V článku pana Křečka v Lidových novinách z 25. srpna 2011 se píše, že Mašínové českému národu nikdy neporozuměli. Břatři Mašínové byli vychováni v úplně jiném duchu nežli většina nás, Čechů. V hrdé úctě k otci legionáři, jehož „bratříci“ dokázali světu svou statečností, neohrožeností a svorností na několika frontách, že uznal naši samostatnost.
Od roku 1939 byli naši otcové a dědové odvoláni z obrany hranic, kde se slzami v očích zanechali hrdost, pramenící z tradice československých legií. Po ztrátě samostatnosti během Protektorátu jsme zachránili Hradčany a totálně zbourali vlastní sounáležitost a víru v sebe. Poláci to udělali opačně. Svorně vybudovali zbořený Gdaňsk, Varšavu a k novému komunistickému násilí se postavili společně.
Nás po únoru 1948 obklopily opět pomluvy, lži, zášť, zabíjení, nenávist, tentokrát od tak zvaně uvědomělých Čechů. Pokračující absence statečnosti ještě z nedávné doby, ztráta vzájemnosti po šestiletém pokořujícím násilí vytvořily opět strach, obavy a útěky.
O československých legionářích se nesmělo desetiletí mluvit ani psát. Boom o Janu Žižkovi je měl zastínit, zamlžit, zapomenout. Opatrnictví většinu zahánělo tam, kde nás vládnoucí diktátorská strana chtěla mít. Buď s nimi nebo třídní boj, ve kterém zbraně vlastnila jedna strana.
Ti co přijali dobrovolně rudou knížku k tomu zbraň, stali se členy ozbrojených složek represivního aparátu, členy milicí. Složili přísahu, slíbili položit život za totalitu. Třídní boj přijali jako program.
Článek se zmiňuje o zabití dvou, prý bezbranných policistů ve službě, také o ozbrojeném pokladníkovi členu závodní milice. Skutečnost, jak se někdy hovoří není dvojí. Je jenom jedna. Ta, kterou je dnes možno zjistit a ověřit v archivech, fasciklech vyšetřovacích spisů, v rozsudcích soudců v Česku a Německu.
Ozbrojení občané v přísaze slíbili bránit nebo zničit protivníka, byť by je to mělo stát život. Případně jej popsat, aby mohl být snáze dostižen. Přišel-li někdo z nich při výkonu služby v boji o život, nemohl být nevinnou obětí, protože byl ozbrojenou složkou ve službě chránící násilí. Ať se tak dělo za kterékoliv totality.
Po vyhlášení třídního boje Komunistickou stranou nastaly persekuce. Mnozí navrátivší se Čechoslováci, vyznamenaní za hrdinské činy v boji proti nacismu byli jinými Čechy vystaveni násilí, degradaci. Za nacismu ubližovali Němci Čechům v Pečkově paláci v ulici Politických vězňů, za komunistů Češi Čechům v hradčanském domečku v Kapucínské ulici. Ostatní jsme „zaujímali postoje nedokázali se postavit“, psal v jedné básni Karel Kryl. Což platí dodnes.
Statečnost a neohroženost Gabčíků, Mašínů a mnoha dalších odbojových československých skupin obou totalit nechť zůstává výstražným mementem před novou ztrátou svobody.
Ctěme pokračovatele českého boje za svobodu a nezapomínejme, že jsme potomky, minulým režimem záměrně opomíjených československých legií, které naši samostatnost a hrdost vybojovaly.
Karel Mrzílek pedagog, 1.9.2011
Glorifikovat Mašíny je hloupé. /St. Křeček/ LN. 25.8.11
Komentáře
Děkuji.