"Devět pacientů v konečné fázi rakoviny se zúčastnilo výzkumu, který neschválila nemocnice ani úřady".
Tak udal bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček několik lékařů své bývalé nemocnice. Jestli švindlovali, ať jsou potrestaní. Ale je otázka jestli švindlovali. Zákony, které oni porušovali si lékaři ve funkci ministrů slepili k obrazu svému. Velké starosti jim dělá, aby se do jejich "hájemství", nepletli nějací léčitelé, a tak jim ministři za léčení bez evidence připravili milionové pokuty. Zákonem! Bez ohledu na výsledek léčení. A jak se sami chovají už nějakých 80 let? Kolem 39 - 40 roku byla v ČR epidemie záškrtu. Lékaři, protože nevěděli jak léčit bez alternativní metody, říkali maminkám umírajících dětí: "Škoda takového pěkného kluka, ale on vám umře". Takovým pacientem jsem byl i já a má matka si to taky vyslechla. Je mi letos 84 let. Přežil jsem, když lékař, neštítící se alternativních metod, mi pár hodin před hrozící smrtí přiložil na krk pijavice. Podle babské rady z Ruska. Se mnou přežilo asi 15 kluků, a 8.000 jich zemřelo. Dověděl jsem se o dalším z Karviné, který přežil díky polskému petroleji. Takovými pány jsou naši lékaři. Alternativní metoda? No dovolte, umřete si, já jsem přece 6 let studoval a jsem lékař!! Rozumíte? Tak vychovávají fakulty!
Ale to vše vůbec nic není.
Od roku 1957 máme v Československu metodu, spolehlivě hojící rakovinové nádory. MZ však vydalo zákaz ji používat. Proč asi?
Vypadá tak: Lékař se vykašle na chemoterapii, která nechá umřít každého 3. až 4. pacienta (a to je jenom v Česku 28.000 pacientů za rok) a použije devitalizaci. Ta má téměř stoprocentní účinnost, ale je od samého začátku zakázaná. A to není ani alternativní.
Objevil ji už v roce 1957 MUDr. Karel Fortýn, který by dostal ve veliké slávě Nobelovu cenu! On udělal ze zabijáka nemoc, jako je zápal slepého střeva! Ale to by ho musel někdo navrhnout!
Sám objevitel - přes zákaz - operoval 29 pacientů, všichni přežili až do "normální" smrti. Zmizely i metastázy. Může být pacient i dva dny před smrtí, a bude zachráněn devitalizací. Od roku 2002, kdy MZ a Vědecká rada při MZ obnovili zákaz devitalizace (po přerušení zkoušky), několik naštvaných lékařů operovalo tajně snad stovky pacientů - s plným úspěchem. Ale většinou přestali. (O tom zatím pomlčím, těžko někoho najdete.)
A přitom lékaři, kteří berou za chemoterapii od výrobců pěkné výhody, by ušetřili za každého pacienta snad 1 milion Kč! 11 - 12 miliard ročně. A řvou, že jsou podfinancovaní. Zachránili by těch 28.00O nešťastníků ročně, co "péčí" našeho zdravotnictví umírají!
Howgh !!!!!!
--
Stanislav Vrbík, Zlín, 4.4.2018
* * *
Policie prověřuje lékaře, kteří léčili rakovinu nepovolenou metodou
Devět pacientů v konečné fázi rakoviny se zúčastnilo výzkumu, který neschválila nemocnice ani úřady. Policii poslal na své podřízené dnes už bývalý ředitel fakultní nemocnice Svatopluk Němeček….
* * *
Případ nepovolené léčby: Kdybych nedala peníze, vyčítala bych si to, říká matka zesnulého pacienta
„My jsme komunikovali s panem docentem Zončou,” řekla Helena Petrůjová. „Jeho chování i jeho vystupování bylo úžasné a myslím, že to byl jediný odpovědný zdravotník, který měl o možnou léčbu mého syna zájem.“ Jakou měla motivaci? „Kdybych nedala, a syn umřel, budu si to vyčítat ještě víc. Když jde o život mladého člověka, uděláte všechno,“ popisuje svoje pohnutky s tím, že se jednalo o sponzorský dar na výzkum onkovakcín.
* * *
Psal se tok 1957, když mladý, teprve sedmadvacetiletý chirurg Karel Fortýn otevřel na operačním stole pacienta a zjistí, že nádor na žaludku už je příliš velký, než aby bylo možné jej vyjmout. Řekl si, že zkusí udělat aspoň něco: předtím, než pacienta znovu sešil, přerušil přívod krve do nádoru na žaludku. Nemocný, kterému nikdo nedával víc jak půl roku, žil ještě víc, než 10 roků.
Jestli praxe úspěšnost Vaší metody potvrdí, zasloužíte si nepochybně Nobelovu cenu…
Nevěřím, že bych ji mohl dostat. Jsme malá země a já nemám žádné vysoké ambice. Nikdy jsem to nedělal kvůli nějaké ceně. Byli jsme vychováni v sokolském duchu, kde platilo „Ni zisk, ni slávu“. Ale kdybych tu cenu přece jen náhodou dostal, věnoval bych ty peníze liběchovskému ústavu. Máme co jíst, a kde bydlet. Pro sebe já nic nepotřebuji. Ještě před pár lety bych třeba rád cestoval. Ale dnes už ne. Dokud mi to můj zdravotní stav dovolí, budu dál pokračovat v práci, zdokonalovat naši metodu, a předávat zkušenosti těm, kteří o to budou stát.
Právo, středa 27.12.2000, Ivana Cihlářová
Jan Šinágl, 5.4.2018
* * *
Praha 24.března 2018: MUDr. Tomáš Lebenhart o člověku, životě a zdravotní „péči“
Read more...