Nečekaná krize v česko-ruských vztazích vyvolala velký zájem médií i veřejnosti. Včerejší rychlý odsun pracovníků ruské ambasády z Prahy sledovaly i kamery ČT. Moskva vyslala do Čech prostorného Iljušina a 18 diplomatů
dorazilo na letiště v Ruzyni s úhledně sbalenými kufry a krabicemi, dokonce řada z nich byla perfektně ukotvena v ochranné černé fólii. Rusové dostali na svůj odchod pouze 48 hodin a v ČR trávili pracovní život v „plné polní“ s rodinami a veškerým vybavením domácností na min. 4 roky. Přivezli si zařízení do kuchyně, koupelen, vybavení bytů a samozřejmě osobní potřeby typu oblečení, obuvi a doplňků. A že se ruské ženy rády parádí, není třeba dodávat.
Sbalit to vše v tak krátké době, bez přípravy a ještě v tak kvalitním provedení zaslouží obdiv. Velvyslanectví najalo „armádu“ pracantů, kteří se zapojili do procesu balení tak, aby diplomaté po svém příletu do Ruska nestrádali a mohli začít normální pohodlný život. Slouží přece své vlasti a ať hodnotíme jejich aktivity jakkoliv, jejich práce je služba rodné zemi.
Takto samozřejmě fungují i diplomaté čeští. ČR jako členský stát EU a signatář řady mezinárodních úmluv zdůrazňuje svou oddanost zásadám ochrany lidských práv a vlády práva. K těm patří i povinnost zaměstnavatele zajistit přijatelné pracovní podmínky a u diplomatů na zahraničních misích i podmínky životní, neboť tito často žijí, pracují a bydlí v areálu velvyslanectví. Vnitroministerské předpisy popisují i postupy pro převoz tzv. osobních svršků, jak se kargu říká. Ve snaze šetřit (mnohdy na nepravém místě) se služby poskytované vysílaným pracovníků v mnohém okleštily. Jeden z bývalých pracovníků MZV, který je již na zaslouženém odpočinku vzpomíná: „Když jsem vyjížděl na ambasádu za socialismu, přivezla mi firma dřevěné bedny, krabice a obalový materiál až do bytu. S manželkou jsme se vše sbalili a oni pak dle úmluvy přijeli, dřevěné krabice uzavřeli pevným víkem a odnesli dolů do kamionu. Pak již vše letělo letadlem a jednou se dokonce stalo, že naše kargo přiletělo do destinace dříve než my. Než jsem odešel do důchodu se ale vše změnilo k horšímu – teď si musíte shánět krabice sami a také je odnosit do nákladního auta. Nikdo Vám nepomůže. A tak ti, kteří by měli honosně Česko zastupovat v zahraničí, běhají po samoobsluhách a obchodech a škemrají krabice a nějaké bublinkové papíry a jejich kargo vypadá jako zásilka sušenek a banánů. Na reprezentaci se vůbec nedbá. Šetří se jako vždy tam, kde se nemá."
V tomto bude mít ČR zřejmě prim. Všechny země totiž na štábní kulturu své reprezentace dbají, mnohé státy uhradí i silné muže na balení věci v bytech diplomatů. Jedou přece pracovat do zahraničí, aby nás reprezentovali, aby pro nás v dálavách pracovali a musí mít k tomu dobré podmínky. Nakonec se dostáváme do situace, že i Rusko, které tak kritizujeme pro porušování lidských práv, dbá o své zaměstnance lépe než my a dokáže jim zajistit důstojný odjezd ze země vyslání lépe než Česko.
Zeptal jsem se tedy přepravce karga svršků bývalé konzulky v Maroku dr. Jany Chaloupkové na jeho zkušenosti, a to i s ohledem na odpověď MZV ČR k mé otázce:
Dotaz webu Šinágl:
Obdržela už z Maroka paní konzulka dr. Jana Chaloupková své osobní věci? V jakém stavu? Proč to trvalo tak dlouho (11 měsíců)? Převezme MZV odpovědnost za případně vzniklé škody, způsobené svému zaměstnanci bez jeho zavinění ?
Odpověď MZV ČR:
Osobní věci paní J. Chaloupkové již byly přepraveny z Maroka do České republiky. MZV poukázalo paní J. Chaloupkové finanční příspěvek na úhradu jí vzniklých nákladů na přepravu osobních věcí na základě předložené fakturace. Paní J. Chaloupková informovala, že její osobní věci dorazily do ČR poškozené. Za poškození zásilky v průběhu přepravy nese odpovědnost sjednaný přepravce. MZV poskytlo paní J. Chaloupkové příspěvek na komerční pojištění přepravy a předpokládá, že poškození věcí při přepravě bude pojišťovnou nahrazeno v rámci pojistného plnění sjednaného smlouvou; MZV však není smluvní stranou této pojišťovací smlouvy.
Komentář přepravce:
Jako generální dodavatel přepravy osobních věcí Ing. Jany Chaloupkové Ph.D. z Maroka do České republiky jsem se této zakázce věnoval od ledna do prosince 2020. Coby druhý nejvýše postavený diplomat na velvyslanectví s předpokládanou délkou pobytu v zemi 4 roky si konzulka přivezla cca 400 kg osobních věcí, což je maximální váhový limit na jednu osobu daný MZV ČR příslušnou směrnicí.
Bez nadsázky to byla nejkomplikovanější doprava mého života, a to se jí věnuji od roku 1994. V lednu 2020 jsem při uzavírání dohody s dr. Chaloupkovou netušil, jaké martýrium mne čeká. Předpokládal jsem, že pouze dojedu do Maroka pozemní cestou, ona tam své věci dobalí a vše odvezeme zpět do Prahy, tedy vše proběhne cca za týden. Každá mezinárodní zásilka podléhá proclení a v případě osobních věcí diplomatů je třeba speciální dokument pro bezcelní odeslání.
ČR je mnohem benevolentnější než jiné státy a cizím diplomatům dovoluje odjet se všemi svršky bez jakýchkoliv extra dokumentů.
Praxe je rozdílná a v Maroku potvrzuje toto privilegium místní ministerstvo zahraničí. Jedná se o osobní věci osob, které pracovaly v cizí zemi více než rok a ze svého služebního přidělení se vrací prakticky s tím, co si přivezli z Čech, plus s něčím co si tam pořídili. Jedná se tedy o oblečení, obuv, vybavení bytu. Někdo si vozí ale i nábytek a osobní automobil, ten pak využívá kontejnerovou přepravu lodí, případně velkými kamiony. Ministerstvo zahraničí ČR určuje limity váhy a ceny přepravy dle podmínek jednotlivých zemí a osob v rodině.
Na jednotlivce připadne max. 400 kg, což je velká zásilka, která celnici neujde. V Maroku se povolení bezcelního vývozu uděluje razítkem diplomatického protokolu místního ministerstva zahraničí na seznam věcí diplomata, který je orazítkován i příslušným velvyslanectvím. Získat toto razítko by měla být otázka cca jednoho týdne. Dr. Chaloupková opustila království 15.12.2019, ale ještě v únoru 2020 nebyl tento dokument k dispozici. Čekal jsem také na schválení povolení ministerstva, že mohu dopravu realizovat pozemní cestou z ČR, protože běžně se uskuteční z dané země. Schválení přišlo těsně před počátkem koronavirové pandemie a hranice se uzavřely nejen v Evropě, ale i v Maroku, to zrušilo letecká spojení i lodě do Španělska. Každopádně bez onoho dokumentu bezcelního povolení bych stejně přepravu realizovat nemohl, protože by nás nepustili přes přístav v Tangeru.
Prakticky až do října 2020 jsem se snažil získat tuto listinu z velvyslanectví ČR v Rabatu.
Návrat věcí pracovníků vždy zařizuje ambasáda, především je to pracovní povinnost hospodáře. Pokud se věci nestačí dobalit a odeslat před odjezdem diplomata, musí velvyslanectví alespoň poskytnout součinnost. Tedy mělo by.... Situace v Rabatu ale byla opačná – hospodářka Marcela Payard ve spolupráci s velvyslancem Viktorem Lorencem různými cestami vydání dokumentu blokovala. V poslední fázi, když bylo razítko konečně na světě a ambasador měl A4 seznamu karga na svém stole, odmítl dokument vydat holandskému konzulovi Robertovi de Vries, který mi laskavě pomáhal s realizací dopravy na místě. Za to jsem mu velmi vděčen. Je smutné, že nakonec pomáhá jiný členský stát EU, a vlastní velvyslanectví nejen že nepomůže, ale spíše škodí.
Na naši ambasádu se prakticky nedalo po celý rok dovolat, neodpovídala na emaily, a celá story mi připadala jako ze špatného filmu. Oněch 11 měsíců mne stálo mnoho financí i námahy. Zcela zbytečně jsem musel mobilizovat ministerstva zahraničí obou zemí, marocké velvyslanectví v Praze a další osoby. Pan Robert byl u našeho ambasadora Lorence dokonce dvakrát a naposledy mu V. Lorenc lhal, že MZV ČR si přeje, aby doklad zaslal do Prahy. Naprostý nesmysl, neboť i laikům je jasné, že povolení bezcelního vývozu musí doprovázet zásilku, tedy musí zůstat v Maroku a cestovat do ČR s krabicemi. Lorenc skutečně poslal doklad na ministerstvo v Praze a úspěšně blokoval do poslední chvíle mou snahu dostat kargo do Prahy.
MZV ČR odmítlo uhradit poštovné za zpětné zaslání dokladu do Maroka, přestože bylo opakovaně žádáno, aby doklad zůstal v království a byl předán Holanďanovi. Ten jen poznamenal, že odešel „s prázdnýma rukama“ a velmi se divil, že po tom všem ještě od Lorence dostal dárek ke státnímu svátku ČR - maškaráda. Spíše by uvítal solidní komunikaci ve věci karga, neboť jsme ho takto zbytečně obtěžovali.
Jsem názoru, že velvyslanec jistě pobírá velký plat a nejen on. Chod ambasády a mzdy jejích zaměstnanců jsou financovány z daní nás českých občanů. Očekáváme tedy, že diplomaté i administrativní personál budou chránit naše zájmy, pomáhat nám a reprezentovat ČR na profesionální úrovni. Nedokážu pochopit nejen blokování dokumentu a zásilky v Maroku bývalé kolegyni, ale toleranci tohoto počínání ze strany institucí – MZV a KPR. Ta se sice odvolává na fakt, že řídícím orgánem ambasád je ministerstvo zahraničí, ale vzhledem ke speciálním vztahům V. Lorence k „Hradu“ spojeným s jeho nominací, nese i ona odpovědnost za veškeré jeho jednání. Osobně jsem představitele MZV kontaktoval, ale nebyla mi poskytnuta žádná pomoc – buď nedokázali V. Lorence „uřídit“ nebo jim dokonce jeho šikana české občanky vyhovovala. Oboje nepřijatelné v demokratické zemi.
Tímto se ohrazuji proti tvrzení MZV ČR, že „za poškození zásilky nese odpovědnost sjednaný přepravce“.
Mým cílem byla přeprava v únoru 2020, pozemní cestou, za osobní přítomnosti konzulky. Bez spolupráce ze strany velvyslance Lorence, hospodářky Payard a MZV za dané situace nebylo ovšem možné ji zrealizovat v termínu dle původního záměru. Za neposkytnutí časového prostoru k řádnému dobalení věcí, za neumožnění řádného uložení věcí v odpovídajících podmínkách do data jejich samotného transportu do ČR nese jednoznačně odpovědnost a z ní plynoucích důsledků MZV.
K tíži leteckého přepravce jde pouze poškození během vlastního transportu. To se týká i pojištění. Zde ale musím uvést na pravou míru zavádějící vyjádření MZV – jeho dopravní odbor nevzal vůbec v potaz ztížené podmínky koronavirové krize, mou téměř celoroční snahu získat bezcelní dokument od velvyslance a zdaleka neuhradilo mé náklady. Trvalo na tom, že si dr. Chaloupková musí dopravu zaplatit sama a teprve po předložení faktury dostane úhradu ze strany ministerstva – pouze ale částku odpovídající přepočtu příslušné směrnice kurzem února 2020 (před pandemií, doprava se realizovala až v listopadu).
Nepovažuji za korektní, že zaměstnanec, který pracoval pro český stát a výborně ho reprezentoval, musí platit nejprve za dopravu z vlastní kapsy.
Musel jsem také uhradit přepravu pozemní po Maroku z Rabatu do Casablancy, neboť velvyslanectví/MZV odmítlo i výpomoc půjčením mikrobusu. Žádal jsem o odvoz vozidlem ambasády, neboť diplomatickou značkou by dávalo jakousi záruku bezpečnosti v momentu, kdy konzulka nemohla být osobně přítomna a situace v době koronavirové pandemie nebyla v Maroku zcela klidná.
Nakonec pomohl kdo? Opět holandský konzul.
Pan Robert se o víkendu dostavil na místo, kde bylo do kamionu kargo naloženo a dal tím jistý diplomatický status a ochranu procesu nakládky. Ještě že jsme v EU! Pomoci do Rabatu přijela z Casablancy i dívka Christine z Čadu, která měla zájem pracovat na naší ambasádě jako tajemnice (což jí bohužel nebylo umožněno) a zdarma se podílela na akcích veřejné diplomacie velvyslanectví. Takto měla konzulka přes whatsup kontrolu nad nakládkou a věcmi, které se převezly do Casablancy.
Rád bych vyjádřil alespoň symbolické poděkování všem, kteří mi byli při tomto neskutečném boji za kargo nápomocni – nizozemskému konzulovi Robertovi de Vries, jemuž přeji příjemný odpočinek nyní v důchodu, marockému velvyslanectí v Praze, které na závěr zajistilo výjimku akceptování elektronické verze povolení bezcelního vývozu na celnici v Casablance (když V. Lorenc odeslal originál do Prahy), celníkům v Maroku, pracovníkům MZV Maroka, kteří se snažili urychlit proces vydání povolení, všem partnerům v Maroku i v ČR, kteří kalkulovali ceny, zajišťovali technické zázemí a přispěli k tomu, že 27. listopadu 2020 obdržela konzulka téměř po roce své osobní věci v žalostném stavu.
Vůči pracovníkům české ambasády a MZV se pouze ptám – kde je lidská humánnost? Kde je sounáležitost? A kde jsou lidská práva?
Můj předek byl velitelem 311 perutě, v naší rodině se nehandluje a nečiní podrazy a když je někdo v nouzi a dělá se na něho "bouda" nenecháme ho "ve štichu" ...
Právní stát
20.4.2021
***
Nabídl jsem MZV ČR pomoc při vyšetřování závažné kauzy, s dopadem na bezpečnost zemí EU
Aktualizováno: 8.4.2021: Odpověď ředitele GI a IA MZV ČR Mgr. Jiřího Lineka - 15.4.2021: Policejní prezidium, Nabídka součinnosti při vyšetřování - 19.4.2021: SKPV PČR Praha 1, Nabídka pomoci - vyrozumění , přeposláno do místně příslušného Jihomoravského kraje.
***
Veřejnost by jistě ráda viděla fotografie, jak vypadaly osobní věci konzulky dr. Jany Chaloupkové po přepravě z Maroka do Prahy!
Bývalý velvyslanec Slovinska pan Damjan Prelovšek napsal na VSZ v Praze JUDr. Lence Bradáčové v červnu 2020, ta to předala kolegovi. Tomu se ozvali z Organizovaného zločinu a dostalo se to na SZ Praha 1. Poté se to přesunulo na Kriminálku Praha 4 a SZ Praha 4 a vrátilo na Org. zločin a SZ Praha 1. Následně to Org. zločin předal na Kriminálku z Prahu 1. Nyní mně kriminálka z Prahy 1 napsala, že to předali místně příslušnému KŘPČR Jihomoravského kraje, Městské ředitelství Brno, Služba kriminální policie a vyšetřování Brna. Proč? To mi není jasné. Jednalo se o víza a podle pokynu policejního prezidenta se má porušení zákona šetřit na místě činu, tedy v Maroku, nebo v místě podání TO. Jedná se o možný trestný čin mimo území ČR, možné ohrožení její bezpečnosti i dalších zemí EU. Mají to vyšetřovat, v každé normální zemi, nejvyšší policejní orgány pod dohledem NSZ a ve spolupráci s BIS a dalšími bezpečnostními složkami země, za samozřejmé spolupráce s bezpečnostními složkami zemí EU.
Policie o všem ví rok a půl a nekoná, nedělá vůbec nic!
Poškozené a podezřelé nikdo dodnes nevyslechl. Takovýto stát chce řešit Vrbětice?! Mimochodem Vrbětice byly projednány na mimořádné schůzi v Parlamentu ČR od prosince 2014 do dubna 2015. Od té doby veřejnost nedostala žádné informace?! Proč? Odpovězte si sami.
Právě jsem se (14:00 hod.) 4x pokoušel volat na MSZ v Brně. Telefony zvedala pouze ústředna – nejprve vedení, poté dalšího nejvyššího představitele, následoval pokus spojovatelky kontaktovat kohokoliv. Před posledním pokusem jsem musel zopakovat své jméno, datum narození a v jaké věci volám. Volán byl nejmenovaný právní čekatel, opět bezúspěšně. Obávám se, že další telefony už budou ztrátou času. Pokud takto fungují státní instituce, bude muset za ně jejich „práci“ odvádět občané sami. Mají poněkud jiné představy o službě státu, odváděné za své poctivě vydělané peníze …
Jan Šinágl, 21.4.2021
***
Read more...