Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

O knize, kterou dokončujeme s dr. Janou Chaloupkovou k 60. výročí diplomatických vztahů Česká republika – Marocké království říkám, že je knihou tvořenou v slzách a krvi. Nikdy jsem ještě ve svém dlouhém životě (75 let) neměl takové potíže a nečelil takovým překážkám a nástrahám jako v tomto případě.

Rád jsem se s Vámi podělil o radost z krásné předmluvy p. premiéra Babiše, kde ocenil naši práci a pozitivně se přidal k věnování knihy obětem koronaviru v Maroku na straně zdravotnického personálu, policie a vojska. Toto věnování přesuneme v konečné verzi elektronické i papírové knihy dopředu a milá vzpomínka na rodiče ustoupí trochu dále do pozadí. I když na ně samozřejmě stále myslíme a jsme jim vděčni za podporu, kterou nám během svých životů věnovali.

O koronaviru jsem poprvé více slyšel v lednu při dovolené na ostrově Curacao. V penzionu právě pobývala velmi sympatická rodina z Klatov a pustila mi na telefonu video ze SRN, kde byly hrozivé záběry z Číny, lidé v kosmických oděvech, osoby padající na ulici. Tehdy mi to šlo jako něco neskutečného, někde daleko od nás. Vůbec jsem netušil, že za pár týdnů se tato vážná nemoc přižene i k nám do Slovinska či k Vám do Čech a rozšíří se po celém světě. V Maroku mám mnoho přátel, a to i mezi vojáky, policisty, celníky. Jeden z nich pracoval v počátcích epidemie v nemocnici specializované na nemocné koronavirem v Casablance. Svůj „včelí oděv“, jak ho nazýval, si přivezl z USA, a tak byl kvalitně vyzbrojen proti nebezpečnému nepříteli. Postupně zemřela řada lékařů, jeho kolegové z řad policie i vojska. Pochopil jsem, že je vir v Maroku buď nějaký silnější nebo mají místní lidé jinou imunitu (jako kdyby třeba indiáni, kteří podlehli evropským chorobám). Každopádně umírající byli velmi mladí, 30-40 let. Opravdový smutek. Bál jsem se o své přátele. A proto jsme naši knihu věnovali právě těm, kteří při pomoci druhým ztratili to nejcennější – svůj život.

Jsem rád, že pan premiér Babiš tuto naši myšlenku podpořil a podpořil její hluboký význam. Tím více mne ranilo, když jsem se od přátel na českém ministerstvu zahraničí dozvěděl, že p. velvyslanec Lorenc v Rabatu kritizoval můj koncept knihu a ideu jejího věnování těm, kteří boji s virem podlehli. Považuji to za vysoce nehumánní a neprofesionální. Jeho kritika byla spojena s faktem, že kniha má zpoždění a nevyšla do konce roku 2019, který byl rokem onoho krásného kulatého výročí. Někdy ale jak Vy v Čechách říkáte – něco zlé pro něco dobré. Zpozdili jsme se pár měsíců, ale můžeme alespoň najít nit uznání, přátelství a sounáležitosti, která nás všechny spojuje – Maročany, Čechy i Slovince – péče o zdraví nás a našich spoluobčanů, pomoc bližnímu, záchrana národních ekonomik a starost o jiné. To ostře kontrastuje s někdy trochu sobeckým trendem dnešní doby myslet na peněžní prospěch a kariéru. Jsou i vyšší hodnoty než jen finance a morálka by měla být vždy na prvním místě.

S tím vším souvisí i důvod, proč je naše kniha zpožděná. A tím více mne mrzí útočná slova p. Lorence, neboť naší knize činil se svou hospodářkou Marcelou Payard nemalé překážky a snažil se, aby vůbec nevznikla. Nedávno jste v ČR slavili výročí Jana Husa, znám slavný film Otakara Vávry a praví se v něm: „Aby po něm ani slova, ani vzpomínky nezbylo!“ A tak to je s pí Chaloupkovou. Aby po ní v Maroku ani slůvka nezbylo!

Pamětní kniha měla být krásným suvenýrem nejen k připomenutí jubilea, ale také pro návštěvu prezidenta Miloše Zemana v Maroku v listopadu 2019. Ta se nakonec odložila a vlastně vše šlo s tímto projektem nešťastně. Zpočátku mne p. Lorenc přijal vřele ve své kanceláři, knihu začlenil do plánu kulturních akcí ambasády na rok 2019 a přislíbil malý příspěvek 40 000,- Kč na tento projekt. Každý ví, že s takovou částkou nelze žádnou knihu pořídit. Bylo to symbolické, mimochodem jen jedna má letenka z Lublaně do Rabatu činila cca 17 000 Kč. Jezdil jsem do Maroka fotografovat, neboť marocký designér si stále stěžoval, že portfolio fotografií je pro ČR bohatší. Pochopitelně! Jezdím do Vaší milované země stále a vždy s fotoaparátem. Pražský hrad jsem fotil snad tisíckrát, pokaždé je jiné světlo, jiná atmosféra – v přírodě i v mé duši. Ale v Maroku jsem byl na velké cestě jen jednou r. 2012 a pak až během minulého roku.

Pí Chaloupková mi pomáhala s programem, abychom marockou část obohatili. Mnohé jsem si hradil ze svého – letenky, cestování po Maroku, částečně přispěla i marocká strana. Jsem jim za to velmi vděčen a využívám této příležitosti k poděkování pracovníkům Královského paláce, Asociace Oudayas, regionálních center pro ochranu lidských práv, honorárnímu konzulovi ČR Mostafovi Meskini, cestovním kancelářím Passion Voyage a Marrakech Expedition 4x4 v Oarzazate a mnoha dalším osobám, které přispěli nejen ke vzniku této první knihy, ale kteří mi pomohli nasbírat kolekci snímků, když v blízké budoucnosti vznikne kniha věnující se pouze Maroku. Trochu smutné je, že samotné velvyslanectví nepomohlo nikdy s ničím, přestože publikace vznikala právě pro ně, jako nekomerční projekt. Jediný, kdo se angažoval nad rámec pracovních povinností, byla pí Chaloupková. Dle svých časových možností se mnou cestovala, tvořila program míst, která nám ve sbírce fotografií chyběla a přispěla významnou měrou i ze svých peněz k tomu, aby se kniha postupně rodila.

Po prvních příjemných setkáních v kanceláři p. velvyslance se postupně atmosféra začala měnit. S tím, jak rozvinul šikanu proti pí Chaloupkové, přesunul ji i na mne. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že mne obviňoval, že mu „chci řídit ambasádu“, což jsem rozhodně nikdy neměl v úmyslu. Do Rabatu jsem jezdil na aktivity veřejné diplomacie, měl jsem již jednou čtyři roky svou „vlastní ambasádu“ v Praze, a to mi stačilo.

Zajímá mne umění, kultura, rád přispěji k porozumění mezi lidmi, šíření osvěty a propagaci zajímavostí na turistiku, poznání a světové soužití v dobrém. Přestože byla kniha začleněna do plánu akcí velvyslanectví na podzim 2018, p. Lorenc držel návrh smlouvy na zajištění akce veřejné diplomacie a přidělení 40 000 Kč ve své kanceláři až do poloviny října 2019, aby blokoval práce na ní a nechával mne v pochybách, zda vůbec plán nakonec bude schválen. Podařilo se mi získat finance na tisk a další práce z marocké strany a také designéra p. Saeda.

Poprvé jsme se setkali s p. Saedem a jeho dvěma spolupracovníky v hotelu Villa Mandarin. Měl jsem tento hotel blízko české ambasády rád. Vonělo to tam květinami a všude byl cítit jeho francouzský styl. P. Saed mi představil svou knihu, kterou vytvořil pro Královský palác o královské rodině. Byla to úctyhodná bichle, laděná do jemně hnědé barvy jako starý papír, obsahovala texty s citacemi dole pod čarou a fotografiemi. Velmi se líbila a především vzhledem k jejímu profesionálnímu provedení jsem byl velmi rád, že budeme spolupracovat na knize česko-marocké.

P. Saed vytvořil i atraktivní návrh obálky, který Vám zasílám. Hledal paralelu obou zemí – šermířské klání v Kutné hoře během Stříbření a marocký festival Fantasia, kdy jezdci/bojovníci jedou v řadě, naberou tempo a na povel vedoucího musí vystřelit v jeden moment. Běžně se střílí nahoru, na jihu Maroka ale dolů, což je náročnější, neboť to více poleká koně. Návrh obálky reflektoval přání koncepce knihy pí Chaloupkové – maximálně představit obě země: jejich města, venkov, tradice a festivaly, historii, obyvatele, přírodu. Kniha měla mít mnoho stran, zleva by začínala část česká, zprava marocká a uprostřed by se text sešel symbolicky u Škody – fotografie z továrny a muzea v Mladé Boleslavi a z Showroomů Škody v Maroku. Společný bod pro obě země, symbol bilaterální obchodní spolupráce, úspěchu českých automobilů v království, tradice „zlatých českých ručiček“ atd. Pro VIP jsme plánovali luxusnější vydání, pro p. prezidenta Zemana a marockého krále Mohammeda VI výtisky s kovovými rohy – dle marocké tradice.

Pan Lorenc podepsal smlouvu na poslední chvíli v druhé polovině října 2019 před koncem finančního roku a rukou připsal text téměř typu, že podepisuje z donucení po konzultaci s MZV v Praze. Tento ruční přípis se mne velmi dotkl. Ještě nikdy se ke mně takto nikdo nezachoval. Tehdy jsem ale již věděl, s kým mám tu čest, a knihu jsem tvořil pro její čtenáře, kterým měla přinést radost, pro lidi dobré duše. K nim rozhodně nepatřila i hospodářka pí Payard. Ještě v létě informovala pražské ministerstvo zahraničí, že moje kniha je komerční a nebude pro ambasádu. Možná již tehdy naplánovala s velvyslancem odsun pí Chaloupkové do ústředí a likvidaci všech jejích kulturních projektů – jako u Jana Husa. Tehdy jsem stačil ještě pí Chaloupkovou informovat, co jsem se dozvěděl, a ona v Praze vysvětlila. Mnoho mých knih a článků je tvořeno zdarma, pro dobro věci. Marocká strana měla přispět několika sty tisíc korun, v porovnání s tím byl český příspěvek jen symbolický.

Pí Chaloupková byla odvolána k 15. prosinci a s jejím odjezdem zrušila marocká strana i svůj podíl na knize. Pan Saed publikoval ve svém deníku krátký článek, že pí Jana všem v Maroku chybí, byla symbolem oslav 60 let a za tato milá slova si vysloužil od velvyslance Lorence atak po telefonu. Ohradil se dalším článkem o svobodě slova a tisku a z projektu knihy rovněž „vycouval“.

Zůstali jsme s pí Chaloupkovou sami. Musel jsem hledat nového designéra, člověka, jenž by pomohl z dobrého srdce a nechtěl mnoho peněz. Našel jsem Andreu Furlana, který pracuje pro slovinskou Akademii věd, je profesionál, ale má jiný styl než p. Saed. Kniha se změnila na více oficiální, zaměřenou především na architekturu. Osobně dávám této koncepci přednost, je elegantní a příjemná. Také se zatím všem kniha líbí, samozřejmě s výjimkou p. Lorence, který na mne poslal i české velvyslanectví v Lublani, aby vyzvídalo, zda jsem dal někomu v Praze ke schválení výběr fotografií a textů. Po těch překážkách, které naší knize kladl, mi to přišlo neskutečné, až groteskní. Sám nepomohl ani mávnutím prstu a dokázal jen hledat chyby.

Na výběru finálních fotografií jsme v létě 2019 strávili po odsouhlasení s ním s pí Chaloupkovou dlouhé hodiny. Poskytl jsem 5 000 snímků, vybírali jsme foto pro 48 kapitol. Hlavně česká část byla pro marockého designéra nepřehledná, nikdy v ČR nebyl. Z našeho prvovýběru si pak vybíral on, respektive Andrea. Také Česko moc neznal, v Maroku asi ani nebyl, zvolil tedy hledisko umělecké – kvalitu snímků a vhodné téma na reprezentaci.

Zatím jsme do knihy dali své prostředky a hledáme sponzory na papírovou verzi. Za nehorázné považuji vyjádření p. Lorence, že nedoporučuje vložit do knihy další finance a mělo by být vydáno jen málo výtisků. Moji přátele v Praze se tomu smáli, ale já to považuji za nerespektování mé práce a slova nehodná diplomata. Od velvyslanectví, ani ministerstva jsem žádné další peníze nežádal. Hledám osoby dobrého srdce, kteří by náš projekt podpořili a kniha s předmluvou premiéra Babiše mohla spatřit světlo světa.

Prozatím se můžete potěšit s elektronickou verzí, kterou po korekturách obohatí výše zmíněná předmluva. Obětem koronaviru ji věnujeme velmi rádi a samozřejmě ne jen těm v Maroku, ale po celém světě.

Přeji Vám dobré zdraví. Pro posílení imunity doporučuji slovinské přírodní kapky Imunal, naše země má ve farmaceutice dlouhou tradici.

Pěkné léto a po našem lepi pozdrav

Damjan Prelovšek

22.7.2020

* * *

Vydání knihy můžete podpořit: Moneta Money Bank, a.s. Praha – účet 1978032504/0600

Nebo  napiste na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

* * *

Po 27 letech službě rodné zemi má být skvělá reprezentantka naší země v zahraničí už nepotřebná? I takové následky může mít jednání bezcharakterních lidí, jejich intrik a podvodů a jakých se prokazatelně dopouštěl a dopouští současný velvyslanec ČR v Maroku Viktor Lorenc. Ministr zahraničí Tomáš Petříček ho navrhl odvolat, ale prezident Miloš Zeman odvolání svého kamaráda nepodepsal.

Připojuji odpověď a odmítnutí ZOI MZV ČR ze dne 24.7.2020: Částečná odpověď  a odmítnutí  ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové. Životopisy a jejich porovnání jsou vypovídající. Ani paní Payard, ani paní Kocurková nemaji na MZV žádnou praxi, na rozdíl od paní Jany Chaloupkové, kde navíc u ní chybí standardní údaje znalosti cizích jazyků (12) a o udělených vyznamenáních. Kde se všude „školil“ velvyslanec Lorenc na funkci diplomata vypovídá samo o sobě i to zmatečné uvádění roků jeho působení. Jaký nepořádek asi vládne na MZV, když ani není schopno zajistit bezchybnost a úplnost kariérních životopisů diplomatů?

Také je velmi překvapivé, že by víza vydával vedoucí úřadu? Běžně je to práce konzulárního úseku velvyslanectví. Utajený proces výměny velvyslanců tyto praktiky podporuje. Skutečně schopní diplomaté, odborně a mravně na výši, by odtajnění tohoto procesu uvítali a s nimi jistě i čeští občané. Potom by už dávno paní Jana Chaloupková byla velvyslankyní, šířila dobrou pověst naší země. Ta viditelně současného českého velvyslance v Maroku vůbec nezajímá.

Nevypovídá to o stavu společnosti nic dobrého, když takový stav umožní, dopustí, přihlíží a neřeší. V Ostravě už si to lidé přestávají nechat líbit, kdy budou následovat další města?

Mimochodem v Parlamentu už byli propuštěni civilní zaměstnanci v recepci a byli nahrazeni příslušníky PČR. Ukrajování demokracie a svobody tzv. „salámovou metodou“ nenápadně pokračuje. Mnoho už nechybí, aby lidé opět zaplnili náměstí a bránili svá práva zaručená Ústavou České republiky i za podpory čl. 23, kdy činnost ústavních orgánů nechrání občanská práva, zaručená Ústavou ČR.

* * *

Sodales Solonis z.s. přispěl na vydání knihy 500,-Kč. Prosím šiřte výzvu a přispívejte za slušné občany ČR,  i jako podporu slušným diplomatům a morální posílení bývalé konzulky Jany Chaloupkové v její těžké životní situaci. „Provinila“ se poctivou prací a službou rodné zemi.

Jan Šinágl, 25.7.2020

* * *

3.7.2020: Dopis bývalého velvyslance Slovinska v ČR ve věci neudržitelných poměrů na velvyslanectví ČR v Maroku!

28.7.2020: Hlídací pes - Česká víza jako brána do Evropy pro Maročany? Padají závažná obvinění, ministerstvo je odmítá

3.8.2020: Další dopis bývalého velvyslance Slovinska v České republice: Thajské perličky – úspěch bývalé české konzulky v Maroku v Království úsměvů

* * *

„Ti, kteří byli do té doby úspěšní, najednou zažívají šikanu, zato nýmandi jsou náhle mocipány, zápasícími především se snahou zakrýt své buranské chování.“

Denisa Fulmeková, slovenská spisovatelka

* * *

„Velkou osobnost nedělají jen vrozené schopnosti. Musí se též vyskytnout okolnosti, které dají takovému člověku šanci vyniknout. Tyto okolnosti bývají většinou nepříznivé, neboť utvářejí povahu člověka, jako by ho chtěli mučit. Jestliže jeho otevření i skrytí nepřátelé nabývají bezpočet různých podob, a ještě se spojují, aby mu všemi možnými způsoby házeli klacky pod nohy, čeká ho skutečná zkouška jeho velikosti.“

Eidži Jošikawa: Taiko

* * *

Aktualizováno:

10.8.2020: Druhá ZOI k rukám ministra zahraničí Tomáše Petříčka

28.7.2020: Hlídací pes - Česká víza jako brána do Evropy pro Maročany? Padají závažná obvinění, ministerstvo je odmítá

24.7.2020: Částečná odpověď na ZOI a odmítnutí ZOI ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové.

17.7.2020: Sdělení ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové.

11.7.2020: Děkuji panu premiérovi za milá slova a ocenění naší práce

10.7.2020: Druhá žádost o doplnění ZOI ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové. Dnes byla doplněna.

7.7.2020: Dne 29.6.2020 jsem zaslal ministru zahraničí ČR Tomáši Petříčkovi ZOI. Dne 1.7.2020 odpověděla ředitelka Mgr. Zuzana Štíchová s žádostí o její doplnění. Dnes byla doplněna. 

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)