Důkladné prošetření všech těchto záležitostí tak může vést nejen k právnímu zhodnocení Urválkovy činnosti, ale i k případnému potrestání těch, kdo jeho zločinné počínání kryli, nebo i těch, kdo způsobili jeho smrt nebo k ní přispěli.
***
Mezi prokurátory, kteří se podíleli na nezákonných procesech v 50. letech, patřili JUDr. Ludmila Brožová-Polednová (roz. Biedermannová) a JUDr. Josef Urválek. Brožová-Polednová byla za svůj podíl na odsouzení JUDr. Milady Horákové a spol. pravomocně odsouzena; Urválek nikoli. Urválek se přitom dopustil stejného skutku jako Brožová-Polednová. Navíc se obdobné trestné činnosti dopustil i v dalších případech. Například v procesu s Rudolfem Slánským a spol. požadoval Urválek pro všech 14 obžalovaných trest smrti. Ten byl realizován v 11 případech, zbývající 3 byli odsouzeni na doživotí. Krátce po procesu se Slánským a spol. byl Urválek ustanoven předsedou Nejvyššího soudu, kde pokračoval v udílení drakonických trestů pro ty, kdo byli údajnými či skutečnými odpůrci tehdejšího režimu. Ve funkci setrval až do roku 1963, kdy se jeho další působení v justici stalo nepřijatelným i pro vedoucí představitele Komunistické strany Československa (KSČ).
Avšak místo toho, aby byl Urválek postaven před soud (jako později Brožová-Polednová), byl umístěn do Výzkumného ústavu kriminalistiky (později nazvaného Výzkumný ústav kriminologický, dále jen VÚK), kde setrval až do své smrti v roce 1979. Podle svědectví vládní zmocněnkyně pro lidská práva prof. JUDr. Heleny Válkové, CSc. (tehdejší dlouholeté zaměstnankyně VÚK), Urválek fakticky na pracoviště nedocházel. Za celou dobu se tam objevil jen několikrát, mj. aby „připodepsal“ článek shrnující její vědecké výzkumy o ochranném dohledu.
Kromě jednoho dalšího článku z roku 1966 není žádná jiná Urválkova vědecká či publicistická činnost v tomto šestnáctiletém období (1963-1979) zdokladována. Přitom měl ve VÚK údajně zastávat funkci zástupce vedoucího.
Urválek již zemřel, a tak nemůže být postaven před soud.
Nicméně jeho jednání může být řádně popsáno a právně kvalifikováno, stejně jako to Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) učinil nedávno v případě 11 zemřelých členů předsednictva ústředního výboru KSČ. Navíc vzniká podezření, že neznámý pachatel (či spíše neznámí pachatelé) spáchal(i) závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby, když vědomě kryl(i) Urválkovo předchozí zločinné počínání, zajistil(i) jeho formální „uklizení“ do VÚK a poté toleroval(i), že zde ve skutečnosti nepracoval.
Urválek měl podle některých zdrojů spáchat sebevraždu.
Zde vzniká otázka, zda tomu tak opravdu bylo a zda někdo Urválka nakonec neodstranil. (Historická paralela zde totiž existuje: V roce 2002 chtěl odbojář Pravomil Raichl zastřelit bývalého prokurátora a vojenského soudce JUDr. PhDr. Karla Vaše, CSc.)
Důkladné prošetření všech těchto záležitostí tak může vést nejen k právnímu zhodnocení Urválkovy činnosti, ale i k případnému potrestání těch, kdo jeho zločinné počínání kryli, nebo i těch, kdo způsobili jeho smrt nebo k ní přispěli. Na druhé straně může vyšetřování napomoci k vyvrácení nepodložených podezření a spekulací. Ve svých důsledcích by pak šetření mohlo vést i k přehodnocení dosud pravomocných rozhodnutí, na nichž se Urválek jako prokurátor či soudce podílel.
Pokud někdo k naznačeným sporným otázkám něco věrohodného ví, může se obrátit na adresu: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, k rukám kpt. PhDr. Jana Trnečky, poštovní schránka 62/ÚDV, 17089 Praha 7. Věc je vedena pod č.j. UDV-76-3/ČJ-2021-260011.
Další informace viz:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Urv%C3%A1lek
- 1. 2021 zapsal: L. Müller
Read more...