… Oči veřejnosti se stále více obracely k Baťovi, jehož Zlín byl pohádkovým ostrovem s plnou zaměstnaností v moři nezaměstnanosti. „Když Baťa zvládl krizi ve Zlíně, proč bychom ho neměli oslovit, aby to samé udělal s republikou?“, bylo slyšet
všude. … Pravicové strany, lidovci, národní socialisté, agrárníci viděli v Tomášovi zachránce před posilujícími levicovými stranami a komunismem, vedle nezaměstnanosti. … Když se chtěl předseda Průmyslového svazu dr. Hodač chlubit Baťou, předseda sociálních demokratů Hamplm mu řekl: „Pozor, Baťu vynecháte, milý příteli… Baťa s ostatními nelze srovnávat… Podívejte se: Vy průmyslníci jste pokročili o 50 km, sociální demokraté o 200 km, , ale Baťa je před námi o 1000 km…“ … Politici přicházejí jeden za druhým za Baťou a říkají: „Pane Baťa nevíme… Znáte cestu s této situace?“ – „Ano. Je to práce.“ JAB: „Mohou rozumět práci ve smyslu Bati? Pro ně je práce, když hovoří v Parlamentu, nebo na shromážděních přísahají na boj proti opozici. Práci, která slouží, vůbec nerozumějí. Jsou schopni ji jen obdivovat … když ji uděláš.“
* * *
Příkladem, který Bat'a poskytl světu, je důkazem, že kapitalismus může být proveden jinak. Vědomí o třídách, třídní nenávist a třídní boj jsou koncepty, o kterých pracující ve Zlíně nikdy nevěděli. V organizaci Bat'a měli všichni zaměstnanci z vedení i v dílnách stejný význam a zájem. Tento zájem měl za cíl získat co možná nejširší produkci kvalitních výrobků za nejnižší možnou cenu (systém, který by mohl být použit v rámci vlády k tomu, aby co nejúčinněji nabízel ty nejlepší služby).
K dosažení tohoto cíle je každý člověk primárně závislý na vlastní pracovní síle. Navíc je také silně závislá na všech ostatních a v této pozoruhodné kombinaci individuality a kolektivu leží tajemství průmyslové harmonie v Bat'a (nebo to, co bylo nazýváno jako Bata Hymm of Work (organizace v pohybu). Zlínský lid nebyl z povahy o nic lepší a horší než jinde. Pokud se práce koná v kontextu komunity bez rušení, je to jen proto, že si každý sám pro sebe uvědomuje, že tím, že dodá nejvyšší kvalitu práce, slouží svým vlastním zájmům tím nejlepším možným způsobem.
Mezi vynikající výsledky, kterých se Baťovi podařilo dosáhnout, je možná nejpozoruhodnější. Prostřednictvím tohoto organizačního systému byla autonomie, rozdělení a spoluúčast každého zodpovědného zaměstnance ve prospěch jeho oddělení. Našli způsob, jak sladit všechny výrobní síly v podnikání a spory mezi prací a likvidací kapitálu. Dvě hlavní síly v rámci organizace Bat'a, které jí poskytly udržitelné vedení nad všemi konkurenty v konkurenčním boji, jsou: sociální mír a nerušená zaměstnanost.
Domnívám se, že by mělo být možné použít tyto koncepty Bati k vytvoření vládního systému, založeného na SPOLUPRÁCI (mezi lidmi / podniky / vládními zaměstnanci). Spolupráce byla klíčem k úspěchu společnosti Baťa. Tomáš a Jan plánovali využívat systém Bat'a k reorganizaci České republiky v době největší celosvětové hospodářské krize. To lze jasně pochopit na základě přiloženého dokumentu (v anglickém a německém jazyce. Ukázky v češtině níže. J.Š.). Potom lze snadno pochopit, proč J.A.Baťa napsal knihu „Budujeme stát pro 40 milionů“. Tato kniha byla potvrzením plánu Tomáše Bati.
Z textu vnuka Jana A. Bati Johna Nashe
* * *
… Prážské salóny hovořily o této možnosti, stejně jako v restauracích, hospodách a na vesnických náměstích. Bylo vy to jako vítězství v loterii, kdyby se stal Tomáš Baťa presidentem republiky.
… „Politici nemají tyto nabídky rádi – politika je zaměstnání… a nejde s hospodářstvím dohromady…“, říkával Tomáš Baťa a dodával „My jsme především ševci.“
… Oči veřejnosti se stále více obracely k Baťovi, jehož Zlín byl pohádkovým ostrovem s plnou zaměstnaností v moři nezaměstnanosti. „Když Baťa zvládl krizi ve Zlíně, proč bychom ho neměli oslovit, aby to samé udělal s republikou?“, bylo slyšet všude.
… Pravicové strany, lidovci, národní socialisté, agrárníci viděli v Tomášovi zachránce před posilujícími levicovými stranami a komunismem, vedle nezaměstnanosti.
… Když se chtěl předseda Průmyslového svazu dr. Hodač chlubit Baťou, předseda sociálních demokratů Hamplm mu řekl: „Pozor, Baťu vynecháte, milý příteli… Baťa s ostatními nelze srovnávat… Podívejte se: Vy průmyslníci jste pokročili o 50 km, sociální demokraté o 200 km, , ale Baťa je před námi o 1000 km…“
… Politici přicházejí jeden za druhým za Baťou a říkají: „Pane Baťa nevíme… Znáte cestu s této situace?“ – „Ano. Je to práce.“ JAB: „Mohou rozumět práci ve smyslu Bati? Pro ně je práce, když hovoří v Parlamentu, nebo na shromážděních přísahají na boj proti opozici. Práci, která slouží, vůbec nerozumějí. Jsou schopni ji jen obdivovat … když ji uděláš.“
Než došlo k tomuto rozhovoru mezi oběma nevlastními bratry, zdařilo se nejšťastnější technické řešení JAB, které na technickém poli pomohlo porazit Japonce na světovém trhu. Jednalo se o tzv. „tančící pás“ pro produkci gumové obuvi. Na Tomášův pokyn bylo na projekt určeno 10 milionů korun. Experimentovalo se více než 3 roky, bez většího úspěchu. Celé dílny byly předělány kvůli produkci na „tančícím pásu“. Všechno, co bylo vyrobeno bylo k ničemu. „Tančící pásy“ stály 380 min. z 560 min. pracovního dne, kdy převratný stroj předváděl „bláznivé tance“. Přes 40 konstruktérů mělo plné ruce práce. Šéfkonstruktér skončil v sanatoriu, aby se zotavil z nervové zátěže. Jan A. Baťa, který u toho nebyl, se vrátil z Chicaga, když se Tomáš chystal „tančící pásy“ z fabriky vyhodit. JAB pracoval celý týden ve dne, v noci, aby nakonec představil ze dřeva zhotovený model, který – fungoval. Během tří let bylo 120 dílem všech Baťových podniků vybaveno novým „tančícím pásem“ a japonská konkurence byla poražena. Tomáš uviděl v provozu ještě prvních 20 než tragicky zahynul…
Jan Šinágl, 20.5.2018
* * *
Read more...