Polsko a Katyn 2 - Smolensk 10. dubna 2010 po 9 měsících
Tento týden Polsko obdrželo závěry ruské mezinárodní vyšetřovací komise (MAK) o letecké katastrofě u Smolenska, dne 10. dubna 2010. Zpravodajství Jana Šinágla bylo tehdy rozsáhlé. První zprávu o výsledcích šetření v podstatě ruské komise nelze nazvat jinak, než skandálem. Hlavní vinu nese údajně hlavní pilot Protasiuk, který prý podléhal nátlaku prezidenta a kterého prý v kabině ovlivňoval velitel polských vzdušných sil generál Blasik. Měl mít údajně 0.6 promile alkoholu v krvi (v těle generála identifikovali až po 11 dnech!). Nic o řízení provozu ruskými leteckými dispečery...
Zatímco prezident Komorowski, nazývaný často v Polsku "Komoruski", se staví jednoznačně za závěry MAKu, Premiér Tusk vznesl proti závěrům MAKu výhrady. Byl nucen, neboť jsou urážkou Polska, což dnes pociťují i jeho voliči, i pro ty je zpráva MAKu "silný tabák". Jenže byl to především on, kdo celé šetření - ač protiprávně - svěřil do rukou Rusů. V podstatě se nynějším obratem v očích polské veřejnosti ztrapnil. Ruské závěry jsou totiž příliš extrémní i pro levicově orientovanou Evropskou Komisi. Ta rovněž nepřijala závěr MAKu bez výhrad. Zřejmě stanovisko EK a také značný odpor v Polsku byly faktory, které přiměly Tuska k odklonu od jeho dosud vazalského proruského postoji, jinak ne nepodobnému chování normalizačních představitelů, dosazené k moci sovětskými okupanty po srpnu 1968 v Československu. Dalšími faktory, které dnes značně snižují pozici premiéra Tuska, jsou prokázána spolupráce s komunistickými tajnými službami v minulosti a ruskou GRU i po roce 1989. Dále hospodářský neúspěch, spočívající především ve velmi rychlém růstu vnitřního zadlužení Polska, úpadek ve více rezortech - a který polské obyvatelstvo pociťuje den ode dne více.Letecká katastrofa odstranila v Polsku řadu překážek k rekomunizačnímu vývoji, jaký dnes probíhá např. na Ukrajině - kde režim proruského vůdce Janukovyče již započal s vykonstruovanými soudními procesy. Nese to určitou analogii s vývojem v Československa po sovětské okupaci v r. 1968. Vývoj na Ukrajině, sousedící s Polskem, je v Polsku sledován nepoměrně více než v Česku. Polsko to dnes cítí jako své ohrožení - hlavně také proto, že proruský Janukovyčův režim poskytl Rusku na dlouhá léta možnost setrvat na Ukrajině ruským vojenským základnám. Především na Krymu - nemluvě o raketách Iskander s atomovými hlavicemi, umístěnými v zóně Královce (zvaného Rusy Kaliningrad). Jejich instalace byla okamžitou odpovědí na Obamovu rezignaci na výstavbu protiraketového štítu v Polsku a radaru v Česku, ze kterého měli Rusové největší strach. Pomocí něho bylo možno sledovat i vojenské pohyby hluboko do vnitrozemí Ukrajiny či Ruska. A stejně tak manévry ruských vojsk na jaře 2010 v Bělorusku, zvané "Západ", a nacvičující útok na Polsko.
Polsko není Ukrajina a není ani Českem. Polsko i vzdor citelné ztrátě vynikajících osobností u Smolenska, disponuje velmi silnou konzervativní, katolicky orientovanou opozicí, kterou dnes Kaczynských strana Právo a Spravedlnost stále představuje - navzdory snahám zasít zvenčí rozkol, či vzdor vzniku frakcí. Ty se vsak vždy na hlavních pro zemi potřebných prioritách nakonec shodnou. Opoziční strana Právo a Spravedlnost pod vedením pana Macierewicze, náměstka ministra vnitra ve vládě bratrů Kaczynských, hned po katastrofě sestavila a v činnost uvedla svoji vyšetřovací komisi. Neúnavně se po měsíce domáhá svolání mezinárodní vyšetřovací komise smolenské katastrofy. Navrhuje vyslovení nedůvěry ministru obrany Klichovi. Jak dopadne hlasování v Sejmu, těžko předpovědět. Jisté je to, že dnešní, fakticky vláda jedné strany - Občanské Platfromy premiéra Tuska - ztrácí půdu pod nohama. Závěry MAKu jí rozhodně nepomohly.
Letošní rok je v Polsku rokem parlamentních voleb. Postoj ruského ministra zahraničí Lavrova, ve kterém na námitky polské strany vůči šetření MAK prohlásil, že Rusko je velké, a Polsko malé, dnes značně provokuje část polské veřejnosti, která se dala v minulých letech "nachytat" primitivní "antikaczystickou" propagandou. Ta, pokud nebude volit Právo a Spravedlnost, nebude ochotna volit ani Platformu ale ani levici. Pokud jde o porovnání se scénáři vývoje v jiných postkomunistických zemích, lze se v Polsku nadít spíše analogie s Maďarskem, jehož voliči dali levici jasně najevo, že nejsou pro jejich národ alternativou.
Nepřehání nikdo, kdo soudí, že výsledek polských voleb tentokrát bude mít celoevropský dopad. Buď zvítězí síly, které vrátí Polsko zpět na cestu k obrození a stabiliaci upadající evropské civilizace, Polsko převezme úlohu jak čestnou tak významnou, nebo případné vítězství sil Občanské Platformy a Levice povede k podobné cestě, jakou se vydala pod Janukovyčovým vedením Ukrajina, či po roce 1968 normalizační režim Československa.
V Evropě by to vedlo jen k těžko představitelnému politickému i jinému marasmu, jehož hlavním jevem by byl konečný zápas o ovládnutí Evropy mezi expansionistickými neosovětskými silami, usilujících o dominaci co nejdále na Západ a silami "západní levice", jenž proti všemu demokratickému a křesťanskému byla a dosud je neosovětskému Kremlu spojencem. V důsledku porušení politické, vojenské a především mocenské a geopolitické rovnováhy v Evropě, by se stala Rusům konkurentem, podobně jak se ze spojenců stali nelítostnými konkurenty Hitler a Stalin.
VL.K. 15.1.2011
Redakcí text zkrácen. J.Š.
Read more...