Vážený pane Šinágle!
Jistě budete udiven řádky člověka, kterého neznáte. Vaše webové stránky sleduji již déle. Poslední dobou jsem zaujat zprávami a komentáři k událostem, které by neměly být zapomenuty. Podnět k navázání kontaktu na Vás byl akt odhalení pamětní desky v Ostravě, v bývalém tzv. táboře „Hanke“. Účastnil jsem se malé památkové slavnosti. Má matka byla v tomto “lágru” internována.
Jsem rodák ze Staré Vsi n. Ondřejnicí. Rodiče tam vlastnili mlýn a pilu. V květnu 1945, kdy vojska Rudé armády vytlačila z obce poslední jednotky Wehrmachtu, byl otec, německý občan, sovětskou vojenskou policií okamžitě internován ve sběrném táboře v Bílovci. Po výsleších a vyslechnutí svědků, občanu obce Stará Ves, byl otec propuštěn se slovy sovětského důstojníka: “Charašo German, idi damoj, rabotať!“
Den po návratu byl odvlečen “milicionáři”, uvězněn ve sklepeních protější zámecké budovy. Do 12. června byl “vyslýchán”. Pak byla manželce oznámena jeho smrt: Sebevražda oběšením v mánii sebevražedné. “Vyšetřovatelé” manželce mrtvého odmítli ukázat!
V roce 1969 jsem odešel do Německa. Když jsem se mohl po téměř dvaceti letech do bývalé vlasti vrátit, měl jsem možnost navštívit jednoho z ještě žijících “vyšetřovatelů”. Když mi na můj dotaz potvrdil, že mluvím se Slávou Volným, sdělil jsem mu své jméno. Jako na obranu vztáhl ruce před sebe a sípavým hlasem mi zajíkavě řekl: “Já jsem vašeho otce nezabil.”
* * *
Na pozemku, na kterém se nacházel mlýn a pila, je teď parkoviště pro návštěvníky zámku. Na okraji parkoviště je umístěna pamětní deska:
V letech 2oo5-2oo6 za spolufinancování programu SHARE 2oo3 byl realizovan projekt Parkoviště u zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Prostřednictvím tohoto projektu přispěla EU celkem 1o8.ooo EUR.
* * *
Vážený pane Šinágle, tak jako Vy mám i já zájem na tom, aby spáchané zločiny národů, myslím v š e c h národů, zůstaly navždy v paměti dalších generací.
Jezdím občas do Ostravy. Myslím, že Vaše bydliště leží blízko dálnice Plzeň-Praha. Pokud z Vaší strany bude zájem o osobní setkání, rád toto uvítám.
Přeji Vám zdraví a hodně zdaru ve Vaší práci.
Josef Ohnheiser
Bloisstr. 86
D 79761 Waldshut
(11.7.2018, 86 let. J.Š.)
* * *
* * *
Vážený pane, čtu s velikým zájmem Vaše zprávy, reportáže, upozornění, varování, připomínky událostí, jejichž obsah má ještě daleký dosah, orientace. Nebýt těchto statí, mnoho důležitého uniká pozornosti, ať již záměrné, nebo jen přehlédnuté. Škoda, že mi nezbývá času na delší uvažování nade všemi velezajímavými Vašimi články. Mám ještě jisté závazky i přání, které jsem vzhledem ke své situaci za totáče zůstaly nesplněná. Vaše činnost je velice záslužná a děkuji Vám za ni. Četl jsem Váš životopis i životopis Vašeho pana otce. Abych se představil, posílám svoje heslo, které napsal em. Vedoucí Hudebního informačního střediska v Praze. Byl jsem tím překvapen, protože informace v něm obsažené shromáždil a přehledně uspořádal zcela sám. Očekával jsem, že po pádu komunizmu bude kultura přinášet díla k povznesení, povzbuzení, otevření očí i sluchu k zlepšení mezilidských vztahů a podpoře těch. kteří s touto myšlenkou záměrem jsme vstoupili d nového svobodného období. Nelámu hůl, ale mezi tím se obhajují a prezentují „díla“, zaštítěna „svobodou projevu“, která demoralizují, dehonestují velikány dějin, zesměšňují co by zasluhovalo uznání a podporu. Tato mravní zkáza se nevyhýbá mládeži, ba i dětem. Tuto krásnou snahu cítím ve Vašich zprávách a proto jsem se rozhodl Vám vyjádřit svoje díky!
S pozdravem a s úctou
Zdeněk Pololáník
(11.7.2018, 83 let. J.Š.)
Vážený pane Šinágle, děkuji Vám za mail a jeho krásný, cenný obsah. Píšete o zkušenostech mládeží, u které nejdůležitější, aby našla správné zájmy o skutečné hodnoty a náplň života. Vy umíte najít způsoby pro podání informací, probuzení zájmu a pozornosti. Vzdělání je důležité, ale bez intuice, inspirace a invence, chybí to nejhlavnější. Duch. Ať přibývá zájemců o Vaše informace, šiřitelů a následovníků.
S pozdravem a s úctou
Zdeněk Pololáník
13.7.2018
P.S.
Doporučuji rozhovor se Zdeňkem Pololáníkem – zvláště od 17:55 min. Vážím si ocenění mé práce, tím spíše, jedná-li se o starší, moudřejší a mnohem zkušenější. Je to pro mne zavazující a motivující do další činnosti. J.Š.
* * *
U zničeného kostela u Rozvadova se po desetiletích konala mše
… Po mnoha desetiletích se konala bohoslužba na místě, kde ještě za druhé světové války žily stovky lidí. Dnes je kostel ruina. Uvnitř s hromadami suti a nepořádku, propadlým stropem, poškozenou střechou, vytrhanými okny, oprýskanou omítkou a nahnutou zvonicí. Z vnitřního vybavení se nedochovalo nic. Dnes ho obklopují vysoké kaštany, javory a lípy, ještě za války stál na živé návsi a byl centrem obce, uvedl Děd. V Nových Domcích je už jen pár domů. Spolek zatím s pomocí dobrovolníků z Německa vyčistil a vysekal dřeviny v okolí kostela. Připravuje záchranu střechy. V péči o zdevastované kostely pomáhá spolku Česko-německý fond budoucnosti i český stát. Kostel v Nových Domcích ale není památkově chráněný, takže na dotaci ministerstva kultury spolek asi nedosáhne.
Kostel postavil ve 30. letech 19. století hrabě Kolowrat, církevní obec tu měla i 1000 katolíků, řekl kněz Georg Hartl z farnosti ve Waidhausu, který mši sloužil. Po odsunu Němců se kostel ocitl v hraničním pásmu a užívala ho armáda. Skladovalo se tu seno a fungoval jako stáje dobytka.
"Moje maminka se narodila v Rozvadově, já už ve Waidhausu v roce 1949. Celý svůj život mi vyprávěla o svém domově. Proto moje srdce je stále tady, v Českém lese, a často se sem vracím. Několikrát ročně i s panem farářem, který sice není sudetský Němec, ale má k tomu kraji vřelý vztah," řekl Siegfried Zeug z Waidhausu kousek za hranicemi. Stejně jako mnoho dalších potomků bývalých obyvatel pečuje hlavně o hroby na hřbitově.
"Hodně lidí, ať už původní obyvatelé nebo jejich potomci, jezdí stále udržovat hřbitovy a hroby, vybírají se ale i peníze na opravy některých míst," řekla Zuzana Fingerová z mnichovského referátu pro kulturu u Sudetoněmeckého krajanského sdružení. "Ta vazba je stále hodně živá, ti lidé tady ta místa stále vnímají jako něco, co zde zanechali a snaží se to zachraňovat," řekla. Doba, kdy krajané po roce 1989 vybrali peníze a zrenovovali v pohraničí celé kostely, je ale podle ní už pryč. Bývalí usedlíci hlavně pečují o hřbitovy, hroby a menší sakrální stavby. …
P.S.
Co může více vypovídat o režimu, který z Božího stánku udělá seník a stáj pro dobytek, při vší úctě k dobytku. Srovnání s komunistickým dobytkem a zvěří hospodářská zvířata uráží.
Jan Šinágl, 15.7.2018
* * *
„Tohle jednání Čechů to je zděšení, zděšení, zděšení !!! Co jsme za sběř. Nemám slov. Kdyby bývalo zůstalo Rakousko Rakouskem, jak by to dnes bylo dobré pro Evropu. Ty české emoce mít vlastní stát a neumět si v něm vládnout jen si stěžovat nebo poklonkovat. Samá floskule.“
KM. 17.7.2018
* * *
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/br-cesky-velvyslanec-pred-sudetskymi-nemci-nepronesl-zdravici/1642832
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.