„Demokracie bývá zpravidla ohrožena tehdy, když v dané zemi dojde k nečekaně rychlému ekonomickému úpadku, když je veřejnost přesvědčena o korupci vládnoucích elit, když je ve společnosti posilován pocit bezmoci, bezpráví a sociální nespravedlnosti, a když dojde k hodnotové krizi, tedy krizi odpovědnosti a důvěry. Obávám se, že se již nalézáme na prahu této situace“.
Matka ministra Kocourka získala za záhadný prodej cenných papírů Key Investments 16,4 mil. Kč. Stalo se to v roce 2008, kdy byl Kocourek předsedou dozorčí rady ČEZ. A nic.
Státní správa je neefektivní, netransparentní a zpolitizovaná. Tvrdí to speciální komise ministerstva vnitra. A nic.
Miliardový tendr na svoz pražského komunálního odpadu provázejí podezřelé okolnosti. Za nejvýhodnější nabídkou stojí jen pár dní stará firma, navíc založena „ na klíč“. Tisk poukazuje na to, že v Pražských službách, kterým šéfuje bratr Martina Romana, má prý majetkový podíl i vlivné pražské duo Janoušek – Hrdlička. A nic.
Ministr zdravotnictví jmenoval šéfem IKEM Aleše Hermana, který je stále vázán konkurenční doložkou ke společnosti Agel miliardáře Chrenka. A nic.
V parlamentu jede hazardní lobby na plné obrátky. A miliardy z hazardu dál tečou, jak voda v cedníku. A nic.
Březina zůstal neprůstřelný. Koalice ČSSD – ODS jej podržela. A nic.
Příští rok bude hůř, předpovídá ČNB vývoj ekonomiky. Poslanci se mezitím přou o stravenky a tahají čísla, jak králíky z klobouku. A nic.
Vila zavražděného kmotra Mrázka je na prodej za 70 – 100 mil. Kč. Jeho údajný archív i vrah neznámý. Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Další šikula Krejčíř dělá „reklamu“ své vlasti v JAR. A nic.
„O tempora, o mores“. A to tak, že současná podoba správy země je již nereformovatelná. Není totiž co reformovat a hlavně koho. Náš svět se rozdělil na ty, kteří v tom umí chodit, a patří do té správné party, a na ty ostatní. Ta první skupina není příliš početná, ale ovládá téměř celý stát. Jak dlouho ještě? To záleží na okolnostech. A nejde již o nic jiného, než v podobu naší „demokracie“. A na závěr si dovolím citát ze svého vlastního textu „Dnešní česká cesta demokracie“, který jsem publikoval 19.1.2010 : „Demokracie bývá zpravidla ohrožena tehdy, když v dané zemi dojde k nečekaně rychlému ekonomickému úpadku, když je veřejnost přesvědčena o korupci vládnoucích elit, když je ve společnosti posilován pocit bezmoci, bezpráví a sociální nespravedlnosti, a když dojde k hodnotové krizi, tedy krizi odpovědnosti a důvěry. Obávám se, že se již nalézáme na prahu této situace“.
Petr Havlík, 4.11.2011
* * *
Týdeník Economist rozebírá českou politiku, je to děsivé čtení
Čeští politici si užívali po dvě desetiletí jízdu na vlně opojení mocí, stali se tak arogantními a zkorumpovanými. Podobné kritické hlasy, které označují český politický systém za “zahnívající stranokracii”, mapuje nové vydání prestižního týdeníku The Economist.
Komentáře
- již v r. 1990 jsem v USA měl vždy možnost zdarma vložit, vybrat z účtu, změnit PIN, totéž nyní v r. 2011 v Belgii, kde teď pracuju a žiju (české pobočky belgických, rakouských a jiných bank si u nás dovolí to, co v Belgii, Rakousku a jinde ne - mají nás za pitomce a ovce a dojné krávy)
- téměř každá nová silnice je v Belgii stavěna již s cyklostezkou, každé staveniště chráněno, aby neprášilo, chodníky a cyklostezky jsou automaticky dočasně udělány vedle staveniště (srovnej s Českem)
- volby jsou elektronické, v jeden večer (srovnej naše pytlíkování po dva dny)
- v neděli je vesměs zavřeno, lidé jdou do přírody nebo kina nebo kostela (srovnej s naší konzumní horečkou)
- německá menšina nebyla po válce vyhozena ze svých domovů a po cestě částečně zmasakrována, ale Němci mají v Belgii svou autonomní oblast, němčina je třetí úřední řeč (kde je údajná česká holubičí povaha, proč jsme se zachovali tak netolerantně a surově, že s námi dodnes Rakousko a Německo nechtějí /téměř/ nic mít, nebo proč jsme dovolili lumpenproletari átu, aby ovládl v r. 1945 ulice a pak v r. 1948 celou vlast?)
Dokud si své problémy a vady neuvědomíme a nenapravíme je (třeba skutečným usmířením a podáním ruky s našimi německy mluvícími spoluobčany, které jsme vyhnali z jejich domovů), nebude klid (zejména v naší vlastní duši, která má také kolektivní svědomí).