… A tedy, že proti Einsteinově alternativě zcela žádný argument neexistuje, zatímco proti Bohrově alternativě je možno uvést jich několik. Od té doby jsme se pokoušeli upozornit na tuto skutečnost fyzikální komunitu. Jakákoli publikace daného důkazu v nějakém odpovídajícím časopise byla však vždy kategoricky odmítnuta. … Obě tyto kapitoly si již stáhlo z internetu několik tisíc fyziků, aniž by se objevila jakákoli kritická připomínka .… Bohrova teorie je také stále rozvíjena v rámci evropské spolupráce COST a vydatně podporována evropskými penězi; viz např. nedávný článek v CERN Courier 54 (2014), No. 4, p.33. Lze říci, že prakticky všechny hlavní výsledky a závěry uvedené v tomto článku jsou založeny na matematických předpokladech, jež nebyly nikdy náležitě ověřeny. O některých z nich pak můžeme spolehlivě dokázat, že jsou chybné a vedou k prokazatelným sporům. …
Vážení přátelé,
Dovolte mně, abych začal informací o článku, který v říjnu minulého roku uveřejnil časopis Economist pod názvem „How science goes wrong“ neboli „Jak věda chybně pokračuje“. Článek se soustřeďuje na vědecký výzkum v bio-technologické oblasti a ukazuje, jak se tam mrhá ohromnými částkami peněz na chybně zdůvodněný výzkum. V článku se argumentuje, že současná věda vůbec nerespektuje dřívější základní vědecké pravidlo: „důvěřuj, ale prověřuj“. Ukazuje v podstatě, že i ve vědeckém výzkumu se uplatňuje základní pravidlo současné společnosti, totiž jediným smyslem života je urvat, co nejvíce peněz, bez ohledu na cokoli ostatní.
V článkuje sice positivní zmínka o matematickém a fyzikálním výzkumu, ale ta vyplývá z toho, že autoři a příslušní editoři nejsou o situaci v dané oblasti dostatečně informováni a podlehli stejným falešným argumentacím, o nichž se kriticky vyjadřují v oblasti biotechnologie. Je totiž možno říci, že situace v oblasti základního fyzikálního výzkumu má mnohem širší negativní dopad, nežli je tomu v omezené odborné oblasti spíše aplikačního výzkumu. Na základě těchto falešných argumentů byl totiž zcela odmítnut ontologický přístup k poznávání světa, jak jej navrhl Aristoteles (a v podstatě asi již Sokrates), a na základě středověkých poznatků dále rozvinul Tomáš Akvinský. Na tomto základě se však rozvinula klasická fyzika a vlastně veškerá novověká věda a čerpá z toho ještě i současný technologický pokrok.
K hlavní změně v daném směru začalo docházet v polovině 19. stol., když se již plně přešlo k výzkumu světa pod hladinou přímého pozorování; bylo to pod vlivem Descarta a pak hlavně positivismu. Přispělo k tomu však také to, že se začaly intenzivně uplatňovat matematické popisy fyzikálního dění. V současnosti totiž stačí, aby příslušný matematický model popsal dostatečně přesně hodnoty naměřené v nějakém experimentu, aby se označil za plně úspěšný. Vůbec nevadí, když je založen na předpokladech, jež jsou v rozhodném rozpora s fyzikální realitou. To se vůbec nesleduje.
Základní fyzikální věda v současnosti totiž opustila zcela ontologickou bázi a nový fyzikální obraz se začal budovat pouze na bázi fenomenologické. Lze říci, že k rozhodnému zlomu v tomto směru došlo v r. 1927, když zakladatel Kodaňské kvantové mechaniky Niels Bohr zdeformoval fyzikální interpretaci Schroedigerovy rovnice, jež byla navržena krátce předtím a popisovala pohyb mikroskopických částic pomocí komplexních amplitud ve shodě s klasickou fyzikou, jak ukázal její navrhovatel (Schroedinger).
S rozhodnou kritikou Bohrova postupu vystoupil v r. 1935 Einstein, který ukázal, že kodaňská kvantová mechanika vyžaduje existenci přímé (okamžité) interakce dvou hmotných částic na jakoukoli vzdálenost, což je v rozhodném rozporu s ontologickou zkušeností. Bohr však kritiku odmítl s tím, že tato zkušenost se týká makrosvěta, avšak v mikrosvětě může daný jev, pro nějž se dnes používá anglický název entanglement, existovat. A světová vědecká komunita se postavila zcela na stranu Bohra.
Později se sice po určitou dobu uvažovala možnost i té původní interpretaci Schroedingerovy rovnice, která nebyla v rozporu s Einsteinovým ontologickým požadavkem. K novému a rozhodnému upřednostnění Bohrovy teorie došlo v r. 1982, když bylo experimentálně ukázáno, že neplatí tzv. Bellova nerovnost, tj. nerovnost, kterou by měla splňovat určitá kombinace čtyř pravděpodobností měřených v daných experimentech. O této nerovnosti se totiž obecně předpokládalo, že platí v Einsteinově alternativě a nikoli v alternativě Bohrově. Danou nerovnost odvodil v r. 1964 J. Bell na základě určitého matematického předpokladu, jehož význam a důsledky nikdo celou dobu netestoval.
Asi před 15 léty se nám však podařilo dokázat, že daný předpoklad v příslušných experimentech vůbec nemůže platit. A tedy, že proti Einsteinově alternativě zcela žádný argument neexistuje, zatímco proti Bohrově alternativě je možno uvést jich několik. Od tédoby jsme se pokoušeli upozornit na tuto skutečnost fyzikální komunitu. Jakákoli publikace daného důkazu v nějakém odpovídajícím časopise byla však vždy kategoricky odmítnuta. Teprve v posledních několika létech se podařilo opublikovat několik článků za pomoci některých - zatím méně vlivných nakladatelstvích. V r. 2012 a 2013 vydalo však velké internetové nakladatelství INTEX dvě knihy o kvantové mechanice, do nichž jsme na jejich vyzvání připravili vždy jednu kapitolu, v nichž byly obsaženy příslušné důkazy spolu s hlavními důsledky, např., že v daném sporu s Bohrem měl plnou pravdu Einstein. Obě tyto kapitoly si již stáhlo z internetu několik tisíc fyziků, aniž by se objevila jakákoli kritická připomínka.
V základním fyzikálním výzkumu však na základě upřednostnění fenomenologických postupů existují ovšem další závažné chyby. Např., v popisu kolizních procesů mezi dvěma urychlenými protony se obecně předpokládá platnost tzv. optického teorému. Také v tomto případě se nám podařilo ukázat, že všechny pokusy dokázat jeho platnost byly chybné.
Dále však trvá, že editoři hlavních prestižních fyzikálních časopisů jakoukoli zmínku v daném směru odmítají. V současnosti vedeme v obou případech spor s příslušnými časopisy, jedním americkým a jedním evropským. Čekáme na jejich další reakce, abychom se mohli rozhodnout, jak dále pokračovat.
Bohrova teorie je také stále rozvíjena v rámci evropské spolupráce COST a vydatně podporována evropskými penězi; viz např. nedávný článek v CERN Courier 54 (2014), No. 4, p.33. Lze říci, že prakticky všechny hlavní výsledky a závěry uvedené v tomto článku jsou založeny na matematických předpokladech, jež nebyly nikdy náležitě ověřeny. O některých z nich pak můžeme spolehlivě dokázat, že jsou chybné a vedou k prokazatelným sporům.
Byli bychom Vám proto vděčni za každou radu, jak postupovat, aby se o danou situaci začala zajímat širší odborná i neodborná veřejnost. Jde o otřesné hrubé chyby a můžeme zcela spolehlivě zaručit, že našimi závěry nelze žádným způsobem otřást. Ontologický přístup, který systematicky uplatňujeme, je zcela spolehlivý v mikrosvětě, stejně jako v makrosvětě.
RnDr. Miloš Lokajíček, DrSc., Fyzikální ústav AV ČR
Květen, 2014
* * *
Genderová ideologie jako důsledek deformace současného lidského poznání
Read more...