Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

havlik2„…Víte, my jsme v polovině devadesátých let určitě nepatřili mezi anděly. Chovali jsme se tak, abychom byli úspěšní, a tehdy se to tolerovalo a my jsme jen zvedli tu nabízenou rukavici. Ale dnes už bychom i my potřebovali, aby ten stát fungoval, aby si úředníci neříkali o 20-ti či 30-ti procentní provize, aby fungovala vymahatelnost práva“.

Vztahy mezi politikou a ekonomikou jsou nezbytné. Platí to v každé době, v každém režimu a ve všech zemích světa. Podstatné je, jaké mají tyto vazby konkrétní podobu a jaká pravidla pro ně platí.

V diktaturách a státem řízených ekonomikách splývají světy politiky a ekonomiky v jeden celek. A jak je tomu v demokracii a tržním hospodářství? Bývá to různé. Přičemž v dnešním globalizovaném světě nelze hovořit o národních zcela izolovaných ekonomikách. Ale stále platí, že si rozumné země drží svou národní identitu nejen v politické, ale i ekonomické dimenzi. Jaký je tedy vztah české politiky a české ekonomiky 21 let od pádu železné opony?

Ještě stále jsme mladou a neukotvenou demokracií, která příliš podlehla svodům naprosto volného trhu, aniž by se vžila psaná i nepsaná pravidla hry. Ještě jsme se z fáze agresivní privatizace neposunuli do standardních modelů, v nichž fungují instituce státu i ekonomické subjekty jak mají. Co to znamená „jak mají“? Je to jednoduché. Chovají se tak, aby se nedostaly do konfliktu se zákonem, s veřejným zájmem a s dobrými mravy.  A tady je jádro pudla – potřebujeme dobré a srozumitelné zákony, potřebujeme jasnou a akceptovatelnou definici veřejného zájmu a prostředí, v němž dodržování dobrých mravů není vnímáno jako slabost, nýbrž podmínka účasti. To je vše.

Asi před dvěma lety jsem hovořil s jedním z našich nejúspěšnějších privatizátorů. Dnes hospodaří s miliardovými obraty. A on mi tehdy řekl toto „…Víte, my jsme v polovině devadesátých let určitě nepatřili mezi anděly. Chovali jsme se tak, abychom byli úspěšní, a tehdy se to tolerovalo a my jsme jen zvedli tu nabízenou rukavici. Ale dnes už bychom i my potřebovali, aby ten stát fungoval, aby si úředníci neříkali o 20-ti či 30-ti procentní provize, aby fungovala vymahatelnost práva“.

Já jsem tehdy na odzbrojující upřímnost řekl, že je důležité, aby tato byznysová poptávka byla více slyšet. Pokud ti silní hráči nepřispějí sami k zásadnímu obratu, pak je otázka, zda se tak vůbec někdy stane. A zatím to tak nevypadá.

Paradoxem našeho tzv. volného trhu, či spíše státem organizované džungle, je například pozice společnosti ČEZ, v níž probíhá dílčí divoká privatizace a která, ač státní, občas koná v rozporu s veřejným zájmem. Paradoxem je také těch cca 12 tisíc daňových subjektů, které daní své zisky v různých daňových rájích po světě. Paradoxem je také klíčová role akciových společností s anonymními vlastníky, které často ovládají veřejné zakázky na všech úrovních.

Kapitál se vždy snažil ovlivňovat politická rozhodnutí ve svůj prospěch. Ale my jsme ještě dál. Kapitál už řídí politiku. V devadesátém roce jsem slyšel od našich sousedů v Rakousku, že se nás tak trochu bojí. Věděli, že jsme měli dobrou šanci dohnat své západoevropské sousedy a být jejich silnou konkurencí. Tehdy byla vůle navázat na tradice Baťů, Kolbenů, Škodů a dalších prvorepublikových symbolů, kdysi tak úspěšného českého hospodářství. Bylo to dáno nejen tradicí, ale i dobrou polohou a kvalifikovanou pracovní sílou. Český průmysl byl rozhodující v zemích Rakousko-Uherska. Dobře si toho byli vědomi Němci v době okupace, i Sověti po vytvoření východního bloku.

Co jsme mohli udělat po roce 1989? Mohli a měli jsme modernizovat naši výrobu, a tím zvýšit konkurenceschopnost. Mohli a měli jsme definovat strategické rozvojové cíle a podle nich pak případně privatizovat vybraná odvětví. Návrat do Evropy bylo hezké politické heslo.

Ale přiznejme si – proč by si staré evropské země pěstovaly svou konkurenci? Chtěly větší trh, levnou pracovní sílu a pak také přístup k levnějším energiím. A to se jim povedlo náramně. I zde politika zafungovala na objednávku ekonomiky. My jsme opouštěli lukrativní trhy v Číně, Rusku, ale i v arabském světě, anebo jsme posloužili pouze jako prostředníci jiným zájmům. Prý politické rozhodnutí. Možná. Ale pak jde o směs naivity, neprozíravosti a dokonce i zištného úmyslu.

Dnes si můžeme zafňukat, ale to by nebylo příliš produktivní. Každá mladá demokracie je náchylná k chybám. Vždy jich využijí a zneužijí různí prospěcháři, kteří také dokáží polechtat libida ješitných novodobých „vládců“, kteří si snad ani neuvědomují, že tančí, jak jiní pískají.

Prvním krokem k nápravě musí být pravdivá zpráva o stavu věcí. A to bez osobních pocitů, politických frází a především bez přikrášlování reality. Ale i tak. Budou chtít všichni veleúspěšní privatizátoři dodržovat případná nová přísnější pravidla? Budou chtít všichni daňoví optimalizátoři danit u nás? Budou si chtít kapříci vypustit svůj rybník? A co za to pak budou chtít? Stát bez korupce? Stát s dobrou infrastrukturou? Stát s dobrými službami? Stát s kvalitním zdravotnictvím? Sociálně spravedlivý stát? Stát s fungujícími institucemi? A co my? Jsme vůbec ještě schopni otočit kormidlem a začít napravovat šlendrián našeho absurdistánu? Bude vůbec možné pojmenovat a potrestat viníky? A to proti vůli farmaceutické, zbrojařské, energetické, stavební a jiné lobby? Jde to?

Velké země, především USA či Rusko si tím také prošly či procházejí. Jejich výhoda je jejich síla a pozice ve světě. Velké chyby pak znamenají velké ztráty. Snadněji se v jejich specifických modifikacích definuje soulad pojmů svoboda a zákon, a to hlavně ve vztahu byznysu a státu. Na naši zasmrádlé pavlači to ovšem půjde hodně ztuha a asi to bude trvat hodně dlouho. Jinými slovy – nemravná politika si dobře rozumí s nemravnou ekonomikou a naopak. Je to bohužel smrtící koktejl. To není skepse, ale smutná realita na konci první dekády nového tisíciletí v Čechách. Co na tom, že každý z nás zná desítky skvělých pozitivních příkladů. To je málo. Už nemluvme o změně, ale o obratu. Blížíme se k bodu zlomu, kdy stejně budeme muset, ale bez ztrát to nepůjde.

V této souvislosti je zajímavé, že o tomto víkendu přežila regionální volby vláda v tolik zatracovaném Řecku. Mimo jiné proto, že kromě nutných škrtů zajistila i příjem do státní kasy. A to v řádech mnoha stovek milionů eur. A víte jak? Dodatečným zdaněním a příjmem z daňových pokut. Veleúspěšní Řekové si pod tlakem řekli, že už nebudou zneužívat systém, podvádět a pomohou své zemi. Možná se lekli sankcí, možná se v nich probudilo vlastenectví. Kdo ví? Jiná země, jiný mrav.

Petr Havlík, 10.11.2010

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentáře

+1 #4 Guest 2010-11-17 20:55
Přijali jsme společenský systém, který vedou a rozvíjí demokraticky zvolení politici. Avšak tito nemají ke svým rozhodnutím faktickou zodpovědnost a tudíž nelze očekávat něco jako slušnost, poctivost, rovnost a podobné kladné atributy lidského konání. Navíc jsme přijali za společenskou prioritu peníze. A peníze jsou "jen" zboží. A v tomto duchu se pečlivě zvažuje, komu toto zboží dopřát v hojnosti a komu ne.
-1 #3 Guest 2010-11-10 12:25
oprava: svobody a ....
0 #2 Guest 2010-11-10 12:24
Rusko jako vzor snadnosti souladu svoboa a zákon? Veleúspěšní Řekové? V dojení státu a Eunie? Vlastenectví v ekonomice? Pane Havlíku, co se nám to snažíte namluvit?
0 #1 Guest 2010-11-10 12:12
Jen nechápu jal člověk nestačil na průmyslovou školu strojnickou toho nechá a duševně se zhroutí pro těžké učeni. po nástupu jako vychovatel v internátě si udává pedagogický pracovní. Potom se ani nedivím, že si jej Klaus v listopadu vezme jako poradce. To máme lidi v politice v tomto státě.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)