Skoro šedesát let uplynulo od té doby, kdy jste nám uloupili naši vlast. Čím se můžete pochlubit? Krásné a jedno z nejvyspělejších průmyslových území Evropy jste přetvořili v zónu úpadku, kriminality, prostituce a rejdiště 
pochybných elementů nejrůznějších barev. Bohemie a Morava mohly být ušetřeny komunismu, měli jste lepší předpoklady stát se silnou středoevropskou ekonomikou, než např. válkou zničené Německo, vám ale krátkodobý požitek z našich nakradených majetků byl přednější.
* * *
Dobrý den,
Rozčílil jsem se nad vyjádřením MF k návrhu programu RESTART, KDY NECHTĚJÍ Pustit chlup do Sudet a statistika jasně dokazuje úpadek tohoto území oproti průměru ČR. K tomu se přidává bohorovně nehybné vedení ÚK, spokojené s danou situací, a to vede k tomu, co naznačují statistiky. Krásně přístup centra k problému dokumentují připomínky MF. Dovolím si historicko-politický exkurz, jako podpůrný argument vůči vládě a politikům v Praze, hodí se to totiž k 100 výročí vzniku ČR:
Když v roce 1919 Edvard Beneš přišel v rámci konstituování Československa s nápadem odstoupit kus území Čech s asi 1,5 mil. německých obyvatel (např. Děčínsko v tomto území bylo) v zájmu mít ve zbytku nového státu převahu českého obyvatelstva, tak mu v tom zabránili Francouzi, kteří nechtěli posílit o další území, obyvatele a ekonomický potenciál svého úhlavního nepřítele – Německo.
Pak přišel rok 1938 a přišli jsme o Sudety. Že to v Mnichově nebylo „bez nás o nás“, jak jsme se učili ve škole, se dnes již ví. Beneš s odstoupení Sudet území před Mnichovem souhlasil, když ztroskotala jeho jednání o autonomii Sudet s Henleinem.
Za války Češi pilně pracovali pro říši a případný odboj byl vcelku rychle likvidován mimo jiné i pilným udavačstvím. Benešovi v Londýně bylo jasné, že bude problém obnovit po válce Československo v původní podobě, vždyť sám s odstoupením Sudet souhlasil.
Proto inicioval plán likvidace Heydricha přes odpor domácího českého odboje, který si dovedl spočítat, jaký to bude mít krvavý následek. Přesto Beneš rozkázal atentát vykonat, hrdinní parašutisté zemřeli hrdinnou smrtí, a po nichž řada nevinných, přišli Lidice, Ležáky.
Zabití druhého muže Třetí říše a vyvolané represe byly obrovským posílením pozice exilové vlády v Londýně. Idylický obraz soužití Čechů a Němců v protektorátě, jak se ho snažila líčit tehdejší propaganda, dostal nezacelitelnou trhlinu.
A pak začala agonie Sudet nejprve divokým odsunem a pak organizovaným s požehnáním z Postupimi. Námitky Čechů v pohraničí žijících a dokonce i Čechů po Mnichovu vyhnaných, kteří se po válce do Sudet vraceli, že totální odsun Němců povede k devastaci regionu, komentoval Beneš slovy „Ať tam raději rostou kopřivy, než kdyby tam zůstal jeden Němec“.
Odsun v Sudetech znamenal obrovský pokles počtu obyvatel, zánik spousty obcí, dnešní komunity mají někdy jen zlomek bývalých obyvatel. Nicméně pozvolna došlo ke konsolidaci přeživšího průmyslu a zemědělství a život se časem dostal do normálních kolejí totalitního režimu.
Pak přišel rok 1989, kdy se nikdo neohlížel na skutečnost, že regiony Sudet prošly poválečnou katarzí a právě v pohraničí řada podniků se stala obětí divoké privatizace s následným ukončením výroby. To generovalo vysokou nezaměstnanost a exodus především mladých lidí za prací do vnitrozemí, ale čím dále tím častěji i do zahraničí. Naopak po společenské změně přichází další přistěhovalci, kteří často pomáhají rozšiřovat problematické lokality. K tomu se přiřazuje křečovitý ekologizmus jako zastavování těžby nejkvalitnějšího uhlí, vyhlašování limitů pro rozšiřování těžby s dopadem na jedno z nosných odvětví regionu. Vývoj v bývalých severozápadních Sudetech byl po roce 1989 rozdílný od jižní a jihozápadní části Sudet, kde hranice s vyspělým Rakouskem a Bavorskem od samého počátku znamenala obrovský potenciál rozvoje. Liberecký a Královéhradecký kraj zase profitovaly z rychlého rozvoje automobilového průmyslu v ČR. Severní Morava a především Ústecký a Karlovarský kraj takové štěstí neměly.
Sousední Saská ekonomika oproti tomu sama naopak zažívala transformační křeče, adaptaci na kapitalistický systém hospodaření, rovněž vysokou nezaměstnanost a exodus mladé generace za lepším živobytím a těžko mohla tato území být přínosem pro české území na druhé straně hranice až do nedávné doby. Dnes je Ústecký a Karlovarský kraj s velkým náskokem nejproblematičtějším regionem České republiky. A protože se situace na druhé straně hranice v Sasku konsoliduje a území je vysoce dotované (1 mld EUR ročně), vyvstává o to více do popředí zvětšující se rozdíl ekonomické a sociální úrovně i na této hranici. Princip solidarity zavedl v Německu už Bismarck a dnes je zakotven v ústavě SRN.
A o tom v Praze na úřadech bohužel nechce nikdo slyšet. A tak se nechtěně evokuje myšlenka: Není dnešní pražský přístup k řešení rostoucí regionální divergence v neprospěch bývalých severozápadních Sudet a zejména ÚK A KVK tak trochu zneuctěním památky těch, kteří za znovupřipojení Sudet a obnovení Československa v původních hranicích bojovali, položili životy a trpěli v nacistických lágrech? Teď tu obrazně „rostou kopřivy“ a v Praze to nikomu nevadí.
Před léty to v rozčílení nad neochotou pražské vlády poskytnout větší pomoc našemu regionu formuloval bývalý předseda Hospodářské a sociální rady ÚK Richard Falbr: „Tak ať nás připojí zase k Sasku, když nám nechtějí pomoci“.
Ještě v příloze posílám něco, co se objevilo před lety před vstupem ČR do EU ve Varnsdorfu. Je to extrémistický revanšistický blábol, leč předposlední odstavec nutí k zamyšlení:
Skoro šedesát let uplynulo od té doby, kdy jste nám uloupili naši vlast. Čím se můžete pochlubit? Krásné a jedno z nejvyspělejších průmyslových území Evropy jste přetvořili v zónu úpadku, kriminality, prostituce a rejdiště pochybných elementů nejrůznějších barev. Bohemie a Morava mohly být ušetřeny komunismu, měli jste lepší předpoklady stát se silnou středoevropskou ekonomikou, než např. válkou zničené Německo, vám ale krátkodobý požitek z našich nakradených majetků byl přednější.
Bohužel skutečnost je taková, že o nás v Sudetech dnes už asi nikdo nestojí, ani v Praze, ani v Berlíně.
Hodně optimizmu do další práce a zůstávám
S přátelským pozdravem
Jiří Aster, 8.8.2018
* * *
Funkce vládního zmocněnce pro strukturálně postižené regiony vznikla v návaznosti na vládní usnesení z 25. září 2013 - uděláme výroční kulatý stůl, co se podařilo v první pětiletce?
Akční plán, který šel do vlády: od května jsem v něm požadoval prioritizaci opatření, seřadit těch již skoro 100 návrhů podle důležitosti … marně. Potom to chtěla i vláda, určit, co je důležité a co doplňkové, tak jsme se chtěli zapojit. Opět marně, prý není čas, tak si to Nekolová s MMR udělala sama. Poslala to kraji. Potom i náměstek Koppitz z MMR nějaké otázky poslal na kraj … To už kraj nevydržel a teď v pátek hejtman na MMR napsal dopis, že je v tom chaos … Něco chce Nekolová, něco MMR, něco Regionální stálá konference … (kopie komunikace mezi krajem a MMR mám).
Nekolová ohromně naštvala Karlovarský kraj, který se cítí odstrčený a hejtmance KK se nelíbí, že jí chce Nekolová řídit, je arogantní a dělá si vše po svém.
Babiš sám říká, že to jsou „píčoviny“, máme dát několik strategických (miliardových) investičních návrhů, které celkově a systémově kraji pomůžou. Ne pět let platit aparát 36 lidí, která stojí ročně 20 mil. a výsledky jsou nulové. Skoro záporné (viz. přiložená data). Peníze navíc pro náš region nejsou. Prezentované miliardy jsou fiktivní a vágně slíbené pro budoucí roky, uváděné dotace jsou ze stávajících zdrojů (fondy EU, dotace z TAČR bez navýšení). Jediný! dotační program nově určený speciálně pro nás byly dotace na regeneraci brownfieldů, dali na to 100 mil. Kč, ale podmínky neodpovídaly potřebám krajů a přihlásily se jen dva projekty s požadavky na 20 mil. Kč. To je objem ročních nákladů na kancelář vládního zmocněnce.
Souhlasím s Babišem, že je v Akčním plánu hodně „píčovin“. Opatření zelených fasád (břečťan na zeď) nemá pro rozvoj kraje takový dopad, jako dostavba kritických komunikací, nebo udržení vysokoškoláků v kraji. O tom jsme se s Nekolovou hádali od května do července.
Úplně hrozný je, že po letech analýz a studiích je opět v návrzích na realizaci opatření 16 dalších analýz a studií (citace z Akčního plánu na 2018 a 2019 v příloze). To jsem taky vytek a udělal jim analýzu čerpání dotací (speciálně pak IROP) za dva dny. To musí oni taky umět se svým aparátem a ne úkolovat ministerstva s termíny 2019 … k ničemu …
V. K.
Sudety zaostávají stále víc. Stát jim rozděluje miliardy na které ale dosáhnou i ostatní regiony (HN 6-2018)
* * *
Připomínám, že na území naší země se narodilo, či z něho pocházelo 13 nositelů Nobelovy ceny. 10 jich pocházelo z řad českých Němců, 3 byli Češi, ale o prvním Čechovi Leopoldu Růžičkovi, nositeli Nobelovy ceny za chemii z roku 1939, ví málokdo. Narodil se ve Vukovaru a zemřel ve Švýcarsku.
Po staletích oboustranně prospěšného spolužití jsme své krajany vyhnali, o vše okradli, kdy jich desetitisíce při barbarském, násilném odsunu zahynuli. To vše v době míru, kdy u nás nebyla válka – najednou jsme dokázali být „stateční“… Ve Francii válka byla, přesto si Francouzi odsouhlasili, že si své Němce ponechají a vyhánět je nebudou. Kdo rozhodl správně ukazuje dnešní stav Sudet a Alsasko-Lotrinska, kam i Češi jezdí rádi na dovolenou. Do bývalých kvetoucích Sudet těžko. Sudety mohly kvést dodnes ku prospěchu celé země a byly by nepochybně také oblíbenou turistickou oblastí – a nejenom pro Čechy…
Základem funkční společnosti a demokracie je osobní odpovědnost na všech stupních, není-li společnost schopna tohoto stavu dosáhnout, nevyhnutelně budou omezovány osobní svobody. Budeme nadále historií nepoučitelní?!
Jan Šinágl, 12.8.2018
* * *
Krvavý mír 1945: Zvěrstva o nichž všichni věděli, ale nikdo o nich veřejně nemluvil.
* * *
Ústava Spolkové republiky Německo §107 / odst.2
Zákonem je nutné zabezpečit, aby rozdílná finanční výkonnost jednotlivých spolkových zemí byla vyrovnávána; při tom musí být zohledněna finanční výkonnost a finanční potřeby obcí (svazků obcí). Předpoklady pro nároky na vyrovnání oprávněných zemí a pohledávky zemí povinných placením jakož i parametry pro výši vyrovnávacích plateb jsou stanoveny zákonem. Tento zákon může také určit, že Spolková vláda ze svých prostředků poskytne výkonově slabším zemím subvence pro dodatečné pokrytí jejich celkových finančních potřeb.
Nutnost vyrovnávání životní úrovně v Německu zavedl hned po sjednocení Bismarck, protože velké regionální rozdíly přinášejí pnutí a tendenci rozdíly ještě zvětšovat.
To převzala i Výmarská republika při svém vzniku v r. 1920 a převzala to i SRN ve výše uvedeném § 107 v r. 1952.
Např. chudé Sasko dostává z tohoto přerozdělení 1 mld. EUR ročně!
Read more...