"Sloužil jsem své zemi a své armádě se ctí a jsem hrdý na to, že jsem bývalým vojákem. A myslím si, že moje vlastenecké povinnosti vůči USA zahrnují také pomoc při zajištění toho, aby byla pojmenována nespravedlnost, kterou kdysi spáchaly USA proti Němcům. A že se omlouváme, abychom obnovili spravedlnost a s ní čest Spojených států v této otázce."
***
Dámy a pánové, vážení přátelé,
někteří z vás pravděpodobně znají dopis od majora P. Druckera. Jako Američan se vypořádal s drážďanskou katastrofou a ve svém dopise z roku 2014 v podstatě našel správná slova. Aspoň za to mu děkujeme a, jak nyní víme, také mnoha dalším. V případě starosty a několika dalších se to může samozřejmě lišit. Drážďanského peklo si všimli daleko. Současní svědci uvádějí, že slyšeli nalétávající bombardovací letky a odhozy, jak brnění až za horami v Čechách. V těchto dnech zahynulo nekonečné množství lidí. Kéž by Německo a jeho evropské okolí bylo v budoucnu ušetřeno takových katastrof.
S pozdravem
Gerolf Fritsche
- února 2021
***
PAMO – časový dokument - 40
Pädagogischer Arbeitskreis Mittel- und Osteuropa, Gerolf Fritsche, Oppelner Str.8, 63071 Offenbach, 069-853994, Fax: -98535223, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Drážďany 1945 - dopis o porozumění od majora Merrita P. Druckera
Merrit Drucker působil v 80. letech jako major amerických ozbrojených sil ve Spolkové republice Německo. Tam se seznámil s tématem bombardovací války v Německu během druhé světové války. Čím více se s tím vypořádával, tím víc se ho dotklo to, co se dozvěděl - zejména o spojeneckém útoku na Drážďany kolem 13. února 1945. A to natolik, že se v roce 2014, po pečlivém zvážení nakonec rozhodl napsat omluvný dopis (ze dne 4. března 2014) primátorce města paní Helmě Oroszové - rovněž s vědomím, že takové gesto se na státní úrovni nikdy předtím neudálo. Text dopisu od Merrita Druckera je uveden níže. Ve své jednoduchosti a jasnosti - a bez jakékoli snahy o kompenzaci - je příkladem toho, jak by se strany v alianci a hodnotové komunitě měly k sobě chovat.
Merrit Drucker na svůj dopis nikdy nedostal odpověď. To by nemělo bránit tomu, aby kdokoli, kdo se zabývá hrozným náletem, vstoupil do předmětu „Drážďany 1945“ s tímto dopisem jako gesto porozumění v různých předmětech, možná dokonce i v náboženství a etice.
V rozhovoru Merrit Drucker odhalil motivaci svých činů. Přidáváme tato slova k jeho dopisu. Abychom ti, kteří mluví méně německy, porozuměli dopisu, přidali jsme na konec anglický originál.
Zde je dopis starostce Drážďan Helmě Oroszové:
Vážená paní starostko,
Rád bych se omluvil Vám a občanům Drážďan za hrozný nálet ze dne 13. a 14. února 1945. Všechny zprávy, které jsem viděl, ukazují, že útok nemohl být ospravedlněn žádnou vojenskou nutností. Smrt mnoha tisíců civilistů a zničení kdysi krásného města zůstávají jednou z velkých tragédií 20. století a tou, za kterou spojenecké vlády dluží německému lidu prosbu o odpuštění.
Druhá světová válka byla vedena s obrovskou brutalitou a byla doprovázena nezměrným utrpením způsobeným civilnímu obyvatelstvu. Účelem mého dopisu je uznat to a velmi konkrétním způsobem si vzpomenout na civilní obyvatele Drážďan, mnoho uprchlíků i z jiných zemí, včetně amerických válečných zajatců. Tito lidé nepředstavovali hrozbu a jako nebojovníci nebyli legitimními cíli.
Vím, že kolem tohoto bombardování se vedou polemiky: diskuse o počtu úmrtí, legitimitě volby cíle a jeho vojenské hodnotě, postavení a odpovědnosti za omluvy spojeneckých vlád a extremistické argumenty a nároky krajní pravice a krajní levice.
Chtěl bych tyto věci ignorovat a připustit pouze prostou nespravedlnost tohoto bombardování a jeho nedostatek logiky, fyzickou a duševní bolest a utrpení německého lidu. Každá morální úvaha, dokonce i ta, kterou válka zdrsnila, může považovat drážďanskou tragédii pouze za jednoznačnou nespravedlnost; útok byl považován za špatný i podle převládajících morálních norem té doby.
Slyšel jsem, že v Drážďanech bylo přestavěno mnoho krásných kostelů a památek. Velkou zásluhou německého lidu zůstává, že obnovili toto své velké město. Doufám, že v souvislosti se sjednocenou Evropou si Spojené státy a Německo budou nadále pamatovat oběti útoku společně v zájmu mírumilovnějšího a demokratičtějšího světa.
Chtěl bych Vás poprosit, abyste můj dopis přečetla městské radě a jeho kopie si uchovala ve svém archivu.
Píšu vám jako soukromý občan, který zastupuje pouze sebe v naději, že se nakonec představitelé Spojených států a Velké Británie formálně omluví.
Kéž žádní lidé ani město nikdy neutrpí osud Drážďan a kéž už žádná vláda nezpůsobí takové neodůvodněné a neopodstatněné utrpení.
V úctě
Merrit P. Drucker
Major, US Army (a.D.), Washington, DC
***
Zdůvodnění jednání Merrita Druckera z rozhovoru:
"Sloužil jsem své zemi a své armádě se ctí a jsem hrdý na to, že jsem bývalým vojákem. A myslím si, že moje vlastenecké povinnosti vůči USA zahrnují také pomoc při zajištění toho, aby byla pojmenována nespravedlnost, kterou kdysi spáchaly USA proti Němcům. A že se omlouváme, abychom obnovili spravedlnost a s ní čest Spojených států v této otázce."
***
Originál dopisu v angličtině:
Dear Mayor Orosz,
I would like to extend an apology, to you and the citizens of Dresden, for the terrible air attack that occurred on February 13 and 14, 1945. All the evidence I have reviewed indicates that the attack was not justified by any notion of military necessity. The deaths of many thousands of noncombatants, and the destruction of a once beautiful city, remain one of the great human tragedies of the 20th century, and one for which the Allied governments owe the German people an apology.
The Second World War was fought with enormous brutality and was accompanied by untold suffering inflicted on civil populations. My purpose in this letter is to recognize and remember very specifically the civilian residents of Dresden, the many refugees there, and those from other lands, including, I might add, American prisoners of war. These people posed no threat, and as noncombatants, were not legitimate targets of war.
I am aware that there is controversy surrounding the bombing: debates about the number who died, the legitimacy of the target and its military value, the status and responsibility for apologies on the part of Allied governments, and extremist arguments and exploitation by the far right and far left.
I wish to put these matters aside and acknowledge the sheer wrongness of the bombing, its military illogic, and the pain and suffering, physical and psychic, of the German people. Any notion of morality, even one made crude by war, can only see the Dresden tragedy as clearly wrong; the attack was judged wrong by the prevailing moral norms of the time.
It is my understanding that many fine churches and monuments in Dresden have been rebuilt. It remains a great credit to the German people that they have remade their great city. It is my hope that the United States and Germany, in the context of a united Europe, will continue to jointly remember and the victims of the attack, in the interest of a more peaceful and democratic world.
I would request that you read my letter to the City Council, and place a copy in your Archives.
I am writing to you as a private citizen, representing only myself, in the hope that eventually the leaders of the United States and Britain will formally apologize.
May no people or city ever suffer the fate of Dresden, and may no government ever again inflict such gratuitous and irrational suffering.
Respectfully,
Merrit P. Drucker
Major, US Army, (Retired)
***
Doporučená literatura:
- Friedrich, Jörg, Der Brand – Deutschland im Bombenkrieg 1940 – 1945, Propyläen 2004
- Friedrich, J., Brandstätten (ein Bildband), Mchn. 2003, 239 S., ISBN 978354072004
- Coulonges Henri, Dresden starb mit dir, Johanna, Ullstein Frankfurt 1985, 475S., Taschenbuch,
(možná už vyprodané, ale přes knihovny dostupné)
***
J.Š. 11.2.2021
Read more...