Ano tvůj syn.“ Otec Andreas založil spolek Ukradené děti z NDR. Bojuje o možnost nahlédnout do archivů. Stav zákona je relativně beznadějný, protože adopce proti vůli rodičů se nepovažuje za poškození základních lidských práv. Navíc existuje spolkový zákon o 50 letech archivní nepřístupnosti. Petice pro Bundestag má podpořit změnu zákona, který umožní při podezření na násilnou adopci nahlížet do archivů, aby mohli rodiče opět nalézt svoje děti. Spolkový zákon o odškodnění lze použít jen v jasně prokázaných případech. Bezpráví v NDR režimu ještě není ani zdaleka dokonale zpracováno. Po 30 letech se německá společnost věnuje stále více podobným závažným otázkám, které byly tenkrát vnímány jako detail-otázky. Jsou otázky, které ještě nebyly zodpovězeny, ale aktuálně jsou pro současnou společnost a její vývoj důležité. Toto zpracování se vyplatí. Trestní pronásledování nepotrestaných činů bude možné i v budoucnosti. Vražda je nepromlčitelná.
https://www.zdf.de/dokumentation/zdfzeit/zdfzeit-mysterioese-kriminalfaelle-der-ddr-100.html
Současna německá společnost se se zločiny nacismu a komunismu vypořádává. Česká má k tomu stále daleko. Podobného pořadu se od současné veřejnoprávní ČT těžko dočkáme, stejně tak důkladného zpracovaní naší nedávné minulosti ÚSTR a ÚDV, které zdaleka neplní úlohu, kvůli které byly založeny. Vše je o kvalitě a odvaze lidí na odpovědných místech. Pouhá existence zákona a institucí vypořádání se s naší minulostí nezaručuje.
Překlad a komentář
Jan Šinágl, 17.5.2020
* * *
Odškodňování obětí komunismu směšné, pachatelé odměněni královsky!
Kdyby tyto informace zazněly v listopadu 89, nikdo by klíčky necinkal!
K probádání rozkazu ministra vnitra Sachera historiky z ÚSTR nedošlo ani po 30 letech?!
Komentáře
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.