Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Vpravo: 1. Poloha těla J. M. po dopadu z římsy - 2.Poloha těla J. M. po ohledání - 3. Místo odskoku z římsy J. M – 4. Okno koupelny J.M.

… V době převratu Jan Masaryk promlouvá k důstojníkům, aby se neprotivili. Jak po převratu v Domečku (Loreta) některé jeho kolegy (kolegu?) umlácené tak, že již nemohli stát na nohou vyvlekli na dvůr, polili benzínem a zapálili. (Takže zemřeli během vyšetřování.) Při takové vzpomínce nemohu nevzpomenout na dědův obličej – ač velmi roztrpčen (jindy rudne), nyní šedý hrůzou. Děda: nikdo nevěděl, zda tam neskončí. …

… Zajisté děda nemohl splnit povinnost oznamovací – oznamoval by totiž vraždu nepochybně přímo těm, kteří za ni byli zodpovědní. Tak by likvidoval pouze sám sebe a poškodil rodinu. Babička jej napadala: „Proč jste neudělali v 48 puč! Byla to vaše povinnost“. Děda: „To je nesmysl, na všech pozicích byli ruští agenti. A i sám Jan Masaryk agitoval proti“. Tolik ze vzpomínky na  mého dědu Jana Skaláka-Finka, jenž měl informaci o vraždě Jana Masaryka a to z první ruky od samotných vrahů. … Mlhy na blatech napsal K. Klosterman. Mlhy v České republice píše současnost…

* * *                                                                                                                                

Praha, 14. ledna 2004

Můj děda z matčiny strany - rodné jméno Jan Fink, narozen  1.12.1894 v Praze.

V 1. světové válce u 28.? pluku pražského, v době kdy pluk zajat, děda v maďarském špitále se zraněním, zde tak buzerován, že nedoléčen dobrovolně se hlásí zpět na frontu. Zařazen k německému útvaru. Ten opět na ruské frontě zničen, dědovi poštěstí se zajetí. Vstupuje do legií, návrat snad až 1920-1? přes Vladivostok. V legiích též raněn, průstřel hlavy, na jedno ucho hůře slyší, při poslechu z této strany se natáčí. Po návratu domů nechá se „nalejt“ a stává se důstojníkem čs. armády. Po okupaci do civilu, po osvobození zpět do služby. Po r. 1945 nejsou v Čechách německá jména populární, proto raději přijímá rodné příjmení manželky Skaláková. Za Pražského povstání velitel skupiny, ozbrojen schovávaným revolverem. (Babička Elena tvrdila, to povstání to byla ale oslovina! Děda příliš neprotestuje. Babička občas vzpomněla též zvěrstva po osvobození páchaná v Praze na německých ženách.)

Pak děda úřaduje na vojenském úřadě, zřejmě na MNO, pro L.Svobodu asi nějaký čas cos datluje, nejsem si jist, ale snad nějaké materiální zásobování? Vzpomíná, že se Svoboda ani neuměl pořádně podepsat, dělal vždy hrozně velké bukvy. Je mu snad trochu podobný, občas si je i pletou. Neznám podrobnosti, děda se nezmiňuje. Do penze v 50. letech jako podplukovník (později pamatuji babička odpárávala rudé lampasy), nikdy nebyl členem partaje.

Děda vzpomínal – např.:

V době převratu Jan Masaryk promlouvá k důstojníkům, aby se neprotivili. Jak po převratu v Domečku (Loreta) některé jeho kolegy (kolegu?) umlácené tak, že již nemohli stát na nohou vyvlekli na dvůr, polili benzínem a zapálili. (Takže zemřeli během vyšetřování.) Při takové vzpomínce nemohu nevzpomenout na dědův obličej – ač velmi roztrpčen (jindy rudne), nyní šedý hrůzou. Děda: nikdo nevěděl, zda tam neskončí. Jeho vztah k bolševizmu – rád přečetl Dobrého vojáka Švejka přesto litoval, že na Rusi Haška čs. legionáři nechytli, neboť by ho oběsili, Hašek se dal zde ke komunistům.

K věci samotné.

Někdy v 60. tých letech minulého století babička hovoří o sebevraždě Jana Masaryka, náhodou jsem v kuchyni přítomen, může mi být asi 14 let. Děda nadskočí, jako obvykle když vzpomíná na 50. léta zbledne a říká babičce, jakápak sebevražda, vždyť když se ti vrazi vychrápali přišli se (dopoledne, tehdy se však začínalo úřadovat dříve než nyní v cca 6 hodin ráno, snad i dříve?) pochlubit do místnosti sousedící s mojí kanceláří. Babička – co povídáš, co jsi ty mohl slyšet, vždyť jsi na jedno ucho hluchý. Děda – spojovací dveře mezi kancelářemi nebyly úplně dovřeny a já si k nim stoupl a narychtoval správnou stranou. Jmenoval vrahy (nepamatuji si již přesně, jen to že z 5 odd. od Reicina, tzv. partyzáni?) a postup vraždy. Postup samotné vraždy líčený vrahy pamatuji velmi dobře. Nejdříve Jana Masaryka vystrčili na parapet, ten si uvědomil, že ho přišli zavraždit, v hrůze se před nimi snažil ustupovat po římse, nechali ho tam podusit. Chlubili se, že se posral. Protože již na něj nemohli snadno dosáhnout a pro svoji bezpečnost, jednoho z vrahů ostatní členové komanda drželi, ten se k Janu Masarykovi přiblížil a shodil ho z římsy.

Zajisté děda nemohl splnit povinnost oznamovací – oznamoval by totiž vraždu nepochybně přímo těm, kteří za ni byli zodpovědní. Tak by likvidoval pouze sám sebe a poškodil rodinu.

Babička jej napadala: Proč jste neudělali v 48 puč! Byla to vaše povinnost. Děda: To je nesmysl, na všech pozicích byli ruští agenti. A i sám Jan Masaryk agitoval proti.

Ze jmen zmiňovaných v souvislosti s vraždou mohu pozitivně identifikovat jméno Schramm, avšak vzpomínám si pouze, že babička řekla: ale vždyť to byl odbojář, děda: byl to ruský agent, gauner – dále uváděl spoustu fakt, jmen a událostí, nepamatuji si, také to bylo patrně pro mě tehdy dost složité, jména jsem dříve neslyšel, babička ano a znala zřejmě i mnohé souvislosti.

Na okraj, když zvolen v r. 1968 L.Svoboda prezidentem a hlášeno rádiem, dědovi ztuhne  obličej a říká mi: To je bezcharakterní člověk! (Byl jsem překvapen, pro sebe jsem si říkal, co ty můžeš hergot dědku vědět, vždyť takový geroj.)

Tolik ze vzpomínky na  mého dědu Jana Skaláka-Finka, jenž měl informaci o vraždě Jana Masaryka a to z první ruky od samotných vrahů.

Ing. Zdeněk Vašák

* * *

Jak zemřel Jan Masaryk

Mlhy na blatech napsal K. Klosterman. Mlhy v České republice píše současnost.

Už opět se objevují „záhadologové“, kteří se snaží zastřít smrt pana ministra Jana Masaryka ve filmu rouškou záhady, která záhadou, alespoň podle mne není. Pan Masaryk v pyžamu chystaje se na lůžko byl překvapen cizími osobami, jejichž nedopalky východních cigaret byly v popelníku. Těžko se také domnívat, že by československý ministr zahraničí ve své ložnici v pyžamu přijímal zahraniční návštěvu.

Byl přinucen jít k oknu a vlézt na parapet. Strach měl veliký. Svěrač konečníku na parapetu povolil a zbytky zůstaly na prkně.  Tato část parapetu byla později vyříznuta a je uschována, jak ukázala ČTV, v archivu.

Nebohý ministr byl popostrčen dále přes parapet až sjel na šikmou římsu pod oknem, která je na budově. Došlápl na šikmou římsu, která je na zdi domu odkloněna šikmo dolů. Zatím nespadl. POD OKNEM jeho tělo nalezeno nebylo. Masaryk ustupoval stranou od okna, asi nesmírně vyděšen, po šikmé římse ať už v bačkorách nebo bez nich. Ustupoval a snažil se z té beznaděje zachránit. Samozřejmě, že posléze uklouzl a spadl. Rovnou na kosti patní, které si rozdrtil a při tak tvrdém dopadu se v těle utrhly, srdce a játra. Spadl rovnou dolů. Ale ne POD okno svého pokoje. Snažil se ve svém zoufalém ustupováním zachránit. Těm co ho vystrčili to bylo jedno. Zbavili se ho a věděli, že se neudrží a sám spadne jako hruška. Ale hruška, jablko ani švestky nepadají STRANOU. Už Newton zjistil, že jablko padá přitažlivostí přímo dolů. Podobně i pan ministr po chvilce ustupování uklouzl a spadl dolů na dlažbu podle zákona přitažlivosti. Připomenuto znovu, nespadl pod okno, ALE STRANOU. Chtěl se zachránit, zabít se nechtěl. Přesto se tak stalo. Tak se zabil milý velmi oblíbený člověk, kterého měl rád i tehdejší president Gotwald. Osobně nevěřím, že to udělali Češi.

Vzpomínám na Džugašvilliho /stalina/, který nechal sebrat a popravit v inscenovaných procesech všechny své soudruhy kolegy, se kterými vyrůstal a soudružsky žil. Zinověva, Kameněva, Rykova a další, kterým chodil na pohřeb. Oblíbence Petrohraďanů soudruha Kirova také. I rakev pomáhal nést. Pro jeho oblibu u občanů ho nechal zavraždit. A v inscenovaném procesu ničil další "nepřátele vlasti". Většina z nás ví, že cepínem do hlavy byl zavražděn v Mexiku Džugašviliho rival Trocký. A Masaryk? Ten byl za rohem. Ale proč? Můžeme se dočíst. Americký generál George Marshall připravoval po válce plán obnovy rozbité, zchudlé poválečné Evropy. Státy se mohly dobrovolně přihlásit. Československo si to přálo také. Džugašvili si to však nepřál a československou delegaci „ pozval “ do Kremlu. Přijeli a dostali kázání, že v žádném případě pozvání nesmí přijmout. Doma Jan Masaryk utrousil, že jel do Moskvy jako ministr zahraničí a vrátil se jako Džugašviliho pacholek. Že se mu to doneslo o tom z české tradice protektorátních i komunistických donášečů není pochyb. Značku, kam dopadlo ministrovo tělo, může si dnes každý návštěvník před ministerstvem zahraničí vyfotografovat a zjisti, že NENÍ POD OKNEM, ze kterého byl ministr v pyžamu vystrčen.Takový je můj názor na smrt tohoto oblíbeného člověka, po té co jsem  přečetl útlou knihu „ Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty“, od zkušeného a dlouholetého staršího kriminalisty Jana Havla člověka ryzího charakteru, zakladatele Ústavu pro dokumentaci STB. Pod novým vedením, tento nesmírně zkušený kriminalistka na základě přibírání méně zkušených pracovníků ÚDV musel opustit svůj post. Nezatrpknul. Nezatrpkněme ani my při rádoby opětném zamlžování „záhadné“ smrti Jana Masaryka.

K.Mrzílek, 10.2.2017

* * *

Jan Masaryk byl zavražděn

Vražda Jana Masaryka v roce 1948 proběhla v režii Moskvy. Přináším svědectví MUDr. Josefa Teplého, který ohledal a provedl pitvu. Oficiální zpráva o pitvě zněla poněkud jinak…

Níže zveřejňuji, jak avizováno, po vyjasnění autorských práv, dokument ze dne 3.10.1951, který přesvědčivým způsobem popisuje okolnosti smrti ministra zahraničí Jana Masaryka, ze dne 10.března 1948 v Praze na Hradčanech, v sídle MZV, Černínském paláci. Ministr zahraničí Jan Masaryk byl zavražděn a nespáchal sebevraždu. Zřejmě se jedná o první zveřejnění tohoto svědectví na území Čech po 61 letech od jeho napsání, pokud jde o veřejnost. …

* * *

Film Masaryk jde do kin od 9.března 2017 – není o jeho smrti. Až natočíme film o zavraždění Jana Masaryka, teprve tehdy se budeme moci nazývat vyspělou, svobodnou společností. Pravda není vítaná ani dnes. Položme si otázku, kdo skutečně vládne v naší zemi a kdo kým je ovládán…?! Pravda vítězí, zatím stále patří vítězům…

Jan Šinágl, 11.2.2017

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)