„K osobě svého otce mohu podat jen částečné informace, především z doby mého dětství. Byl soudně trestán (pro které trestné činy nevím), alkoholik a jeho chováním trpěla celá rodina. Zvláště v opilosti byl vznětlivý, panovačný a zejména agresivní. Velmi často se stalo, že fyzicky napadl matku, mě i obě mé sestry. Jeho neurvalost šla až tak daleko, že v roce 1959 mě v záchvatu zuřivosti z naprosto malicherné příčiny probodl nožem. Vzpomínky na všechny ty události mi jsou nepříjemné, nicméně i tyto zážitky byly jednou z příčin, proč jsem se rozhodl pro povolání příslušníka SNV a podílel se na řešení problémů společnosti v boji s kriminalitou, v oblasti nápravné výchovy.“ Dodatek k životopisu nadporučíka Josefa Vondrušky z 2. 3. 1984.
„Šéfové věznice odsouzence zapřahali do sněžních pluhů, aby ušetřili naftu.“
Jiří Gruntorád, Lidové noviny, 2. 9. 2006.
„On miloval především filcunky, což byly osobní prohlídky. Navlékal si gumovou rukavici a odsouzeným strkal ukazováček do řitních otvorů, aby se přesvědčil, zda v zadnicích něco nepašují z práce do tábora na baráky.“
Jiří Wolf, Deníky Bohemia, 2. 9. 2006.
„Byl to takový ten typ, co kolem sebe pořád mával obuškem a křičel... měl hodně komplexů, které si kompenzoval právě násilím na vězních. ... Političtí vězni tvořili [v Minkovicích] čtvrtinu.“
Petr Hauptmann, v Minkovicích za údajnou protistátní činnost šest a půl roku, MF Dnes 6. 9. 2006.
„Konečně slyším ve dveřích své cely klíč. Současně se nad mojí hlavou rozsvěcuje čtyřicetiwattová žárovka. Stavím se do pozoru pod oknem naproti dveřím, v rukou držím špinavý a rozedraný raneček hadrů složených do komínku a snažím se poznat hodnost prvního bachaře, který vstupuje do cely: ‚Pane nadstrážmistře, odsouzený číslo 12316, cela číslo devět, umístěn na samovazbě po dobu třiceti dnů!‘ Ve dveřích stojí dobře živený bachař s přiblblým výrazem v ksichtě. Za ním druhý v hodnosti strážmistra [Josef Vondruška]. Ten první je po lágru proslavený tím, že bije vězně s rozkoší. Činí mu to nesmírné potěšení. Ten druhý zas při osobních prohlídkách vášnivě ohmatává zadnice a genitálie vězňů. Každý tu má nějakou zálibu.“ Jiří Wolf, 13.9.2006 LN
„Je čas, abychom již parazitům, lhářům, ideologickým znásilňovatelům a vůbec antikomunistům všeho druhu konečně výsledkem voleb řekli: ‚No pasarán‘.“
JUDr. Josef Vondruška, „Spravedlnost by měla být základem státu“, Haló noviny, 13. 10. 2000.
Fascinuje mě až převrácený žebříček morálních hodnot posledních let. … Platí, že kdo šetří (i nečinností) viníky, trestá nevinné.“
JUDr. Josef Vondruška, „Kriminalita“, internetová stránka KSČM Liberec, zveřejněno 24. 4. 2006.
„Budeme se muset poradit, jak na ně. Pouhé DDT asi stačit nebude. (Potlesk.)“
Poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění Josef Vondruška, řeč ve sněmovně, 22. 9. 1992.
„Někteří zvolili k úniku z pekla nejjistější způsob. Sáhli si na život. Nechtěli už zažít ‚díru‘. Sedmkrát mě tam Vondruška poslal. Do cely, kde toaleta byla díra se šlapkami, betonový sokl představoval postel. Na noc vám dali deku, ale ráno na ní byl i sníh, protože otevřeli okno. Voda buď zamrzla, nebo z kanalizace vylézaly krysy. Peklo na Zemi.“
Jiří Gruntorád, Deníky Bohemia, 2. 9. 2006.
„Marx s Engelsem přesně vystihli - a buržoazie to správně pochopila - že nebezpečná je idea. Idea, která v následujících desetiletích zvedla otroky z prachu. Takže ti, kteří naší stranu označují za starobinec či vymírající skanzen, si neuvědomují základní věc. Že jedno je fyziologický stav, a druhé stav mysli. Tedy, že naše věc je věčně živá, a proto věčně mladá. Proto jsem vstoupil v 18 letech do strany, a proto jsem v ní dosud, v souladu se slovy umělce: ‚My nejsme pochmurná armáda vyděděnců a ztroskotanců, jak nás líčí měšťáci: milujeme život na zemi, nevěříme v život po smrti a chceme rovné právo na slunci pro všechny pracující světa. Kdo jste mladí lety nebo srdcem, kdo máte v žilách krev, a ne vodu, kdo máte jasnou hlavu a dvě ruce, dejte se k nám.‘"
JUDr. Josef Vondruška, „Spravedlnost by měla být základem státu“, Haló noviny, 13. 10. 2000.
Komentáře