Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Tomu přihlížel a tak konal národ Husův, Komenského a Masaryka… Mezi přihlížejícími můžete zahlédnout i básníka Jaroslava Seiferta (ten ale možná musel zřejmě kvůli své protektorátní minulosti). Katův hmat urychlil zlomení vazu K.H. Franka a zmenšil jeho utrpení. K dr. Miladě Horákové už komunistický kat tak „milosrdný“ nebyl…

* * *

Koncetrační tábor-Chomutov 1945

Chomutov - porevoluční události

Začátkem června roku 1945 bylo nařízeno tehdejším vojenským velitelstvím v Chomutově soustředění všech Němců mužského pohlaví na sportovním hřišti, bývalém Jahnturnplatzu v Chomutově. Na toto hřiště se museli bez výjimek dostavit všichni Němci ve stáří od 14 - 65 roků. Chomutov byl v té době pod vojenským velením a velitelem byl škpt. později pplk. Karel Prášil z Chomutova. Tento důstojník, jako velitel místní posádky nařídil soustředění Němců.

Když se Němci soustředili, bylo vydáno nařízení, aby se dobrovolně přihlásili příslušníci SS. Protože se na výzvu nikdo dobrovolně nepřihlásil, byl vydán příkaz, aby se všichni němci svlékli do půl těla a bylo zjišťováno, zda má některý z nich na svém těle tetování, kterým byli označeni příslušníci SS. Při této kontrole bylo zjištěno asi 10 příslušníků SS. Zjištění byli odděleni od soustředěných Němců a odvedeni asi 30 m stranou, kde se na ně vrhli členové vojenského oddílu škpt. Prášila, známí pod jménem Prášilovci, vysvlékli je do naha a tloukli je. Svědkové uvedli, že viděli, jak je bodali bodáky z pušek, tloukli důtkami, tři vojáci přinesli železné tyče a tloukli je těmito tyčemi. Dále bylo svědecky doloženo, že jim byly železnou tyčí vypíchány oči. Svědek viděl, jak si jeden z mučených poté, když mu byla vražena tyč do oka utřel oko, které měl vyteklé rozmáznuté po ruce a tváři. Všichni SS-manni byli zmučeni tak, že zůstali ležet na zemi. Nejvíce byl trýzněn německý lékař, který měl být rovněž členem SS, avšak nebylo u něj nalezeno tetování, pouze v místech, kde mělo být, byla jakási jizva, která vrhla na lékaře podezření, že si tetování vyoperoval. Přesto, že lékař tuto konstrukci popíral, nikdo mu nevěřil a byl doslova utlučen. Tomuto lékaři byly roztaženy nohy a jeden z vojáků, urazil mu holí podobnou berli přirození. Když všichni trýznění SS-manni nejevili známky života, byly přineseny svitky filmu a až na tři z nich byli ovinuti těmito svitky a zapáleni. Mučení nebyli zcela mrtví, což bylo zřejmé z toho, že sebou počali na zemi tlouci. Jakmile filmy dohořely, přinesl někdo z přítomných konev s vodou, dal do ní sůl a touto osolenou vodou poléval mučené osoby. Zbylé tři osoby, které nebyly zapáleny počal vyslýchat nějaký člověk. Tvrdilo se, že to byl nějaký novinář. Vyptával se jich, kdo byl v chomutovském okrese členem SS. Při výslechu asistovali členové vojenského oddílu škpt. Prášila, kteří jej ihned, jakmile vyslýchaný neodpověděl, tloukli důtkami. Když jeden z přítomných přistoupil k jednomu z asistujících vojáků, kterého upozornil, že vyslýchaný není schopen výpovědi, neboť pro prožitém trýznění mluví nesmysly, byl vojáky odstrčen. Asi ve 14.00 hod. téhož dne se dostavil na místo, kde byli týráni Němci, příslušník MNV v Chomutově E. Polášek, člen mezinárodního Červeného Kříže, který energicky proti mučení protestoval. Když prohlásil, že bude případ hlásit mezinárodnímu Červenému kříži, nebude-li trýznění ihned skončeno, byli trýznění ihned zastřeleni. Zastřelili je příslušníci vojenského útvaru škpt. Prášila.

Zbývající Němci soustředění na hřišti byli seřazeni a vedeni pod vojenským dozorem na hranice republiky k obci Reizenhain (dnes v katastru obce Hora Svatého Šebastiána, saský protějšek Reitzenhain). Při této akci bylo odvedeno veškeré mužské obyvatelstvo německé národnosti z Chomutova. Po odchodu Němců však bylo zjištěno, že v Chomutově nezůstaly ani nejnutnější pracovní síly, který by udržovaly v chodu vodárnu, elektrárnu a jiné důležité podniky a proto člen MNV p. Davídek jednal s pplk. Prášilem o kritické situaci v městě a požádal ho, aby mu uvolnil některé Němce, kteří by mohli být zařazeni do pracovního procesu. Pplk. Prášil vystavil Davídkovi písemné potvrzení pro velícího důstojníka transportu, aby bylo uvolněno 10 Němců na nejnutnější práce. S tímto potvrzením jeli kromě Davídka i O. Skolil, A. Skůra a autodopravce Bartoníček automobilem za transportem. Dle jejich prohlášení se všude podél cesty, po které transport šel, nacházely mrtvoly. Bylo napočítáno 27 mrtvých, všichni byli střeleni do týla. Tito svědkové prohlásili, že když chtěli pokračovat v cestě, museli nejprve ze silnice odklízet mrtvé. Eskortovaní Němci však nebyli na hranicích převzati příslušníky Rudé armády, a proto se celý transport vrátil od hranic zpět, Němci byli odvedeni do internačního tábora v Záluží (okres Most), kde byli ubytováni. Mezi obyvatelstvem v Chomutově se traduje, že transportovaným Němcům byly odebrány po cestě všechny cennosti a také i potraviny, které si s sebou vzali na cestu.

Ženy německé národnosti z Chomutova byly soustředěny a odvezeny auty na zemědělské práce do Kladna, kde byly internované v táboře. Podle odhadů se jednalo asi o 5.000 žen. V některých případech bylo s ženami německé národnosti zacházeno surově, často byly znásilňovány. Němcům obojího pohlaví bylo v prvních revolučních dnech zakázáno chodit do sadů, navštěvovat divadla, biografy, lázně, restaurace apod., stejně jako jezdit v autobusech nebo vlaky. Tyto zákazy byly nařízeny bývalou správní komisí v Chomutově a jednotlivé druhy omezení byly dodržovány až jeden a půl roku. Přestupky proti těmto nařízením byly administrativně trestány příslušným referátem ONV v Chomutově.

V prvních revolučních dnech byl v Chomutově v bývalé sklárně zřízen internační tábor pro Němce, který se nazýval Sklárna. Jeho velitelem byl ustanoven šstržm. SNB František Průcha. V tomto internačním středisku docházelo k nezákonnostem. Na zvěrstvech spáchaných v tomto internačním táboře se podíleli strážní a velitel F. Průcha, četař M. Voráček, svobodník J. Skalický a dále nezjištění členové strážního oddílu. Podle údajů svědků bylo v tomto táboře z libovůle strážného oddílu popraveno 40 - 50 osob německé národnosti. Tyto osoby byly ledabyle pohřbeny za jednou z budov sklárny; některé mrtvoly pouze 30 cm, jiné 50cm až 1 m hluboko. Tyto osoby byly nejprve trýzněny - když utrpěly zranění takového rázu, že léčení bylo marné, popravili je. Bytí vězňů bylo v tomto táboře na denním pořádku a takového druhu, že trýzněným byly přerážena žebra a způsobena jiná těžká zranění. V jednom případě bylo muži, který byl ztlučen do bezvědomí, omotáno přirození papírem, který byl potom zapálen. V důsledku popálení naběhlo mu přirození tak, že nemohl chodit a za několik dnů zemřel. Řezníku Mittelbachovi z Chomutova byla rozřezána nožem záda, do řezných ran mu byla nasypána sůl a ostatní vězňové museli olizovat jeho krev.

Na úděsné divadlo se dívalo asi 60 osob z řad civilního obyvatelstva za přítomnosti stráže. Když se o těchto zvěrstvech v internačním středisku Sklárna začalo všeobecně mluvit, bylo toto středisko zrušeno a byl zřízen tábor v bývalém zajateckém táboře Angličanů, kde však byl opětovně ustanoven velitelem F. Průcha. Také v tomto středisku byla porušována lidská práva a bylo tam popraveno šest osob. Mrtvoly těchto osob byly pohřbeny u plotu, který ohraničoval tábor na severovýchodní straně. Po odvolání F. Průchy a ustanovení velitelem internačního tábora J. Cimmera, praporčíka SNB v Chomutově, tyto exekuce ustaly. Do internačního tábora Sklárna se jednoho dne dostavilo více příslušníků Svobodovy armády, kteří popravili 68 osob německé národnosti. Velitel tábora F. Průcha objednal nákladní automobily pro jejich odvoz. Mrtvoly byly odvezeny „někam do hor.“ Podle sdělení I. Wandemira, Rusína z Podkarpatské Rusi, bylo popraveno 300-350 Němců, kteří byli ve vazbě okresního soudu v Chomutově. Také tyto mrtvoly byly odvezeny do hor.

* * *

Jaký je rozdíl mezi válečnými zločinci a těmi, kteří páchali tato zvěrstva v době míru?! Tito „lidé“ žili mezi námi dost možná nepotrestáni (možná ještě žijí), jako ctihodní občané! Sbírali za svá „hrdinství“ po celý zbytek života medaile v komunistických organizacích, besedovali s dětmi na školách, vychvalovali komunismus a KSČ, pobírali vysoké důchody i za tzv. „odbojovou“ činnost… Blíží se opět 25.únor – NEZAPOMÍNEJME!!!

 

Jan Šinágl, 18.2.2016

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.00 (2 Votes)
Share

Komentáře   

-2 #1 Petr Pavlas 2016-03-18 00:23
Všechna tato zvěrstva amnestoval E.Beneš jako "spravedlivou odplatu" !!!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)