Letošní listopad nám všem přinesl dvě zásadní nové informace. Jedna „obohatila“ naše politické prostředí, druhá dokonce rozšířila penzum našeho vědění v oblasti politologie. Obě mají jedno společné – osoby a obsazení.
16. listopadu se objevily v komentovaném zpravodajství ČT rozesmáté tváře pánů Karla Březiny a Borise Šťastného. Podle předvolební kampaně by měl každý z nich zaujímat zcela odlišné společensko-politické postoje, jejich životní hodnoty by měly být v přímém rozporu a při vzájemných setkáních by si měli dávat pozor, aby se jeden nedotkl něčeho, co měl v rukou ten druhý, aby nedošlo k popálení. Na obrazovce byl ale k vidění pravý opak, přímo splynutí duší i myslí. I ony protichůdné volební programy bylo možné sloučit do „Koaliční smlouvy“ pro společné vládnutí nad Prahou.
Pan Karel Březina, v minulosti superarbitrovaný vlastní stranou pro neschopnost z celostátní do komunální politiky, se snažil své voliče, diváky ČT přesvědčit, že se v „Koaliční smlouvě“ nachází 90% toho programu, kterému dali své hlasy. Pan Šťastný, frenetický obdivovatel páně prezidenta, jeho poradce a člen dozorčí rady „Nadace Václava a Livie Klausových“ v dokumentu zrozeném v kanceláři předního pražského porodníka, nachází dokonce 95% původního volebního programu ODS.
Oba pánové nám tedy sdělili, že se dva původně protichůdné programy dokáží potkat ve 185% průniku, i když vědy znají shodu pouze 100%. A toto je ono novum našeho politického prostředí. Jinými slovy nám totiž bylo sděleno, že ČSSD a ODS jsou v Praze jedna strana, strana bez politického názoru, zato s perfektně zvládnutou technologií moci, které naprosto pendrek záleží na zásadách a principech, tím méně na voličích.
Překvapuje to především u stranického názorového křídla, dříve organizovaného v samostatné politické straně s názvem ODS, jejíž celostátní vedení má plná ústa „odkmotrování“, očisty a podobně. Ukazuje se, že nějaké celostátní vedení i s předsedou s čistým štítem, Petrem Nečasem, je pro tyto pány dobré pouze jako pozadí na billboardech, ale když se jedná o vlastní zájmy, především pak peněženky, ukáží oni svá pozadí tomuto vedení.
U frakce pocházející z dříve samostatné pražské ČSSD to zas až tak překvapivé není. Výdělky za sezení ve vedení městských firem v řádech desítek milionů, které jim umožnila ona „odporná, jednobarevná“ pražská vláda ODS v minulém volebním období, jako opozičním zastupitelům, pro ně byly jistě tou nejsilnější motivací. Stejně tak životní styl, který předvádějí, obleky které nosí a auta ve kterých jezdí, svádí k myšlence, že v době, kdy se rozhodli vstoupit do pražské politiky, bylo už u ODS poněkud přeplněno, a proto se nějakým omylem ocitli u strany hájící zájmy „obyčejných lidí“.
Bude-li tato praxe pokračovat, doporučuji, aby duo pražských podnikatelů známé pod zkratkou J+J, napříště místo voleb uspořádalo na zastupitele aukci. Bude to pro stát mnohem levnější a se stejným výsledkem. Pak bude moci i na celostátní úrovni vzniknout podobná „státostrana“, pod patronací např. TOP100 českých státních a polostátních firem a Odborové organizace státních úředníků, ze které se v aukci vyberou poslanci a senátoři u kterých bude jistota, že těm „správným“ dokáží zajistit „klid na práci“.
Přijde vám to absurdní? Ale kdeže, je slušně našlápnuto. Stačí se zbavit toho odporného ideologického balastu v podobě pánů Nečase a Sobotky, dát dohromady v příštích volbách společných 51%, a „státostrana“ je na světě.
A nám, kterým to přijde poněkud „chucpe“ nezbývá než doufat, že to v příštích volbách dopadne všude tak, jak to letos dopadlo v místech, kde tzv. velká koalice kradla už tak nehorázně, že zadlužila svá města na desítky let dopředu, a voliči to odměnili součtem pro ČSSD a ODS menším, než 35%.
17. listopadu obohatil pan prezident Klaus, mimochodem velký fanoušek „nového“ pražského způsobu vládnutí, politologii o nový objev – zločiny je možné kádrovat. Toto kádrování se provádí na základě přísného národnostního klíče a znamená, že zločin spáchaný Čechy na Němcích je menší zločin, než zločin spáchaný Němci na Češích.
Tuto „pozoruhodnou“ myšlenku jsem naposledy slýchal od těch nejfanatičtějších bolševiků, podle kterých zločiny spáchané komunisty na komkoli a kdekoli, vlastně ani zločiny nebyly, protože byly spáchány ve jménu „obecného komunistického dobra“. Novum pana prezidenta spočívá v onom národoveckém pojetí, které je národu vždy předhazováno v okamžiku, kdy je třeba zakrýt nějaký vnitropolitický průšvih. A co bychom si povídali, veřejnost pražskou rošádu příliš kladně nehodnotí, natož aby podporovala její případné celostátní uplatnění podle přání pana prezidenta, který o podobném uspořádání sní už od doby, kdy sepsal s Milošem Zemanem traktát o zákazu pro opozici, vyslovit nedůvěru vládě v průběhu probíhajícího volebního období.
Jako člen rodiny, jejíž část byla za odboj proti německým nacistům, poslána do koncentráku a pod drážďanskou sekeru (mimochodem tu odbojovou skupinu vydal gestapu její člen, jediný komunista), která za zásluhy o boj proti nacismu byla komunisty připravena o majetek, bych panu prezidentu Klausovi rád připomněl, že zločin proti lidskosti má stejnou váhu, ať je spáchán Čechem, Němcem, Rusem, komunistou, nacistou nebo tzv.demokratem, a že jedinou správnou „státostranu“ jsem si už užil dosyta do roku 1989.
Richard Houška, 18.11.2010
Komentáře
Jaroslav Šula, Kopřivnice