Prožíváme filmy různě, někdy přejdou rychle v zapomenutí, někdy se musíme hlouběji zamyslet. Mnohdy není těžké přivodit divákovi soucit, žal nebo smutek. Obtížnější bývá pobavit diváka tak, aby zapomenul na problémy a s chutí se při filmu pobavil a rozesmál. Nejobtížnější pro tvůrce bývá přinutit diváka po zhlédnutí filmu k zamyšlení. Viděl jsem v životě několik takových filmů a toužil jsem je vidět podruhé anebo se dovědět o problematice více. Dva filmy pro mne ovšem znamenaly něco, čemuž jsem po zhlédnutí filmu nemohl zabránit. Zhroutil jsem se nervově.
Před několika léty jsem byl firmou, ve které jsem tenkráte pracoval, vyslán jako obchodní zástupce do polské Toruni na filmový festival. K mé práci mi byli přidělení mladí studenti, kteří ovšem toužili nejvíce po tom zhlédnout pokud možno co nejvíce filmových projekcí, které trvaly někdy až do noci. Umožňoval jsem jim to, jak jen bylo možné, ale jednu premiéru jsem si sám nenechal ujít. Byla to premiéra filmu Schindlerův seznam. Děj mne natolik zasáhl, že mi po projekci nezbývalo nic jiného, než se schovat za náš stánek. Opravdu jsem se nervově zhroutil. Mé pocity, umocněné vypjatou atmosférou v sále, se nedají popsat. Nemohl jsem se podívat do očí mladým polským studentům a styděl jsem se, že jsem Němec.
Po zhlédnutí filmu Josefa Urbana „7 dni hříchů“ jsem se několik hodin musel rovněž vzpamatovávat a přiznám se, že jsem prožil podobné pocity, jako po filmu Schindlerův seznam. Ne, nechci tady rozebírat nějakou národnostní otázku, otázku kolektivní viny a podobně, ale musím k tomu jen dodat, že jsem dobu, kterou Urbanův film popisuje, prožil jako desetiletý chlapec. Ztratil jsem tenkráte otce, kterého jsem si vážil a kterého jsem velmi miloval. Byl to mlynář – jako Habermann.
Ano, někdy více, někdy méně a ne vždy, ale svinstva je na světě stále dost. Film „7dni hříchů“ odhaluje mnohdy neznámé skutečnosti. A jak říká německý filosof Arthur Schopenhauer “odpustit a zapomenout znamená vyhodit cenné zkušenosti oknem“. Jako křesťan jsem ochoten to první slovo citátu vynechat. Ale mějme stále na paměti, že člověk nedokonalá bytost a dá se velmi snadno manipulovat.
Zhlédnout snímek „7 dni hříchů” by měla být na školách povinností, tak jako byla na německých školách studentům předkládaná povinná účast na filmu „Schindlerův seznam“.
Hermann Ohnheiser
Svaz německých novinářů –DJV- Deutscher Journalisten Verand
Weilheim: 7. 1. 2013
Komentáře
Tak složité téma nemůže být zobrazováno prvoplánově. Výsledkem je protiněmecká hysterie, jak ji vidíme po neúspěchu K.Schwarzenberg a.
Pokud se týká odpuštění, máme odpouštět. Je tam ovšem stanovena jedna důležitá podmínka. Hříšník musí před odpuštěním litovat svého hříchu a poté požádat o odpuštění toho komu svým hříchem ublížil!