„Během své působnosti v roli prezidenta republiky jsem jmenoval 1 293 profesorů. Což je třináct profesorů za měsíc. A tak si kladu otázku, zda není těch profesorů jmenováno až moc. Kladu si otázku, zda je větším problémem hodně profesorů, anebo hodně vysokých škol,” nechal se slyšet pan profesor.
Inu možná je to mnoho vzdělanců najednou, jakási inflace titulů. Ovšem na druhé straně v některých oborech docenti a profesoři zoufale chybí a celým oborům hrozí zánik. Není pochyb, že to je cílená likvidace českého vysokého školství. Ty desítky profesorů, které obtěžují pana prezidenta, pocházejí nejspíše jen z těch oborů, které naše technokratická vláda preferuje a jimž rozumí. Vrchnost potřebuje jen prakticky vzdělané poddané…
Jenže jde ještě o něco jiného. Pan prezident má opět potřebu mluvit do všeho a všemu rozumět. V tomto případě bych mu poradila, aby nemluvil o provaze v domě oběšencově. S vlastní profesurou pana prezidenta to totiž docela smrdí. Doktor Andrey vydal před časem článek, v němž mimo jiné popisuje své pátrání po Klausově odborné práci:
Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. Co jste možná opravdu, ale opravdu nevěděli
Dr. Ladislav ANDREY
V Praze 29. 2. 1996
NN 12/96
Denní telegraf, noviny ODS, přinesly 7. června 1995 zprávu s titulkem: “Premiér obhajoval habilitační práci”. V článku se píše:“Předseda vlády Václav Klaus včera v dopoledních hodinách obhajoval před vědeckým kolegiem Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze svou habilitační práci “Ekonomická teorie a realita transformačních procesů”. Přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou. Jednotlivé kapitoly byly věnovány metodologii, analýze centrálního řízení ekonomie, obhajobě konceptu tržní ekonomiky, problematice transformace a současným ekonomickým dilematům”. Tolik Denní telegraf.
–
Čeho moc, toho příliš. Rozhodl jsem se proto čistě demokraticky, že se s tak významným dílem ekonomickým blíže seznámím. Dřív ale než uvedu strastiplnou cestu za profesorskou práci “páně Klause”, dovolte několik poznámek: Klaus, Dyba a Zieleniec získali docenturu za ekonomii na Fakultě sociálních věd UK v Praze, přešli to mnozí s úsměvem. Vždyť docent, co to je? Avšak to, že docent je především pedagogická hodnost, která se uděluje po minimálně 1000 hodinách přednášek, jaksi všem uniklo. Výjimky přece musí být. Nedovedu si ale představit, aby se americký prezident Clinton habilitoval jako Assistent Professor (náš docent), třeba na Harvardu. Nedovedu si dokonce představit, aby to mohlo potkat Jelcina v současném Rusku.
-
Ono se to dokonce nedělalo ani za vrcholného komunismu. Biľak i Jakeš získali známý RSDr. po dlouhém večerním studiu, ale na docenta si nikdo netroufl. A co už titul profesora? Udělení profesury V. Klausovi je proto výsměchem a urážkou akademické obce ČR. Je obrazem jakési podivné demokratury vlády tohoto “pinochetovského” systému. Proč? Mimochodem i proto, že profesorská přednáška byla trochu o něčem jiném než vlastní předložená práce.
—
Loni (1995) na Dušičky jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dovím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje. V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje. Mám asi smůlu…. Na VŠE to ale nevzdávám. Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách. Přece profesorská práce předsedy vlády musí někde být.
—
Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie, že jsem se podrobně zabýval šokovou terapií Jeffreyho Sachse a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem. Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou “habilitační práci” pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to nikdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi nebylo umožněno.
—
Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek. Práce nemá úplně jiný název, jaký měla profesorská přednáška V. Klause. Ten doslovně zní: Soubor publikovaných statí na téma: Makroekonomie, měna, inflace. A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků resp. pamfletů publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989.
-
Pokusme se zde o krátkou recenzi jednotlivých článků. první je z roku 1987 a nese název: Ekonomický růst, nerovnováha a nerovnovážné impulzy - teoretická část a byl publikován v časopisu Federálního ministerstva financí ČSSR, Finance a úvěr č. 7 (1987) str. 479 - 91 v sekci “diskuse”. V práci se věnuje pozornost vyrovnanému socialistickému státnímu rozpočtu (doslovný přepis, pozn. autora), kde se citují práce Kočárníka z roku 1982, 1986, ale i práce Dlouhého, Dyby, Rudlovčáka, Novotného, D. Třísky apod. Není nezajímavé, že šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr byl v té době soudruh současný ministr financí vlády ČR Kočárník !? Zůstala V. Klausovi touha po vyrovnaném rozpočtu už z doby socialismu?
—
Další práce je vlastně pokračováním práce první, vyšla ve stejném časopisu, ale v roce 1988 (ibid ad 1, č. 6 (1988), str. 391 - 405). Třetí práce v pořadí nese název: “Podstata a projevy inflace” a vyšla v ekonomickém časopise č. 37 (1989), str. 596 - 611. To už V. Klaus působil v Prognostickém ústavu ČSAV. Článek se prý zakládá na studii vypracované v roce 1988 pro VÚ SRP v Bratislavě. Vydavatelem Ekonomického časopisu je totiž Veda, vyd. SAV Bratislava. V pořadí čtvrtý článek publikován v Politické ekonomii 36 (1988), str. 475 - 86 nese název “Měnová kritéria a chování banky” a byl vypracovaný v prognostickém ústavu. Tak například § 5 článku hovoří o modifikovaném modelu socialistické ekonomiky, citujeme doslovně: “Tradiční model centrálního plánování socialistické ekonomiky je ve své vnitřní struktuře konsistentní. Jeho jednotlivé prvky do sebe zapadají, není v něm místo pro žádné cizorodé prvky….” a tak dále a tak podobně. Jinými slovy, jasná příprava na hladký přechod od komunismu k postkomunismu v ekonomice.
—
V pořadí pátý článek nese název “Jednoduchý makroekonomický model s explicitním zavedením peněz: teoretická analýza”, vyšel opět v časopisu Finance a úvěr 38 (1988), str. 821. Další článek vyšel ve stejném časopisu v roce 1989, kde už je zavedena nová sekce “Přestavba hospodářského mechanismu” - zřejmě po vzoru sovětské perestrojky = přestavby (ibid ad 1, 39 (1989), str. 155 - 60). Tedy žádná transformace, ale tvrdá přestavba. Pro úplnost uveďme ještě název článku: K některým otázkám funkcí a vztahu centrální banky a bank komerčních. Zde se pro změnu citují práce T. Ježka, D. Třísky a dalších.
—
Je zajímavé, že V. Klaus zde necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause a realizátorem modelu kupónové privatizace), která má zajímavý název: “Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha” a byl publikován v Politické ekonomii č. 8 (1988)! Důvod je ale zřejmý na první pohled. Dále jsou k práci připojeny pamflety č. 7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány. Zde jsou jejich názvy: “Makroekonomické souvislosti nového ekonomického programu - schematické zobrazení” ze dne 30. 10. 1989 a poslední: “Hledání přestavbové strategie - makroekonomický aspekt”, zřejmě z konce roku 1989.
——
Do práce je vložen (nebyl čas ho svázat?) jediný text psaný v cizím jazyku. Odcitujme zde přesně titulaci i místo zveřejnění této podivuhodné ideologické práce, vlastně jakéhosi separátu: V. Klaus, El desmantelamiento del socialismo, documento, Estudios Publicos, No.55, In vierno, 1994 Separata, Centro de Estudios publicos Nonseňo v Sótero, 175 - Santiago 9, Chile. Jakýkoliv komentář a dokonce i překlad ze španělštiny je myslím zbytečný. Snad jen tajemný obdiv Pinocheta i takovým způsobem je bezprecedentní.
Shrnuto a podtrženo,“profesorská práce” pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný i v podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo.
———
Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že “profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma”. Nic z toho novopečený profesor Klaus na hony vzdáleně nenaplňuje.
———–
Doveďme předvolební představování kandidáta za ODS do poslanecké sněmovny, Václava Klause, až do konce. Noviny Právo (donedávna Rudé právo), oznamují 1. 11. 1995: “Prezident V. Havel jmenoval V. Klause vysokoškolským profesorem v oboru financí v polovině října. Klausovo jmenování navrhl a Havlovo rozhodnutí spolupodepsal ministr školství (inženýr ekonom - což je celá kvalifikace, kromě předsedy dnes vlastně už bývalé KDS (mimochodem Klausův krajan v Podkarpatské Rusi, pozn. autora) Ivan Pilip poté, co premiérovu přednášku na téma: “Ekonomická teorie a realita transformačních procesů” schválily v řádném procesu orgány VŠE v Praze”. Tolik (Rudé) Právo, které dává ODS, ale především V. Klausovi velký prostor.
———
Mimochodem, tyto noviny přinesly nejobsáhlejší informace o promoci novopečeného profesora Klause ve starobylém Karolinu. Vždyť to byla poslední promoce před dlouhodobým uzavřením Karolina z důvodů rekonstrukce a pan premiér si přál, aby celý proces schvalování byl proto dokončen včas. Diplom profesora odevzdal panu premiérovi jeho ministr, teď už vlastně člen ODS, inženýr ekonom, Ivan Pilip. Slavnostního aktu se měli zůčastnit ministr zdravotnictví (donedávna ministr dopravy) Stráský, ministr kultury Tigrid, Havel a maminka pana premiéra, Marie Klausová.
———
Britský list Financial Times reagoval na tuto událost dost poťouchle. Noviny ODS, Denní telegraf ze dne 7. listopadu 1995 (čirá náhoda?) komentovali tuto událost až typicky bolševickým způsobem: “Klausova osobnost natolik převyšuje všechny, kteří se ekonomickou vědou zabývají, že ocenění titulem profesor je jen minimálním vyjádřením této skutečnosti.”
———–
Trefně se k této záležitosti vyjádřil J. Hanák v denníku Práce ze dne 9. listopadu 1995, když srovnává udělení profesury V. Klausovi s povyšováním Stalina. Píše: “Generál bylo pro něj málo, učinili z něj tedy maršála. Pak pro něj vymysleli generalissima a ani to nestačilo. Největší génius všech dob také ještě nebylo úplně ono.” A dál pokračuje: “My nesrovnáváme bankovního lupiče Džugašviliho s českým premiérem. Navrhne snad příště palič voňavých tyčinek (resp. malý český človíček a poskok) pro Václava Klause titul profesorismus? A nebude to málo? Co takhle profesorissmus inženýressimus? A dál? Dál soudíme, že by i lezení do zadku mělo mít v Čechách své hranice.”
—–
K tomu je snad možné připojit tvrzení, že ke všeobecné rozbujelé korupci hospodářské, privatizační, atd. v současnosti budovaného postkomunistického kapitalismu novodobými demokraty z řad včerejších nomenklaturních kádrů ÚV KSČ přistupuje čím dál víc i korupce ducha. Výsledkem je galimatiáš primitivního kapitalismu minulého století a autoritativního pinochetovského kapitalismuV z nedávné doby, “jediná správná cesta” hlásaná donedávna V. Klausem při přestavbě, později transformaci ekonomiky ba i celé společnosti.
-
Nesmíme opomenout ani vědu a umění. Vždyť takový Nero, Calligula, Stalin, ba dokonce i Brežněv v neblahé paměti také rozuměli všemu, psali básničky a měli vytříbený umělecký vkus. Zanedlouho po slavnosti v Karolinu, přesněji 25. listopadu 1995 píše náš oslavenec V. Klaus článek do svých Lidových novin (kde ty disidentské časy jsou?) článek pod názvem: “Úloha vědce v dnešní společnosti”. Aby tomu bylo rozuměno. Velký pedagog, učenec a vědec, vážený profesor V. Klaus považuje za samozřejmé a nutné se “kriticky” vyjádřit ale hlavně poučit všechny ty, co tu vědu dělají ale “opravdu moc a moc” špatně.
—
Pro věcnost a přesnost citujeme začátek zmiňovaného článku z LN. V. Klaus píše “Když jsem nedávno seděl ve staroslavné aule Karolina a přebíral diplom univerzitního profesora (počin asi nemající v novodobých dějinách civilizovaných společností obdobu, aby se předseda vlády ve funkčním období stal řádným profesorem, pozn. autora), přemýšlel jsem nejenom o sobě samém a o poctě, které se mně dostalo, ale i o prazvláštním postavení univerzitního pedagoga a vědce ve společnosti vůbec a v naší zvláště”.
—-
Více viz ZDE
———————————
Co dodat? Asi už nic.
—————————————————-
Věra Tydlitátová|pondělí 13. prosinec 2010 10:00|karma článku: 43,10|přečteno: 17210 x
Komentáře