Film „Hřbitov pro cizince“ opět oslovil naši paměť a naše svědomí!
***
Velitel letky zpočátku hodnotil Jaroslava Doktora jako velmi dobrého pilota, avšak kvůli častým problémům s kázní mezi roky 1931 a 1933 obdržel šest trestů a odpykal si rovných 100 dní vězení po službě. Poslední trest pro něj znamenal konec u letectva, 22. září 1933 mu byla odňata hodnost, na konci měsíce byl přemístěn k náhradní letce a 6. října byl vyloučen z řad létajícího personálu.
Od 15. dubna 1940 pokračoval ve výcviku na letišti Châteauroux, odkud byla výcviková jednotka 10. června evakuována na polní letiště Tarbes. Dnem 16. června byl Caporal-Chef Doktor přidělen k operační jednotce „DASO“ na letiště Châteauroux. Podle prodělaného výcviku lze předpokládat, že byl přidělen ke Groupe de Bombardement d’assaut GBA II/35, která v té době plnila funkci operační výcvikové jednotky s letouny Breguet 693. U této jednotky měl v rámci ústupu absolvovat pouze sedm přeletů. Dne 19. června vyplul z přístavu Bordeaux na holandské lodi Karanan a o dva dny později se přistál ve Falmouthu.
Dne 26. dubna 1941 Doktorova osádka bombardovala Hamburk a při návratu měla kvůli nefunkční radiostanici problémy s navigací. Když letounu začalo docházet palivo, Sgt Doktor provedl v 03.59 přibližně 3,5 km severozápadně od obce Wetherby přistání do terénu s vysunutým podvozkem. Během výběhu se letoun postavil na příď a došlo k poškození trupu pod přední střeleckou věží. Wellington musel být rozmontován a odvezen k opravě. Kromě naraženého kolena druhého pilota Sgt Miroslava Styblíka zbývající členové osádky vyvázli nezraněni.
O jeho pilotních kvalitách hovoří skutečnost, že během služby v Lichfieldu neměl jako pilot jedinou nehodu. Avšak 5. října 1942 letěl jako cestující v Beaufighteru Mk.VI EL457 řízeném polským pilotem F/O Władysławem Radwańskim (služební číslo P-1006), který při přistání ze zalétávacího letu havaroval. Pilot vyvázl nezraněn.
První úkol u No. 1 ADF ho čekal 14. září – přelétnout z letiště Hornchurch Mustang Mk.I AG356 náležící No. 239 Squadron k No. 430 Squadron do Gatwicku. Krátce po startu v 16.45 s ním však havaroval kousek od letiště na pozemku Dovers Farm u Rainhamu. Dokázal se dostat z kokpitu dříve, než letoun zachvátily plameny, a s poraněnými lokty a koleny byl převezen do nemocnice Rush Green Hospital v Romfordu.
Nastoupil léčení úrazů utrpěných během války a od 19. září 1945 veden ve stavu československého depotu v Cosfordu s tím, že je ve stavu nemocných a vyčkává na repatriaci. Do Prahy přilétl 16. listopadu 1945 v 15.50 na palubě Liberatoru GR Mk.VI EW295 „PP ○ E“ 311. perutě s osádkou F/O (npor. let.) Arnošta Jedounka. Ve vlasti byl por. let. Doktor přidělen k Leteckému náhradnímu pluku 1 sídlícímu na letišti Praha-Kbely.
Následně 31. Ledna 1946 demobilizoval a nastoupil jako dopravní pilot k ČSA. Dne 6. března vyznamenán Československou medailí „Za zásluhy“ I. stupně. Poprvé letěl 9. dubna jako druhý pilot s kapitánem Stanislavem Huňáčkem na Junkersu Ju 52 OK-TDI s patnácti cestujícími po trase Praha – Bratislava. Jeho premiérou na zahraničních tratích se 17. května stal let do Curychu na Ju 52 OK-ZDO s kapitánem Ladislavem Světlíkem. Poté přešel na Dakoty a jako druhý pilot létal do Amsterdamu, Bruselu, Londýna či Paříže. Jako kapitán letěl poprvé 6. září s Dakotou OK-XDG do Bruselu. Před koncem roku 1946 se mu dostalo dalších ocenění za válečnou službu – 5. října byl vyznamenán třetím a zároveň i čtvrtým Československým válečným křížem 1939.
V roce 1947 přidal na seznam zahraničních destinací Atény, Bělehrad, Brindisi, Hamburk, Káhiru, Kodaň, Oslo, Řím, Tel Aviv, Zadar či Záhřeb a pilotoval prakticky všechny Dakoty ve flotile ČSA. V únoru 1948 se mu narodila dcera Jaroslava, ale jinak pro něj „Vítězný únor“ nevěstil nic dobrého. Po návratu z Londýna dne 25. února až do 10. března nelétal, potom se ale směl vrátit na zahraniční tratě. Zlom nastal 11. července 1948, kdy byl po návratu z Londýna „uzemněn“. Do vzduchu mu bylo dovoleno se vrátit až 1. listopadu 1948, avšak jen na vnitrostátní tratě a pouze s ozbrojeným příslušníkem Sboru národní bezpečnosti na palubě.
Definitivní „uzemnění“ přišlo 28. dubna 1949 po návratu z Košic a 30. září 1949 byl z ČSA vyhozen. Následně ho Ministerstvo národní obrany 9. prosince 1949 vyrozumělo, že byl degradován na vojína v záloze. Jako bývalý letec RAF měl problém sehnat zaměstnání, teprve 30. května 1950 nastoupil do komunálního podniku Autoslužba hlavního města Prahy na pozici soustružník – brusič válců. V dubnu 1958 přešel do funkce referenta v oddělení bezpečnosti práce na ředitelství podniku Autoopravny hlavního města Prahy, odkud 1. dubna 1966 odešel do důchodu. Mezitím 15. listopadu 1963 odeslal na Ministerstvo národní obrany žádost o rehabilitaci, byla mu navrácena hodnost a byl dále povýšen na majora letectva ve výslužbě. V roce 1968 se v roli poradce podílel na natáčení filmu „Nebeští jezdci“ a v jedné ze scén si zahrál důstojníka RAF kráčejícího v pohřebním průvodu.
Jaroslav Doktor, který nalétal přes 4 562 hodin v kokpitech více než pětapadesáti různých typů letadel, zemřel 13. srpna 1986.
V rámci politických a morálních rehabilitací byl 17. června 1991 povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam. Z britských vyznamenání obdržel 1939–1945 Star, Air Crew Europe Star se sponou France & Germany, War Medal a Defence Medal. Na jaře 2015 jeho rodina obdržela ještě sponu „Bomber Command“ k 1939–1945 Star.
***
Praha Olšany: Remeber Day 2021
Film „Hřbitov pro cizince“ opět oslovil naši paměť a naše svědomí!
Read more...