Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Výzva k odchodu z českých diplomatických služeb pí Marcely Payard, pravé ruky velvyslance ČR v Maroku Viktora Lorence.

Tímto vyzývám MZV ČR k ukončení pracovního poměru paní Marcely Payard, která v současné době působí na Velvyslanectví ČR v Rabatu jako hospodářka, respektive vedoucí hospodářského a finančního úseku (jehož je i jediným členem).

Důvody:

1. Neplní  řádně povinnosti hospodářky velvyslanectví a nepečuje  o budovu ambasády v Rabatu na odpovídající úrovni, čímž znevažuje dobré jméno ČR a vystavuje ho na posměch marocké straně.

2. Nepečuje o bezpečnost velvyslanectví. 
3. Může být bezpečnostním rizikem vzhledem ke kontaktům s marockou bezpečnostní složkou  a osobními vztahy (vyšetřit).Nedůstojné zacházení s některými  spolupracovníky (čeští, maročtí).
4. Nereprezentuje ČR dle etického kodexu MZV a zásad reprezentace diplomatické mise.
5. Neposkytuje součinnost v aktivitách ambasády, je nečinná či  záměrně aktivity blokuje (je na ni podané trestní oznámení).
6. Vykazuje nepořádek ve svých agendách.
7. Možný podíl na trestné činnosti - dle informace z marocké strany realizovala podivné finanční transakce ve spolupráci s  Viktorem Lorencem (prošetřit ve spolupráci české a marocké policie). Na ambasádě v Rabatu jsem strávil dva týdny. Byť je to již rok a půl,  mám stále na paměti hospodářku pí Marcelu Payard a její výrok „Já to tu vše řídím, mám to tu vše na starosti.", byť dle mého názoru by vše měl řídit velvyslanec.  Na Vašem webu jsem viděl životopis M. Payard, z něhož vyplývá, že nemá žádné zkušenosti z práce na MZV a praxi, pouze rovnou nastoupila na velvyslanectví v Rabatu v r. 2016. Zřejmě tedy postrádá potřebné hloubkové zaškolení a je otázkou proč by měla být státním zaměstnancem a požívat diplomatických výhod. Navíc po angažmá v zahraničí má dle služebního řádu dva roky pracovat na centrále. Její jednání, počínání, chování neskýtá důvěru, aby mohla být státním zaměstnancem, natož reprezentantem státu v zahraničí.

Ad1. Povoláním jsem elektrotechnik. Do oka mi padla řada věcí – nefunkční spínače a žárovky na velvyslanectví, na ulici stará špinavá informační deska, v bytě na ambasádě, kde jsem bydlel, byl rozbitý lustr v ložnici. Topení v této místnosti nefungovalo a pí Payard dodala malá pojízdná kamínka s rozbitým kolečkem. Ta se mohla postavit u postele, ale vždy jsem se bál, aby se nepřevrhla a nezaložila požár. Ve zbytku bytu šlo topení buď na maximum, nebo vůbec ne. Regulace nebyla možná. Že budu mrznout v Maroku to mne ani ve snu nenapadlo. Vana tekla, umyvadlo v koupelně bylo mělké, voda v něm někdy netekla vůbec, někdy jen úplně horká. V kuchyni byl nebezpečný rozvod elektřiny,  proti předpisům, tak jsem byl nucen zakoupit nový v supermarketu. Mírně řečeno nečekané v bytě reprezentanta státu, prvního po velvyslanci. Velmi zvláštní bylo, že se byt vůbec nedal zakódovat pro bezpečnost při odchodu. Ale když jsem pak ve vstupní hale ambasády naproti stolu místní asistentky viděl na kódovníku papírek „ne pas coder“ – nekódovat – již jsem se nedivil. Hospodářka tak viditelně avizovala všem příchozím, že se navečer nebude ambasáda kódovat. To tam rovnou mohla napsat třeba – jste vítáni přijít krást. Velmi zvláštní u budovy diplomatické mise.

Během mého pobytu jsem potřeboval něco vytisknout pro český stánek na Mezinárodním knižním veletrhu v Casablance, kvůli kterému jsem přijel. Místní asistentka Ilham mi ale sdělila, že nemá fungující tiskárnu asi půl roku. Tiskárna koupená z druhé ruky prý fungovala jen týden a prodejce se vytratil. Další  starší malá tiskárna pracovala jen pár dnů. Nestačil jsem se divit, že asistentka na velvyslanectví nemá základní podmínky pro svou práci a texty k tisku odesílá českým pracovníkům. Později jsem se od prof. Prelovšeka, který Maroko opakovaně navštívil  dozvěděl, že pí Payard objednala nové natíráni fasády ambasády a odjela na dovolenou, aniž by kontrolovala kvalitu práce dělníků a zajištění bezpečnosti úřadu. Celkově mohu říci, že naše ambasáda působí, v  porovnání  se sousední  maďarskou,  jako chudý bratr. Mají elegantní vstupní halu, vše moderní a dobře udržované, ostatně i jejich velvyslanec a jeho spolupracovníci jsou na vysoké odborné (profesionální) úrovni. Česká ambasáda se zdá být spíše rodinným podnikem.

Ad2., 3. Základem každé ambasády je bezpečnost. Pí Payard, ale měla v tomto  zmatek. Výše uvedené nekódování úřadu po pracovní době považuji za neakceptovatelné, jakož i ponechání dělníků bez dozoru. Maročané mi také sdělili, že M. Payard lobovala za udělení českého víza pro jednoho z dělníků omítkářů či jejich vedoucího, přitom měl být již někde jinde zamítnut a nedokázal pořádně ani promluvit. Poukazovali na to, že oni jsou mnohdy "mučeni" u konzulárního okénka citlivými dotazy na své soukromí a "omítkář" by měl dostat vízum jen tak. Kromě toho pí Payard neměla do víz co mluvit. Měla se spíše starat o sousední budovu - viz foto. Všiml jsem si ji záhy po příjezdu. Vila v sousedství má mnoho antén. Téměř nikdo tam nechodí, nemá normální hezkou branku, jako jiné okolní vilky. Jsem si jistý, že jde o marocké odposlouchávací centrum. Slouží zřejmě pro celé okolí, tedy i ambasádu maďarskou a další. Ostatně jak jinak by Maročané věděli všechny ty podrobnosti o nepořádku na našem úřadu. Naskýtá se otázka k čemu všemu jim tyto informace slouží... ( k vydírání... koho asi...). 

Další nepřijatelnou záležitostí je nepořádek v klíčích. Pro služební byt konzulky jsem zasílal do Rabatu novou vložku s klíči, neboť někdo byl v jejím bytě bez dovolení během její dovolené. Maročané sdělili mému známému, že to byla M. Payard a telefonovala pí Lorencové, manželce velvyslance, "že tam má bordel". Navštívil jsem osobně pana ředitele zahraničních vztahů KPR (Kancelář presidenta republiky) pana Jindráka, abych mu sdělil poměry na ambasádě, neboť mi přišly neúnosné a bylo jasné, že je třeba vyměnit velvyslance a nejen jeho. Sdělil mi, že KPR nemůže zasahovat do záležitostí MZV, nad klíči kroutil hlavou a uvedl, že konzulce Chaloupkové přeje, aby vyhrála a situaci ustála. V ČR by vniknutí do bytu druhé osoby bylo závažným trestným činem. Na velvyslanectví to musí být stejné - pokud nejde o mimořádnou událost se souhlasem velvyslance, předpokládám.

Dle Maročanů měla paní Lorencová vyzvat M. Payard, ať byt rychle opustí, aby "nebyl průšvih!". Že by fungovala sousední vila? Každopádně  předpokládám, že velvyslanectví má zvláštní ochranný režim, klíče musí být evidovány a musí být jasné, kdo má kam přístup, za což nese odpovědnost hospodářka. Jsem také zastáncem omezení práce osob se zahraničními partnery  na ambasádách. Již dle jména je jasné, že je M. Payard provdána za Francouze, dle Maročanů pracujícího někde v Latinské Americe, dříve v Maroku. I když se jedná o spřátelenou zemi, jistě spolu vše probírají a není dobré vynášet věci ven. Francie je alespoň spřízněna, ale z Rabatu jsem se dozvěděl, ze M. Payard chodí s Maročanem, který byl vyhozen z místních  bezpečnostních složek. Dokonce prý spolu jeli na dovolenou do Itálie. Připadá mi to vše jako z říše zlých snů. Maročané klevetí, roznášejí drby, ale o naši ambasádě mají  přesné informace. Také mi sdělili, že mne ambasáda nemá ráda, tedy hlavně velvyslanec Lorenc a M. Payard, protože toho moc vím. Z informací od Maročanů jsem také pochopil, že snad všechny místní síly na ambasádě donášejí informace marocké straně. Překvapuje mne, že velvyslanec Lorenc a hospodářka Payard jsou k tomu lhostejní... asi mají jiné zájmy než řádný chod ambasády... Jak jsem uvedl, M. Payard nepomohla s žádnou akcí veřejné diplomacie a ještě si mi Maročané stěžovali, že velmi komplikovala proplacení jejich služeb a nepomohla s fakturací, což je její základní povinnost.

Ad4.,5. Při rozhovorech s lidmi na ambasádě jsem si všiml, že se místní pracovníci paní Payard bojí. Měli strach, že jim sníží plat, nedá prémie, dovolenou apod. Nedokázal jsem pochopit, že má takovou moc. Přece řídit a rozhodovat by měl velvyslanec a v jeho nepřítomnosti jeho zástupce, druhá osoba na velvyslanectví konzul. Respekt k druhým musí být základem vztahu na pracovišti. Nikdo nesmí být ponižován. Jinak bychom se chovali jako kolonizátoři v minulém století. To jistě nechceme. Konkrétně se vše projevilo při veletrhu v Casablance. Mikrobus ambasády řídil Hassan, ambasádní zahradník a řidič. Velmi sympatický, usměvavý, veselý, pracovitý. Dobře se mi s ním spolupracovalo. Jenže i když bylo třeba na stánku pracovat a zůstat spíše dva dny, Hassan měl moc naspěch, aby se vrátil do hlavního města Rabatu ještě týž den. Bál se pí Payard. Bylo mi ho líto. Je zřejmě chudý, stará se o rodinu, potřebuje každý groš, tedy dirham. Když jsem mu dal nějaké spropitné a dárek, potěšil jsem ho. Osobně bych si představoval hospodářku jako aktivního člověka, který pomůže s technickým zázemím, ne že přijede na stánek české literatury se podívat jen na tři minuty během konání veletrhu a vyfotit se. Pak rychle zmizí a na další české akce téhož dne již nezůstane. O panu velvyslanci nemluvě, ten se na veletrhu neukázal vůbec. Měl by se více věnovat podpoře veřejné diplomacie.

Zahradník se M. Payard evidentne bál a asistentka Ilham si stěžovala, že mnohdy kvůli hospodářce nejednou plakala. Maročané mají perfektní přehled co se u nás na velvyslanectví děje. Vyprávěli mi řadu historek, jak se nevhodně a drze M. Payard chovala k zástupkyni velvyslance J. Chaloupkové a obraceli oči vzhůru, že ambasador něco takového dovolí pouhé administrativní síle.

Ad6. Na základě plné moci zajišťuji od ledna 2020 jako přepravní firma převoz osobních věcí konzulky Chaloupkové z Rabatu do Prahy. Pi M. Payard neposkytuje součinnost, neodpovídá na emaily a nekomunikuje. Záměrně blokuje zaslání karga, s velvyslancem Lorencem uvádí nepravdivé údaje např. o datu předání seznamu osobních svršků pí  Chaloupkové. Za 8 měsíců nebyla schopna zajistit razítko MZV Maroka na povolení bezcelního vývozu věcí do ČR, což dokazuje neschopnost vybudovat si kvalitní základnu kontaktů na místních institucích k operativnímu a kvalitnímu zajištění pracovních úkolů. Na jiných velvyslanectvích trvá podobná záležitost pouze týden či dva. Pí Payard odeslala přes DHL výstavu obrazů opavské malířky I. Stanislavové do ČR, která měla ještě kolovat po Maroku tři roky,  zajistila ji paní Chaloupková... Na tuto zásilku finance byly, na zaslaní karga pí Chaloupkové v době koronaviru za zvýšených cen ne...

Příšerným důkazem nečinnosti a záměrného a neodpustitelného blokování karga pí Jany Chaloupkové v Rabatu je i nevyužití dvou speciálů - letadel, které dopravily Čechy, kteří uvízli v Maroku v době koronaviru do vlasti dne 19.3.2020. Dvě letadla společnosti Ryanair, která dostala vyjímku na let z Maroka do Česka, mohla dovézt uvedené kargo s osobními věcmi bez zvýšených nákladů pro MZV ČR a v relativne přijatelném časovém limitu  tří měsíců od odjezdu konzulky. Současně tyto tři měsíce byly postačující pro získání razítka MZV Maroka na povolení bezcelního vývozu.

Pan dr. Prelovšek pracoval na krásné knize fotografií k 60 letům vztahů ČR - Maroko. M. Payard se snažila zabránit jejímu vydáni a doporučovala MZV ČR-kulturnímu odboru, aby ji finančně nepodpořilo a dávala záměrně špatnou informaci, že jde o knihu komerční. Kniha je nekomerční, velmi se zalíbila p. premiérovi Babišovi, který do ni napsal předmluvu.

Jak jsem uvedl, M. Payard nepomohla s žádnou akcí veřejné diplomacie a ještě si mi Maročané stěžovali, že velmi komplikovala proplacení jejich služeb a nepomohla s fakturací, což je její základní povinnost. Od marockých přátel jsem se dozvěděl, že má M. Payard v Maroku končit a přesouvat se na českou ambasádu, myslím v Nigérii? Považuji za šokující, že osoba bez zkušeností z práce v ústředí, která v Rabatu nastoupila zcela mimo službu a ve své práci vykazuje mnoho nedostatků, má být přesunuta na jiné velvyslanectví, natož aby byly dodrženy základní kariérní předpisy a její pobyt v ustředí. Zcela paradoxem je  nepřijatelné odvolání kvalitního a zkušeného diplomata do Prahy, ponechání neprofesionálního na místě a ještě jeho přesun do další destinace. Marcela Payard by měla být opět v Africe, což navozuje podezření, zda by některé praktiky z Rabatu - Brány Afriky mohly pokračovat dál, třeba právě ve spojení s Marokem!

Naskýtá se otázka odborného řízení MZV příslušnými odpovědnými osobami  s dopadem na bezpečnost a dobré jméno České republiky.  Co všechno si mohou dovolit odpovědné osoby ve vysokých funkcích? Mohou porušovat základní zákony a proklamace odbornosti a lidských práv vůči občanům i v zahraničí...? Mohou vše....? 

Právní stát

23.8.2020

* * *

Česká víza jako brána do Evropy pro Maročany? Padají závažná obvinění, ministerstvo je odmítá

J.Š. 23.8.2020

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)