V nadcházejících dnech má být rozhodnuto o zákonu o církevních restitucích. Protože jsem se jako poslankyně Federálního shromáždění podílela na přípravě zákona o mimosoudních rehabilitacích, tedy restitucích a byla jsem tomuto zákonu zpravodajkou za Sněmovnu národů FS, jsem přesvědčena o tom, že jsem oprávněna se k situaci ohledně církevních restitucí vyjádřit. Církevní restituce jsou protěžovány vládou pod heslem, že „co je ukradeno, má být vráceno“. Toto v zásadě správné heslo je však protěžováno ryze selektivním způsobem, pouze ve prospěch církví. Ostatní oprávněné vlastníky, restituenty i ty, kterým byly restituce původního majetku odepřeny na základě politického rozhodnutí předešlých vlád, postoj současné vlády diskriminuje. Nelze zapomenout na majetky, které nebyly vydány právnickým osobám pod záminkou údajné nedohledatelnosti právních nástupců původních vlastníků a nevydání majetků těm bývalým občanům Československa, kteří uprchli ze země a právní řád země, do které se uchýlili, jim nedovolil podržet s nově nabývaným občanstvím i občanství československé. Za tyto ukradené majetky žádná z vlád nevyplatila ani korunu náhrad, takže všechny předchozí vlády se svými činy ztotožnily se zločinným komunistickým režimem.
Stejně tak i tato vláda nezabránila dalším nespravedlnostem v souvislosti s restituovanými majetky. Jsou to zejména:
A) nevydání movitého majetku a jeho náhrad oprávněným osobám vůči zemědělským družstvům, které v nejednom případě došly zániku dříve, než byly majetky vypořádány, takže v tisících případů nebylo splněno ani to, zákonem přislíbily polistopadové vlády.
B) doposud trvá naprostá regulace nájmů zemědělských pozemků, čímž jsou porušována ústavně zaručená vlastnická práva vlastníků zemědělské půdy.
C) Ačkoliv existuje minimálně 55 nálezů Ústavního soudu, které od roku 2000 potvrdily, že regulace nájemného k bytům je protiústavní, žádná z předchozích vlád neprojevila vůli se protiústavním stavem zabývat. Protiústavnost regulace nájemného přetrvává i doposud ve formě nevypověditelnosti nájmu majitelem nemovitosti nájemníkovi, který má z komunistických dob uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou.
Jestliže za těchto okolností se vláda domáhá církevních restitucí pod heslem „má být vráceno co bylo ukradeno“, je to nejen politický výsměch všem těm, jejichž práva byla i touto vládou pošlapána, ale je to protiprávní a systémové nastolování nerovnosti občanů.
Pod záminkou naplňování práva dochází k flagrantnímu porušování Ústavy.
Na problematiku církevních restitucí jsem upozornila již ve svém právním rozboru.
Za této situace
1) vyzývám vládu, aby stáhla zákon o církevních restitucích z projednávání v Poslanecké sněmovně a znovu jej přepracovala tak, aby tento zákon nezvýhodňoval církve před všemi ostatními subjekty – občany ČR i právnickými osobami.
2) žádám vládu, aby dle svého proklamovaného hesla „má být vráceno co bylo ukradeno“ se vláda začala neprodleně zabývat situací ohledně nezrealizovaných příslibů restitucí a majetkových vyrovnání, a to zejména k vlastníkům zemědělské půdy, bývalým zemědělcům, jejichž majetek byl násilně združstevněn a kteří se nedočkali náhrady a též majitelům domů, které v jejich vlastnických právech omezuje doposud.
3) zamezila a zdržela se dalšího účelového zneužívání práva, kdy pod záminkou dodržování zákonů flagrantním způsobem narušuje ústavní pořádek České republiky.
3. září 2012 JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
* * *
Kradou nám, co jsme ještě nestačili rozkrást
… A Klausova záruka k roku 1948? Rok 1948 byl rokem vyvrcholení vlastizrady KSČ na českém národě. Umožnil pod taktovkou ruských protektorů státem organizovaným násilím oloupit nikoliv jen církve, ale všechny - nejen o majetek, ale i o svobodu a lidskou důstojnost. Dovolávat se roku národní hanby a ponížení, do které KSČ český národ v r. 1948 dostala, je projevem pohrdání důstojností národa. O to víc, dovolává-li se kdokoliv roku 1948 proti oloupenému.
Komentáře
A tak je to i s vrácením majetku církvím. Komukoliv je možné vrátit majetek, jen ne církvím!Sociáln í demokraté dostali zpátly Lidový dům, i když otázka jeho skutečného vlastníka, ach jo. Paní autorka tuto složitou záležitost ještě více zamlžuje. ale nemá pravdu. Ty, co uvádí, šichni měli možnost požádat o vrácení majetku. Zamlžovat tímto vrácení majetku církvím, je chucpe! Církev z jejich majetku nic neměla, z tohoto majetku zisk od roku 1950 čerpal stát. Užívala jej armáda, Státní bezpečnost a jiné státní organizace. Oprávnění majitelé tohto majetku byli v noci vyhnání z klášterů a odvezeni do koncentračních táborů! jejich majetek jim byl ukraden i s doklady k tomuto majetku. Místo úcty k těmto osobám, z nichž mnozí v koncentračních táborech zahynuli se tady zamlžuje otázka vrácení tohoto majetku. A majetek místo, aby sloužil, pustne, protože jeho současný uživatel s ním nemůže volně disponovat a církev, která jej vedla k prospěchu - vždyť tento majetek sloužil jednak jejich obživě, jednak vytvářel prostředky pro údržbu budov, ale hlavně z něj bylo hrazeno školství, sociální péče, péče o děti s postižením atd.
Podívejte se v jakém stavu se tento majetek nachází (ostatně o tom by mohli vypovídat i někteří restituenti, kterým bylmajetek vrácen - např. rodina Vadasů, pam ministr zahraničí atd.)Na rozdíl od většiny těch, co jsou účastni na této diskuzi, já jsem měl možnost vidět, jakým způsobem stát a další uživatelé tohoto majetku s ním hospodařili. hanba povídat.
Proto vrátit tento majetek co nejdčíve, mimo jiné i proto, že pak nebude stát platit ani congruu a tím ušetří. Styďte se.
Cituji Miloslava Chalupová: