Nebojte se, nebudu vyšilovat, jako dnešní média. Ba právě naopak. Mám pocit, že jsme přeborníci ve věčném, cyklickém připomínání průserů. Jen co skončila informační mánie ohledně padlých hrdinů v Afghánistánu, máme tu mediální nářez mnohem většího kalibru – vždyť si připomínáme jubilejní padesáté výročí okupace Československa, které se po dlouhé době začalo svobodně nadechovat… Lidé tak opět mohou zapalovat svíčky, připomínat si padlé a konat pietní obřady. Minulost vytahujeme vždy, když je třeba ospravedlnit přítomnost…
Moudří lidé, přirozeně propojení se zákony Univerza vědí, že minulost jest pouze a jedině v myšlenkách vzpomínajících. Kdo se zabývá neexistující minulostí, ztrácí to jediné, co mu skutečně patří – přítomný okamžik. Ospravedlnit analýzu minulých dějů lze jen v případě, že se vědomě chceme poučit vzhledem k budoucnosti. Ptám se: KDE je to poučení? O ČEM? JAK jej přenášíme do praxe? Nepříjemné otázky, že…
Nesouhlasil jsem tenkrát s invazí a obrečel jsem to. Bylo mi 14 let… Tím to pro mne skončilo. Zbyla zkušenost s vysokou politikou. Dnes 100x silněji (už jako dospělý) nesouhlasím s invazí mnohem nebezpečnějších predátorů. Nejsou po nich stovky mrtvých, ale stovky milionů. Zločinné spiknutí zbrojařského, potravinářského, farmakologického, bankovního a energetického průmyslu tak proniká do našich životů a my děláme kašpary dle pokynů politiků skrze informační média.
Odmítám zatvrzelou energii veškerých spolčení zabývajících se křivdami a nespravedlivou minulostí. Optimizmus není opakem pesimizmu. Měl by to být přirozený stav lidské mysli. Mrtví ať pohřbívají mrtvé (Ježíš Kristus).
Tomáš Lebenhart, 21.8.18
* * *
Omezovat lidské myšlení ne, některé činy ano.
Říká se tomu demokratické mantinely. Tuhle mě nějaký mudrlant řekl, že v demokracii si může každý dělat co chce. Na štěstí jsme si jen vyměňovali názory a nechtěli jsme se přesvědčovat. Řekl jsem mu kdyby tomu tak bylo, bylo by to bezbřehé a nikam by to nesměřovalo. O to jde, aby demokracie různými způsoby a vlivy někam směřovala. Proto je to demokracie. Společný cíl a k němu různými cestami. Když jsou ale cíle zcela protichůdné na příklad EU versus Zeman, Filip je to demokratura. „Čehý hot“ tam a zpět. Lépe různými cestami ke společné vizi. Zní to hezky, ale hůř se tak činí s nezodpovědnými lidmi nebo s těmi, kterým je to jedno. Ne každá společnost má zodpovědnost a zájem o dění za plotem své zahrádky. Švýcaři to umí. My jsme rozbili Rakousko a chtěli jsme demokracii ve státě s Čechy, Němci, Slováky, Slezany Moravany, Rusíny, Maďary, Cikány. Ale, neměli jsme nemáme a nebudeme mít nikdy na to, protože nejsme zodpovědní. Masaryk se z počátku zdráhal. A později říkal: „Demokracii bychom měli teď ještě ty demokraty.“ Bohužel ti zde po dvou protektorátech nejsou dodnes. Zaplať Pán Bůh, že se můžeme opřít o tu nedokonalou EU, protože sami bychom už dávno byli v chomoutu ruských nomádů či Mongolů, protože chování těchto nejvýchodnějších Slovanů lze pochopit, po přečtení pár knih o jejich velmi smutné a tragické historii. Násilí, knuta, potírat nezávislost a samostatné myšlení, nebo dokonce zakázat jinak smýšlet. My Češi jsme k pořádku nikdy nebyli vychováni. Máme k němu averzi, když nám jej někdo nařizuje. Vždy jsme to považovali za nucení a přitom co chceme nevíme taky. Až budeme, nevím ale kdy, schopni přijímat pokyny jako rady a ne jako buzeraci, snažit se společně táhnout, nebýt rozděleni, komunistický plevel přestane mít šanci.
K.Mrzílek, 22.8.2018
* * *
Režisér Jan Tománek to vystihl dokonale - Až se budou děti ptát, proč jste nic nedělali…
J.Š. 24.8.2018
Read more...