V minulosti jsem již několikrát čelil sériím pomluv a různým pokusům o diskreditační kampaně. To nejtěžší mám již za sebou.
Křivé obvinění před 12 lety ze strany Policie, která zastrašováním a ovlivňováním svědků, mne spojila se zcela absurdní účasti na podvodu. Výsledkem soudních sporů tohoto pokusu o mé odstranění, bylo opakované zproštění obžaloby v plném rozsahu. Byla vyloučena jakákoliv moje účast na podvodném jednání.
Díky mé činnosti na protikorupčních systémech, organizování velkých antikomunistických demonstrací a nevyřízených účtů s policejním „podsvětím“, jsem přišel málem o život. Byl jsem bezdůvodně pronásledován policejními vozy se současnou ostrou střelbou přímo na můj vůz (viz www.sinagl.cz – původní archiv – „Jiří Jehlička - občan na kterého bylo PČR 13x stříleno!?“). Policie měla snahu mě křivě obvinit z útoku na veřejného činitele! Vyšetřováním bylo následně prokázáno, že policista na mne vědomě vystřelil zezadu nejméně 13x/v rozmezí 2 sekund - z důvodu podezření na spáchání drobného řestupku proti plynulosti provozu! Znaleckými posudky, audio-záznamy vysílaček a svědectvími z řad obyvatel se prokázalo, že jsem se nedopustil žádného přestupku. a žádného trestného činu! Zasahující policista hlásí do vysílačky „Jehlička, já to do něj nasypu„ a zahájil ihned zezadu palbu. Byla zasažena zadní část vozu. Jen zázrakem jsem nepřišel o život (viz zprávy TV NOVA ze dne 10.1.2007).
V minulosti došlo k několika pokusům o moji likvidaci. Celá záležitost vedla k definitivnímu opuštění místa, v němž jsem měl rodinu a přátele.
Považuji se za osobu ctižádostivou, která se nevzdává, ale na základě série těchto útoků na moji osobu, jsem se rozhodl přestat aktivně pracovat v oblasti zabývající se upozorňováním na korupci. Vzdal jsem se veškeré řídící činnosti, související s tvorbou, ovlivňováním a budoucností protikorupčních aplikací. V současné době působím pouze jako poradce pro dálkově automatizované aplikace.
I přes mé velmi negativní zkušeností se zneužíváním silových složek se domnívám, že většina policistů a na ně navazující orgány plní svoji práci svědomitě. Proto si nedovolím označit paušálně policii jako systémově špatnou.
Dovoluji si reagovat na nedávné výroky pana Humla za VV, jež neuznává odboj vedený bratry Mašíny, kdy útok na civilisty považuje za majetkově motivovanou vraždu a to bez ohledu na dobu v niž se stala. Oponuji zejména tím, že dnes každý za určité navazující situace, může být kdykoliv a kdokoliv zastřelen při „řízeném policejním zásahu“, nebo za drobný přestupek, nebo za smyšlená podezřená z přestupku jež pouze odůvodňují útok.
Domnívám se, že Česká republika eviduje mnoho případů, kdy byla použita zbraň na neozbrojeného občana, který byl následně usmrcen a to zcela „s požehnáním státu“. Je tedy neetické a nemravné neuznat odboj a být pohoršen uznáním jeho činnosti, která byla vedena proti totalitnímu režimu v době, kdy lidé umírali bez soudů (nebo politických soudů), pod rukama státních katů.
Když občas čtu, nebo marně reaguji na řízené články, na něž není možná reakce, vzpomenu si na příručku Státní bezpečnosti o boji s protivníkem.
Základní pravidla diskreditace:
Využijete médií k vytvoření statutu kontroverzní osoby.
Pomoci státní správy zaútočíte na základní potřeby, jež nepřítel potřebuje k přežití a to zdroj obživy a majetkové zázemí.
Hledání a konstrukce, jež by mohly přispět k obvinění (které nenávratně poškodí osobu), nebo v lepším případě odsouzení, jež definitivně nepřítele vyloučí z nebezpečných pozic.)
Zákony jsou vždy tak dobré, jaké jsou rozlišovací a morální schopnosti soudců. Dle statistik již Československé soudy byly a České soudy jsou, bezchybnými institucemi, jež neznají pojem justičních omylů. V USA, Německu a jim podobných zemí, se často dočítáme jak tamní justice nerozhodla správně. Došlo-li k justičnímu omylu - jaké zadostiučinění a jak vysoké odškodnění obdržela poškozená osoba. V České republice pojem „justiční omyl“ prakticky neznáme. Jen stěží si lze představit, že rozsudky Českých soudů jsou spravedlivější, než u našich západních sousedů. O to jsou tato zjištění smutnější! Komunistický systém odsuzování se dodnes moc nezměnil, jen se sofistikovaně a rafinovaně ukryl pod roušku demokracie a fiktivně vytvořených zločinů.
Příklady:
Altner: Renomovaný právník, opakované pokusy o jeho odsouzení, z movitého advokáta se stal chudým jen proto, že se snažil dodržovat zákony.
Kájínek: Většina obyvatel naší země se domnívá, že jeho odsouzení bylo účelové pro zakrytí skutečných vrahů z řad policie. Je přesvědčena, že by proces měl být obnoven. Renomovaný právník Kolja Kubíček byl diskreditován. Následek jeho právní činnosti za dosažení spravedlnosti je, že se stal „lovnou zvěří“.
Hučín: Osoba léta pronásledována BIS a PČR. Výsledkem státní diskreditace - i přes jeho soudní prokázání nevinny – je splněn jeho statut bez vlivu na politické a bezpečnostní dění v zemi a snížení jeho životní a sociální úrovně.
Veřejně známých příkladů státem poškozených osob, by šlo vyjmenovat a popsat desítky. Kolik však musí být asi osob, které nebyly schopny úspěšně čelit likvidačním praktikám jedinců, jež jsou schopni využít nástrojů státního aparátu, koordinovat činnost druhých, aniž by tyto osoby často tušili na jakých křivdách se podílí. Stejně jako za dřívější KSČ se občané nikdy nemohli dozvědět zvěrstva, která byla páchána na vlastních občanech, děje se často řada věcí podobně i dnes.
Důkaz (snadný návod k diskreditaci):
Mediální diskreditace je jednou z nejlehčích činností. Dokáže ji vytvořit i obyčejný občan. Postačí si nalézt jednoho figuranta, který bude schopen pod údajným strachem vypovídat o nekalé činnosti podnikatele, manažera, politika. Předtím však vytvoříte sérií stížností, které občas někdo pošle v kopii požadovanému novináři. Úspěšnost mediální diskreditace, pokud je věrohodně doložena a nemusí ani uspět u soudu je vyšší než 78%. Přitom Váš figurant a jeho identita bude předmětem utajeného zdroje.
Tvorba jednostranných reportáží:
Pokud narazíte na reportáže, které nemají reakci protistrany, jedná se o více jak 90% piár článek konkurence, nebo politické účelové diskreditace. V minulosti reportáže ukázaly, že ovlivnit zákon lze za cenu 1.000.000,-Kč. Nelze ovšem tvrdit, že v řadách žurnalistiky nelze prosadit politické a ekonomické zájmy, prostřednictvím úplatného, či ovlivnitelného žurnalisty. Odhadovaná cena špatného novináře může být v řádech desítek tisíc.
Ovlivnit lze i pomoci reklam a inzercí:
Řada deníků nemá jasné vlastníky, každé 4 roky inzerují pro politické strany reklamu v řádech desítek miliónů. Proto je zde nutně i ekonomická svázanost mezi žurnalistikou, prodejem reklamních ploch a ekonomicko-politickými zájmy.
I přes výše jmenované fakta je naštěstí mnohem více žurnalistů, kteří svoji práci odvádějí svědomitě, nezávisle a s nejlepším přesvědčením. Na druhou stranu lze říci, že postačí vlastnit tři zkorumpované ze stovek poctivých žurnalistů k efektivní mediální diskreditační kampani.
Závěrem bych chtěl čtenářům napsat, že můj blok není o vylepšení mé „image“. To bych zde uváděl konkrétní charitativní akce s poděkováním lidí, nebo jiné činnosti za které dostávám řady děkovných emailů. Jen jsem chtěl nastínit největší problém současné české společnosti:
Odsoudit Komunismus a postavit jej mimo zákon nestačí! Znamená to současně i odstranit mnoho přetrvávajících technik a praktik, kdy se mocní mezi sebou navzájem likvidují a při touze za mocí a majetkem likvidují vše, co jim stojí v cestě – na úkor poctivých občanů, země a její budoucnosti.
Je třeba si uvědomit, že v obchodem lze vydělat desítky miliónů v naší malé zemi. V politice lze ovšem vydělat miliardy za 4 roky volebního období. Občasné si pak jen povzdychnou, „…to nás ti pánové Řebíček a Gross ale napálili…“. Ti se však v tichosti smějí. Jejich potomci budou po generace žit v blahobytu z našich odvedených daní za poctivou práci.
Závěrem:
Pokud se rozhodnete přispět k posílení demokracie a jejích mechanismů ve státním zřízení, nesmí být pro vás prioritou finanční ohodnocení, ale pouze morální zásady, demokratické hodnoty a odpovědnost. Český občan se teprve musí naučit usilovat hromadně o svá nezadatelná práva na spravedlnost. Může se např. postavit za obnovu procesu Jiřího Kájínka a dát tak jasně najevo, že si přeje poznat pravdu o tomto skandálním případu. Občan si musí být vědom, že pokud se stát může dopustit křivd na jiných občanech, může se tak stát v budoucnu i jemu, nebo lidem na nichž mu záleží. Pokud každý z nás nebude požadovat po politicích, soudcích, úřednících odpovědnost a kvalitní práci, potom se nastavený systém nezmění. Ti co potřebují podporu zůstanou v boji nadále osamoceni, stejně, jako tomu bylo před rokem 1989. Je třeba mít neustále na mysli, že soudržnost národa je největší síla. Teprve až budou na vedoucích místech jen ti skutečně schopní a odpovědní, bude moci být zajištěna všem potřebná zdravotní péče, chudým poskytnuta pomoc, kvalita silnic bude stoupat a ceny za jejich výstavbu klesat, benzín nebude dražší než v okolních zemích, vlaky nebudou zastaralé, nebudeme kupovat drahé a nekvalitní – viz Pendolino, atd…
Komunismus byl stejný a mnohdy ještě horší než byl nacizmus. Usilujme o to, aby zákon nebyl používán k pronásledování nepohodlných.
Věřím, že Český národ se brzy vzchopí a bude se ptát: Proč po 20 letech je zločinná komunistická ideologie stále zastoupena i v obou komorách Parlamentu! Chceme jít snad cestou Číny, nebo být státem se silnou ekonomikou jako mají Německo, či USA?
Je to jednoduché - Američané, Němci, Rakušané, Francouzi a další národy se chovají odpovědně! Starají se o svůj stát a demokracii.
Read more...