Pokusím se odpovědět na to, čemu snad jako doktor rozumím, proč se "plní nemocnice"? Bo se skutečně jedná o slabé místo našeho současného žití v této zemi s velkými dopady na všechny naše občany. Psal jsem o tom již mnohokráte. Tuto závažnou otázku jsem řešil již od června, pouze mezi námi lékaři. Budu psát jen o našich nemocnicích, avšak "varovné zprávy" o údajně přeplněných nemocnicích v Itálii, Francii, Číně, či NYC by si rovněž zasloužily řádný rozbor - bo data (čísla) z těchto zemí hovoří o něčem docela jiném, než co hlásala do českého světa naše média hlavního proudu.
Nejdříve zkoumejme, zdali je toto tvrzení pravdivé, tj. že se naše nemocnice skutečně plní více než obvykle. Data z jednotlivých nemocnic včetně mediálních vyjádření jejich představitelů, tj. ředitelů, nejsou tak jasná a přesvědčivá, jak to podávají média hlavního proudu. Nicméně nárůst hospitalizovaných, pro nejrůznější diagnosy nikoliv pouze pro Covid-19, tady je. Nikde jsem ale nezaznamenal, že by se jednalo o nárůst signifikantní.
Nicméně i já důvodně očekávám, že nárůst počtu nemocných, tj. hospitalizací, v našich nemocnicích bude ještě několik týdnů, možná že i měsíců, stoupat a stoupat. A to nejméně ze dvou zásadních důvodů. Ona se nám totiž ta "pandemie šílenství" nepozorovaně přesmýkla do "pandemie strachu".
Takže lidé nyní budou brát ty nemocnice útokem!
Spousta zdravotních problémů, které by za normálních okolností vyřešil praktik či ambulantní specialista, bude přenesena na nemocniční lékaře. Úzkostní a stresovaní lidé, či lidé již jednající v panice, mohou tak způsobit mnohé nepříjemnosti nejen v resortu zdravotnictví. Nemluvím jenom o pacientech, ale i o lékařích a sestrách, kdy mnohá jejich vyjádření v médiích směrem k veřejnosti nesou znaky stresu až paniky či poplašné zprávy. Nezlobím se na ně, jenom konstatuji, chápu, i když kroutím nevěřícně hlavou.
Toto je velké riziko, které může skutečně naplnit zejména kapacity intenzívní péče, tj. ARO a JIP, a to navzdory tomu, že máme v ČR tento systém intenzívní péče docela robustní. Jde jak o lůžka a technologie, tak zejména ošetřující personál. Pokud se budou zdraví lidé posílat do karantény, tak budou pochopitelně na těchto pracovištích chybět. I když se po 14 dnech opět vrátí. Když se nebude mít kdo postarat o děti zejména mladých fertilních sestřiček, bo jsou zavřené školy i na tom 1. stupni ZŠ, tak ty nebohé mámy raději zůstanou s děckama doma, nemluvě o zvýšeném riziku otěhotnění…
A aby toho současného chaosu nebylo dosti, tak se nám tu vynořují ještě dva závažné faktory, které jsou systémové a taky bohužel dlouhodobě léta neřešené a které nás nyní dohnaly.
Nemocnice nemají kam překládat pacienty, kteří sice ještě nějakou zdravotní péči i potřebují (či vyžadují), ale kteří nemusí již ležet na akutních lůžkách. Tady je velký problém. Nemáme dlouhodobě vyřešenou tzv. následnou péči (může trvat i měsíce) - a nyní se nám to vymstilo.
Opakovaně můžete zaslechnout v médiích, že kdyby toto fungovalo, tak by se nám ihned uvolnilo 30-40% lůžek. A to je docela dost. Ty úvahy o tom, že by tito pacienti byli překládáni do volných hotelů či do volných lázní, tak ty jsou z říše neodpovědných snů a zbožných přání, to je prostě medicínská pitomost. Inu když někomu teče do bot, tj. našim organizátorům zdravotnictví, tak vymýšlí a vymýšlí...
Od jara, kdy byl uskutečněn ten nevídaný první lockdown, trvající v ekonomice celých dlouhých 9 týdnů, byla zásadně torpédována rovněž zdravotní péče nemocniční i ambulantní. Dlouhé týdny rozhodoval o tom, koho vpustí do nemocnice či nikoliv, vrátný s baterkou a teploměrem - a to doslova. Praktici před svými pacienty zabouchli dveře ordinací - a to taky doslova, bo po telefonu se řádně vyšetřovat a léčit fakt nedá.
Co to způsobilo ve zdravotním stavu lidí?
Máme tady nyní spoustu poddiagnostikovaných, nebo vůbec ještě nediagnostikovaných závažných nemocí v populaci. A taky jsou tito lidé podléčení, nebo vůbec ještě neléčení. To byla a jest obrovská sněhová koule, která se stále nabaluje a před kterou nelze zavírat oči. S trochou černého humoru, který mi snad pro jeho názornost bude prominut, bychom měli poděkovat těm spoluobčanům, kteří to již nevydrželi a zemřeli. Protože tito lidé již kapacity zdravotnictví, zejména intenzivní péče, nenaplní a nezatíží...
Podle dat Českého statistického úřadu, který mj. publikuje týdenní úmrtnost v ČR, jsme v letošním roce 2020 nezaznamenali, že by na našem území, pro jakékoliv diagnosy, umíralo více lidí než ve dvou předcházejících letech. Co to znamená? Nová nemoc Covid-19 dosud nezvyšuje (možná že zatím) úmrtnost našich lidí. Zároveň se zatím neprojevil efekt jarního rozvrácení našeho zdravotnického systému. Ale „zajíci se sčítají až po honu“, musíme tedy vyčkat na roční data. Moudřejší budeme začátkem února příštího roku.
Tím druhým tak zásadním letitým problémem našeho zdravotnictví je nemoderní organizace práce nás lékařů a sester, a zase v nemocnicích i v ambulancích. Rovněž není nezanedbatelným faktorem kvalita recentních zdravotnických managerů, kteří mají docela velké problémy s řízením organizací, kterým často ani nerozumí. A neštěstí je hotovo!
I malé zatížení takového systému se tak může projevit jeho zastavením až rozvratem. Máme již navařeno „hodně nejedlé kaše“ a pokud si uvědomíme, jak nejen naše vláda zmatkuje, ale rovněž jaký chaos je téměř ve všech odvětvích národního hospodářství, ve službách a na úřadech, tak máme zaděláno na pěkný veleprůšvih. Na druhé straně tato "patálie covidí, co se hned tak nevidí".
Je velkou šancí a výzvou na změnu celé společnosti.
„Tož zapřahat“, jak by nás vyzval Jan Baťa...
MUDr. Vít Mareček
16.10.2020
P.S.
Tučný text. J.Š.
* * *
Rozhovor s MUDr. Janem Hnízdilem: „Chcete se léčit, nebo uzdravit?“
Read more...