V době konjunktury naše země plýtvala a nemravně ztrácela zdroje. V době začínající krize nešetřila. Teď už není zbytí. K zásadní změně nás nyní přinutí drsná realita – snižují se výdaje spotřebitelů, klesá výběr daní, rostou ceny, zvyšuje se nezaměstnanost a roste státní dluh. Vládnoucí garnitura nám říká, že si budeme muset všichni utáhnout opasky. To je dnes téměř každému jasné, ale od naší politické elity to nezní příliš přesvědčivě. Pokud totiž nezačne sama u sebe, pokud nezajistí výnosy z nekalých obchodů, pokud nezastaví daňové úniky a pokud bude i nadále hlasitě mlaskat u svých koryt, pak ji veřejnost těžko uvěří nějaké recepty na přežití krize. Zvláště, když žádné zřetelné koncepty nepřináší. Vládnutí tak připomíná spíše model pokus – omyl. A nejvíce kapacity věnuje vytváření různých zastíracích mlh. Je např. těžké přesvědčit lidi nad padesát let věku, že je nutné a rozumné odcházet do penze v sedmdesáti, když tato věková kategorie téměř nemá šanci sehnat práci. Je nevyšší čas procitnout z politické slepoty. Nespasí nás žádný vnější zázrak a ani žádné ideologické mantry.
K zásadní strukturální změně dozrál čas. Je třeba oslovit profesní špičky z reálné praxe a na základě zkušeností, znalostí, ověřených dat a informací stanovit další postupy a pak rozhodnout. Správa země potřebuje racionální manažerský přístup a méně politického balastu. Tak jako projektujeme budoucnost vlastní a své rodiny, tak také musíme projektovat budoucnost země. Bez společně sdíleného cíle a konkrétního programu budeme jen přešlapovat na místě a sčítat další ztráty. Správa země musí být plně veřejná, transparentní, plánovaná, kontrolovatelná. Za to si ji platíme. Dnešní deformovaný model už není vzorem a inspirací k ničemu. Začít musíme důkladnou analýzou dnešního stavu. Z toho nám vyjde srovnání pozice našeho státu, rezervy, možnosti, určení priorit, hospodářská orientace atd. Centrem zájmu musí být občan, ne globální firmy a zákulisní spekulanti, kteří vysávají veřejné zdroje. Co považují občané za prioritní? Bezpečnost, spravedlnost, zdraví, vzdělání, zaměstnání, … A co jim nabízí dnešní parlamentní strany? Odpovězte si sami. Warren Buffett kdysi prohlásil toto: „Má-li vaše loď už mnoho děr, pak neplýtvejte silami a energií při jejich ucpávání a najděte si novou loď“. Tentýž Warren Buffett nedávno řekl, že nechápe, proč by měl mít jinou daňovou sazbu, než jeho zaměstnanci. A to je velmi podstatné sdělení. Všechny skupiny společnosti musí mít společný zájem zabránit katastrofickým scénářům dalšího vývoje. To není o stravenkách, jedné daňové sazbě apod. Nebavme se o nejasné korupci, nýbrž o konkrétních zlodějinách. A za ně musí následovat trest. Nebavme se o mlhavých reformách, nýbrž o zásadní strukturální změně. Recepty na omezení tolik diskutované korupce existují. Netřeba je vymýšlet. Proklamace ovšem nestačí. Vraťme se k definici efektivního a solidárního modelu správy země. Posilme významně prvky přímé demokracie. Vraťme se k rozumnému progresivnímu zdanění. Snižme náklady na provoz státu. Stimulujme aktivní a zodpovědné občany, uvolněme kapacity a přirozený potenciál země. A netrestejme nemohoucí a potřebné. To je vrchol nemravnosti a cynismu.
Zdrojem energie je pozitivní myšlení a schopnost motivovat sebe i druhé. Základní komoditou investice do naší budoucnosti je čas. Neztrácejme jej nedůležitými půtkami a šarvátkami. Pojmenujme současnost a vykročme k jinému modelu. Jiná cesta není. Máte pravdu v tom, že negace a naštvání není program. Vraťme skutečný obsah pojmům svoboda, demokracie, právo a pořádek. To je první krok. Ptáte se na zcela konkrétní projekty v jednotlivých resortech? Ano, správně, tak to v příštím blogu začneme po jednotlivých kapitolách. Těším se na Vše náměty a reakce.
Petr Havlík, 14.12.2011
Read more...