Soud v Českém Krumlově 5. 5. 2021: „To, co jsem tehdy zažil, bylo součástí tehdejšího systému. Ti, kteří mu poslušně sloužili, mně dávali najevo, že proti mně nic osobně nemají. Kdyby ale dostali rozkaz, aby mě zastřelili, tak to bez váhání a jakýchkoli výčitek, udělají.“
Předsedkyně senátu JUDr. Martina Erbová po skončení výpovědi poděkovala prof. Wieskemu za jeho autentické svědectví a dodala: „Vaše výpověď je cenná zejména pro nás, kteří jsme tu dobu nezažili.“
***
Ve středu 5. května 2021 vypovídal před Okresním soudem v Českém Krumlově profesor Thomas Wieske (nar. 1958) o svém zatčení a pobytu v československých věznicích.
Dne 9. října 1976 cestoval Wieske, tehdy 18letý student z Německé demokratické republiky (NDR) ve vlaku směřujícím z Českých Budějovic do Horního Dvořiště. Do vlaku přistoupili příslušníci pohraniční kontroly. Ačkoli vlak ještě zdaleka nebyl v pohraničním pásmu, mladík se jim zdál podezřelý.
Vzali ho k výslechu a on přiznal, že po maturitě chtěl dále studovat, ale v NDR ho nutili k vojenské službě, a proto by se chtěl dostat na Západ. Myslel si, že nejlépe to půjde přes Československo.
To stačilo k tomu, aby byl vzat do vazby pro podezření z přípravy trestného činu opuštění republiky.
Nejprve byl uvězněn v českobudějovické věznici. Po týdnu byl převezen do Ústředního eskortního střediska v Praze na Pankráci. Poté byl 20. října 1976 letecky deportován do NDR.
U soudu mj. vypověděl:
„Byl jsem umístěn do cely, kde nás bylo 5 vězňů. Dohromady tam byly 4 postele.“
„Nikdo mně neřekl, co se mnou chtějí dělat.“
„V eskortním středisku bylo asi 20 Němců z NDR a několik Poláků. Jeden Polák spáchal ve vazbě sebevraždu.“
„Z eskortního střediska mě přivezli na letiště do Ruzyně. Tam bylo přistavené letadlo TU-134, které sbíralo zatčené uprchlíky. Některé naložili v Budapešti, další v Bratislavě, mě nabrali v Praze. Viděl jsem, jak se na letišti českoslovenští zástupci s východoněmeckými přivítali ,francouzským‘ polibkem a pak si předali dokumenty. Poté jsme letěli do Berlína. Z Berlína mě pak odvezli do věznice v Halle.“
„Po nějaké době jsem měl soud. Byl jsem odsouzen k 16 měsícům odnětí svobody nepodmíněně. Soudci řekli, že trest je tak mírný proto, že jsem byl ve věku blízkém mladistvému a šlo pouze o přípravu trestného činu.“
„Po propuštění z vězení mně jedna advokátní kancelář zařídila, že jsem mohl odejít do Západního Berlína, a tak jsem mohl pokračovat ve studiu.“
„Nyní bydlím v Hamburku a jsem profesorem práva na univerzitě v Bremerhavenu.“
„To, co jsem tehdy zažil, bylo součástí tehdejšího systému. Ti, kteří mu poslušně sloužili, mně dávali najevo, že proti mně nic osobně nemají. Kdyby ale dostali rozkaz, aby mě zastřelili, tak to bez váhání a jakýchkoli výčitek, udělají.“
Předsedkyně senátu JUDr. Martina Erbová po skončení výpovědi poděkovala prof. Wieskemu za jeho autentické svědectví a dodala: „Vaše výpověď je cenná zejména pro nás, kteří jsme tu dobu nezažili.“
Po krátké poradě pak senát rozhodl o tom, že prof. Wieske je podle zákona č. 119/1990 Sb., účasten soudní rehabilitace, pokud jde o jeho věznění v Československu od 9. do 20. října 1976. Soud mu tak poskytl podle českého právní řádu plnou morální satisfakci.
Prof. Wieske i státní zástupkyně se vzdali práva na podání stížnosti, a tak rehabilitační rozhodnutí nabylo ihned právní moci.
Po jednání soudu odjel prof. Wieske do Prahy, kde na pozvání společnosti Post Bellum zaznamenal své zážitky pro Paměť národa.
--
- 5. 2021
zapsal: L. Müller
Read more...