Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 25.09.2020 15:54
    V Rusku komunisté nejsou u moci, ale jejich manýry jsou ...

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:50
    Kdo má na vlivných úřadech a soudech stále svoje lidi?

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:48
    Vláda ve středu opět vydala z minuty na minutu (pardon ze dne ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:23
    Kristine verlor ein Jahr ihres Lebens in der Hoffnung, in der ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:20
    Kristine a perdu un an de sa vie dans l'espoir de travailler ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:20
    Kristine lost a year of her life hoping to work at the embassy ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Sdělovací prostředky se v poslední době výrazně věnovaly vykopání hromadného hrobu místních německých obyvatel u Dobronína na Jihlavsku. Při vší úctě k nim a k iniciátorovi akce panu Marešovi si dovoluji namítnout následující skutečnost. Je třeba striktně rozlišovat případy, kdy si „účty“ vyřizovali místní lidé přes tzv. samozvané Revoluční gardy (to je případ Dobronína) a případy, které  přímo řídili zástupci poválečného československého státu (zejména jednotky československé armády, četnictva, NV a jiných správních úřadů).

Ve druhém případě (státním) se totiž jejich konání stalo vzorem k následování pro místní obyvatelstvo, které zneužívalo jejich  záštitu k obohacení, získání pozdějších výhod, překrytí své válečné kolaborace či nečinnosti.

Své skutky  pak všichni vložili  na bedra poválečného státu, který je následně ospravedlnil. Dovoluji si  uvést několik souvislostí :

1) Neodkrytých lokálních hromadných hrobů místních či ztracených procházejících Němců  (tzv.“národních hostů“) najdeme  v Čechách a na Moravě  spoustu. Ve středních a západních Čechách je najdeme všude, kde odbočilo německé obyvatelstvo z hlavních komunikací na vedlejší.

2) Vůdčími osobnostmi těchto zbytečných poválečných excesů se stávali zištní lidé, kterým vyhovovalo to, že mohou určovat osudy ostatních lidí, a to jak obětí, tak svých soukmenovců(často např. zneužívali mladického nadšení, závislosti, vydíráni či vendety).

3) V případě dobronínského masakru šlo o vraždy, ale v celé řadě případů šlo také o cílené „státní zakázky“(dovolávání poválečných slov prezidenta Beneše-„dobrý Němec, mrtvý Němec“), tedy  akcí,  při kterých šlo o úmyslnou a plánovanou likvidaci nejen místního německého obyvatelstva. To je i případ Postoloprt, který jednoznačně nese genocidní znaky v režii státních zástupců, kteří zneužívali své moci a pro které se stalo poválečné vraždění a zneužívání zábavou a denní rutinou.

4) O tom, že státní úřady 3.republiky nechtěly nést odpovědnost za některé případy svědčí i vytvoření parlamentních vyšetřovacích komisí a jejich závěry pro některé případy(např.opět Postoloprty) a  zpráva ministra spravedlnosti Drtiny přednesená v roce 1947 v parlamentu, které řešili případy tzv.“gestapismu“ po válce na čs. straně. Již z hlediska tehdejšího čs. práva šlo o revizi poválečného prezidentského omilostnění (nikoli majetkových dekretů!).

5)  Po roce 1948 byly všechny vyšetřovací a soudní aktivity v této oblasti zastaveny, většina spisů zničena nebo odložena ad acta. Tím se vše vrátilo k „dekretové“ prezidentské spravedlnosti. Cui bono?

Musíme  si zvyknout na to, že naše moderní dějiny a osudy lidí s nimi svázané nejsou černobílé. Je třeba neustále je revidovat a klást si nové otázky. V první řadě však musíme převzít své státní závazky, a to i ty staré. V opačném případě se nám může stát, že budeme navazovat pouze na selektivní právo po roce 1948 a nad zločiny budeme nadále zavírat oči. Upozorňovat na zneužití státní moci, které vedlo k záměrnému likvidování německého obyvatelstva po válce,  k tomu určitě patří.

Kdysi  jsem viděl nizozemský film „Černá kniha“ o odboji a kolaboraci za 2. světové války. Zděsil jsem se toho, jak v něm nebylo nic jistého a děj se stále měnil. Čím více se snažím poznávat naše moderní dějiny, zdá se mi děj tohoto filmu slabým odvárkem proti českému a slovenskému prostředí.

 

Petr Zemánek  5.9. 2010

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)