Tak už to bude zase v červnu dva roky, co jsem se ani z televize či od někoho jiného nic nedozvěděl. A přitom máme v ČT Historii cs pana Vladimíra Kučeru. Ani za odpověď jim člověk nestojí.
Asi mě mají za nějakého antipolského nenávistce. Mýlí se. Ještě ve Frankfurtu jsme měli od roku 1976 v knihkupectví Dialog polské, zvláště exilové knihy a dokonce i videokazety. I k nám jezdili Poláci a přiváželi různé materiály. A tak jsem si vzpomněl, co se tenkrát po válce ještě dlouho vyprávělo, ale nesmělo přijít na veřejnost. Totiž, že i čeští občané byli odvlékáni zejména od polských hranic k tzv. budování Varšavy, stačilo jít třeba v letním oblečení, ženy a muže nevyjímaje na výlet podél hranice a šup už jste byl 6 měsíců nezvěstný.
Že jste v bratrském a hned po válce komunistickém Polsku se dověděli vaši příbuzní, rodiče aj. až po návratu a spatřili vás v ne zrovna dobrém zdravotním či psychickém stavu. Plných šest měsíců jste čistili na rozvalinách Varšavy spolu s německými zajatci cihly. Jistě pořád lepší než odvlékání také českých občanů, hlavně ruského původu, z doby bolševické rádoby revoluce např. z Brna sovětskými agenty Směršč - od dubna 1945 do Gulagů a obvykle bez návratu. V Maďarsku to nabylo takových rozměrů, že i komunista Imre Nagy protestoval a Sověti mu to v revoluci 1956 nezapomněli.
Hodně statečných polských vojáků z války mělo dobrý čich, konečně už věděli o Katyni či sovětské nepomoci při Varšavském povstání 1944 a zůstali na Západě. Sám jsem pravidelně dostával jejich noviny „Ostatnie Wiadomosci“, vydávané ve Stuttgartu, kde hlídali americké vojenské objekty.
Ale vraťme se k tzv. budování Varšavy. Zdalipak ještě žije účetní paní Bakalářová z Chebu, tu neznalou poměrů, vždyť Stalin nadiktoval Polákům ihned po válce sovětského generála jako ministra obrany, odvlékli v letních střevíčkách, kdo o tom asi rozhodoval? A jak polští hraničáři číhali u hranic na slezské houbaře a hned v rámci Zwangsarbeit bez soudů i peněz odvlékali?
V Oldříšově a vůbec v celém Prajsku, tedy Hlučínsku i Opavsku, by věděli třeba ještě pamětníci své. Jenže to zase slavné historiky nezajímá. Ani spisovatel Mariusz Szczygiel neuráčil mě poslat někam.
Buďme tedy rádi, že se zase nic nedovíme přes početné instituty, badatele a archívy. A to už nežijeme v totalitě.
Václav Hora, 6.6.2015
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.