Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

Žádné události k zobrazení

Nejnovější komentáře

  • 02.12.2020 12:45
    Dokud nebudou činy, jsou veškeré řeči pro srandu králíkům ...

    Read more...

     
  • 02.12.2020 12:43
    Mírumilovnost stalinského Ruska se projevovala tak, že KGB ...

    Read more...

     
  • 30.11.2020 13:30
    Zeman chce po BIS jména ruských špionů. Z tajných informací dělá ...

    Read more...

     
  • 29.11.2020 12:11
    Chapeme to spravne, ze u zadne ze schuzek Martina Nejedleho v ...

    Read more...

     
  • 28.11.2020 13:48
    "Dokud se nezbavíme lží, tradice starověkého vzteku, dokud ...

    Read more...

     
  • 28.11.2020 13:44
    To vzdělané a bezcharakterní individuum na Hradě českých králů ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Benesova Marie… Dalším účastníkem téhož běhu byl obchodní příručí Jaroslav David. Ten na poradě týden před hlavním líčením, v němž byl vynesen trest smrti nad Janem Křižanem a Františkem Boháčem, prohlásil:Delnicti soudci

„Jest bezpodmínečně nutná stoprocentní spolupráce Státní prokuratury a Státního soudu. V předporadách jest třeba probrati všechny sporné věci, a je-li potřeba, musí se takové porady opakovat i během procesu, vyskytnou-li se nějaké pochybnosti. ... Je pozdě dávat senátu rozum až u hlavního líčení. ... Jak jsme podřízeni byrokraticky, tak jsme také každý z nás odpovědni straně. Toho jsme si měli býti vědomi.“ …

* * *

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová hájí rozhodování absolventů Právnické školy pracujících

Právnická škola pracujících (PŠP) zahájila činnost 1. prosince 1948 s cílem rychle vyškolit po stránce politické i odborné desítky „dělnických“ prokurátorů a soudců. První posluchači opustili školu již koncem listopadu 1949 a byli zařazeni do justičního aparátu.

Zákon přitom vyžadoval, aby soudce (a obdobně i prokurátor) byl absolventem řádného „právnického studia“. Rozsah „právnického studia“ stanovoval § 12 odst. 1 zákona č. 323/1948 Sb.; jde o „právnická a státovědecká studia“ „na tuzemské universitě“, přičemž studium je zakončeno tím, že student „s úspěchem složil předepsané státní zkoušky“; poté mohl být přijat „do přípravné služby“. Posluchači PŠP tedy nesplňovali zákonné předpoklady se stát soudci nebo prokurátory. (1)

Pokud se přesto procesů účastnili, bylo porušeno právo obžalovaných na zákonného soudce a na spravedlivý proces. (2)

Nápravu lze přesto provést, a to cestou stížnosti pro porušení zákona. Tu může podat v České republice jen jediná osoba: ministr(yně) spravedlnosti. (3)

Současná ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová však skutečnost, že o hrdelních a dalších těžkých trestech rozhodovali absolventi PŠP, nepokládá za porušení zákona a přezkoumání procesů odmítá. Je to zřejmé z jejího stanoviska ze dne 23. 10. 2020 ve věci vraždy Anny Kvášové. (4)

--

Poznámky:

(1) Je sice pravda, že podle § 12 odst. 2 zákona č. 323/1948 Sb. „ze zvláště závažných služebních důvodů může ministr spravedlnosti v jednotlivém případě prominouti odbornou způsobilost“, nicméně takové „zvláště závažné služební důvody“ by musely být řádně zdokladovány, čemuž tak v níže uvedených případech není.

(2) Je pravda, že mnohé rozsudky, které vydali absolventi PŠP, byly zrušeny podle zákona o soudních rehabilitacích č. 119/1990 Sb. Některé však byly zrušeny jen částečně a jiných se zákon o soudních rehabilitacích vůbec nedotkl.

(3) Viz § 266 odst. 1-3 trestního řádu č. 141/1961 Sb., v platném znění.

(4) Anna Kvášová (nar. 1908) byla horlivá místní funkcionářka KSČ v Chrastné (okres Kutná Hora). Dne 10. 1. 1952 byla zavražděna. Vyšetřování prokázalo, že ji zastřelil Antonín Landstoff. Ten byl za vraždu a velezradu odsouzen k trestu smrti. Spolu s ním byli popraveni i Josef Pták a Josef Kubelka. K dlouholetým trestům odnětí svobody bylo odsouzeno 7 dalších osob. Tresty navrhoval u soudu první instance absolvent PŠP prokurátor Jaroslav Adamec. Rozsudky potvrdil senát Nejvyššího soudu v čele s absolventem PŠP Jaroslavem Demčákem. Další soudci Nejvyššího soudu Jaroslav Filipovský a Václav Michal sice nebyli absolventy PŠP, ale byli jmenováni do funkce ministrem spravedlnosti, ačkoli Ústava z roku 1948 vyžadovala, aby jmenování provedl prezident republiky. O zbývajících členech senátu Nejvyššího soudu Marii Pokšteflové a Rudolfu Rejmanovi nemá Národní archiv ani Nejvyšší soud žádné doklady o tom, jak se stali soudci.

Příklady absolventů PŠP

Soudce Jaroslav Demčák (Demczak)

Jaroslav Demčák (někdy psáno Demczak) pracoval po vyučení v roce 1940 jako zámečník a svářeč až do roku 1947. Poté se stal vychovatelem hornických učňů, a to až do 30. 11. 1949. Dne 1. 12. 1949 nastoupil jako posluchač do dvouleté PŠP.

Nicméně již 1. 2. 1951 byl ustanoven soudcem z povolání u Krajského soudu Olomouc. Později byl „přidělen do sekretariátu s. ministra“ spravedlnosti, ale k 1. 4. 1956 ho ministr ustanovil „soudcem na funkční místo předsedy senátu Nejvyššího soudu v Praze“. V této funkci pak vynášel rozsudky smrti a další těžké tresty, včetně kauzy Anny Kvášové.

Prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová

Ludmila Brožová-Polednová (dříve Biedermannová) absolvovala PŠP od 1. 12. 1948 do 30. 11. 1949. Krátce nato jako prokurátorka žádala tresty smrti pro JUDr. Miladu Horákovou a její spoluobžalované.

Za své počínání v procesu byla Ludmila Brožová-Polednová v roce 2008 odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně.

Prokurátor Jaroslav Adamec

Jaroslav Adamec, původním povoláním nástrojař, absolvoval PŠP ve stejném běhu jako Ludmila Brožová-Polednová.

Poté byl přidělen ke Krajské prokuratuře v Praze, kde úspěšně navrhoval tresty smrti, mj. v kauze Anny Kvášové.

Prokurátor Jaroslav David

Dalším účastníkem téhož běhu byl obchodní příručí Jaroslav David. Ten na poradě týden před hlavním líčením, v němž byl vynesen trest smrti nad Janem Křižanem a Františkem Boháčem, prohlásil:

„Jest bezpodmínečně nutná stoprocentní spolupráce Státní prokuratury a Státního soudu. V předporadách jest třeba probrati všechny sporné věci, a je-li potřeba, musí se takové porady opakovat i během procesu, vyskytnou-li se nějaké pochybnosti. ... Je pozdě dávat senátu rozum až u hlavního líčení. ... Jak jsme podřízeni byrokraticky, tak jsme také každý z nás odpovědni straně. Toho jsme si měli býti vědomi.“

Soudce František Janda

I František Janda, původním povoláním zámečník, byl posluchačem PŠP ve stejném běhu.

Potom nastoupil jako prokurátor ke Státní prokuratuře v Praze. Později se stal předsedou senátu Lidového soudu Mnichovo Hradiště, kde v roce 1960 po svém „uzavřel“ případ, „v němž ústřední postavou byla příslušnice buržoasní rodiny Rechcíglů, jejichž časům zákonitý vývoj společnosti a náš lid trvale a nenávratně odzvonil“.

Prokurátor Vlastimil Haneška

Vlastimil Haneška, původním povoláním zámečník, absolvoval PŠP od 1. 4. 1950 do 31. 3. 1951. Nicméně už v roce 1950 začal pracovat na okresní prokuratuře a po krátké praxi byl zařazen na Státní prokuraturu, kde působil do 1. 1. 1953, poté pak přešel na Generální prokuraturu.

Zde úspěšně navrhoval tresty smrti, m.j. v kauze Anny Kvášové.

--

  1. 10. 2020 zapsal: L. Müller

* * *

30 let čekáme na soud s „dementními“ staříky Štrougalem a spol.? Dnes už je soudit nemůžeme, nebo nesmíme?!

Před 70 lety: Za odpor komunistům smrt

Symboly komunismu v Praze

… Levicoví extrémisté se činí i v Praze a svůj idol, který pravou rukou ukazuje jasný směr budoucího vývoje, namalovali na zeď u Palackého náměstí. O kus dál je vidět i portrét Stalina či další symboly komunismu, jako je srp a kladivo či pěticípá hvězda. Pokud ve společnostech poroste anarchie a chaos, můžeme vzít jed na to, že zastánci rudého řešení se přihlásí o podíl na moci. Buďme na to připraveni!

P.S.

Svým neuvěřitelným postojem ministryně spravedlnosti potvrzuje vyjádření ESLP ze dne 25.6.2020 o „disfunkci“ české justice a porušování vnitrostátního práva na „ostří nože“. Zde se nemůže jednat o neschopnost, ale cílený, vědomý záměr. Ministryně tak dává najevo, že je pouhým poslušným nástrojem pohrobků totality. Ti jen „převlékli kabáty“ a pokračují ve svých mocenských praktikách „demokratickými“ způsoby. Mgr. Marie Benešová vystudovala práva na FF UK v Praze v roce 1971 – musela mít v době tuhé Husákovi normalizace skvělý „kádrový profil“.

Jan Šinágl, 24.10.2020

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.60 (5 Votes)
Share

Komentáře   

-1 #1 Jan Šinagl 2020-11-03 08:42
Útrpnost nad komunistickými vrahy podle Dr. Benešové je správná a nutná, protože jinak bychom je museli soudit jako jiné vrahy nebo nacisty. A to přeci nejde. Konečně se někdo našel kdo objevil rozdíl mezi vrahy Nacionálně socialistické strany a vrahy členy strany Komunistické. Dá se to na papír a bude to pravda do doby dokud tam podobní lidé budou.

K. Mrzílek

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)