Se Zdeňkem Altnerem jsem navštěvoval Právnickou fakultu UK v Praze v létech 1967-1972. Byli jsme spolužáci v jednom kruhu a tudíž jsme se stýkali téměř denně. Zdeněk sice nepatřil mezi vynikající studenty, ale jako spolužák byl slušný a komunikativní. Až na „šplhounské“ a sebestředné výjimky jsme ostatně byli docela dobrá parta.
Po ukončení studií jsem jej neviděl celou řadu let. Věděl jsem, že působí jako advokát a dokonce jsem se od jedné další spolužačky dověděl, že měl nějaké vážné problémy jako konkurzní správce. Už si nepamatuji, jak mne vypátral, ale bylo to v době mého působení v Kreditní bance Plzeň, a.s. – v likvidaci. Prostě jednoho dne se u mne objevil v kanceláři (tehdy jsem měl ještě kancelář sám pro sebe) a poté mne ještě navštívil několikrát. Dosti podrobně mne seznámil s kauzou ČSSD a Lidový dům, takže jsem se dozvěděl, že soudní spor o Lidový dům rozhodně neměl předem jasného vítěze a žádný pražský advokát se nechtěl této komplikované kauzy ujmout (což ostatně v TV potvrdil i Miloš Zeman, tehdy ještě důchodce na Vysočině). Zdeněk Altner se tedy této kauzy ujal a dokonce se zavázal, že veškeré náklady soudního sporu ponese sám a pouze v případě úspěchu mu ČSSD zaplatí 10% z tržní ceny Lidového domu. Tuto smlouvu s ním podepsal tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman.
Zdeněk mi říkal, že sám si nebyl jist výsledkem, ale nakonec se to podařilo vyhrát. ČSSD tedy získala Lidový dům a navíc cca 90 000 DM jako zadržené nájemné. A v tu ránu se dohodnutá částka odměny přestala funkcionářům ČSSD libit. Označili ji za nepřiměřenou a stěžovali si na dr.Altnera na České advokátní komoře. Ta jim však sdělila, že 10% odměny z vysouzeného majetku je v advokacii spíše obvyklé než neobvyklé. Načež nový předseda ČSSD Jiří Paroubek se odmítl s dr.Altnerem bavit a dokonce mu zakázal vstup do Lidového domu. Takže od té doby začala mezi nimi „válka“, kterou ČSSD vedlo všemi možnými nekalými způsoby – skandalizací, kriminalizací, sledováním, šikanováním apod. Zdeněk Altner už byl z toho tak vystresovaný, že vůbec nenosil mobil a když mne navštívil, musel jsem zabalit svůj mobil do staniolu, aby jej nebylo možno sledovat či odposlouchávat (sám tomu nerozumím, ale vždy jsem mu vyhověl). Protože jsem již na fakultě byl znám jako tvůrce právních definic, tehdy jsem v souvislosti s tímto sporem vytvořil tuto definici.
Míra přiměřenosti je přímo úměrná míře vymahatelnosti v daném čase.
Pokud je totiž v daném čase míra vymahatelnosti nízká, osoba v nouzi slibuje za vymožení pohledávky „hory doly“ (zažil jsem i nabídku 50%). Jakmile však nouze pomine a pohledávka je vymožena, úspěšné osobě se okamžitě současná přiměřenost jeví být nepřiměřená bývalé přiměřenosti. Je smutnou zkušeností, že lidé nedodržují své sliby. Zdeněk Altner však měl v ruce smlouvu podepsanou Milošem Zemanem a tudíž měl za to, že nic nemůže být směrodatnějšího.
Až příliš pozdě poznal, jak se mýlil. Od takových lidí, kteří jsou ve vedení ČSSD, se prostě poctivost a slušnost očekávat nedá. Jeho pronásledování dosáhlo takové míry, že se v Čechách raději nezdržoval. Vím, že měl nějakou nemovitost ve Švýcarsku, ale na podrobnosti jsem se jej neptal. Nikdy se nevyptávám na osobní a majetkové poměry. Zdeněk mi dokonce říkal o tom, že jeho právní zástupce na Slovensku dr.Ernest Valko (bývalý generální prokurátor) byl zavražděn, a protože tehdy byli ještě pachatelé neznámí, nikoli bez příčiny se domníval, že to bylo právě v souvislosti s jeho kauzou.
Se Zdeňkem Altnerem jsem řešil i jiné spory, vzpomínám si na jakýsi spor ohledně výrobců a distributorů vína. Podrobnosti si ale již nepamatuji. V kontaktu jsem byl i s jeho pražskou sekretářkou, jméno jsem však již zapomněl a navštívenku jsem již dávno zlikvidoval.
Naposledy jsem Zdeňka Altnera viděl asi před sedmi léty, to byl ještě růžolící
a lehce obézní člověk. Poctivě řečeno jsem měl poněkud obavy, že to neustálé sledování jej psychicky poznamenalo a projevovaly se u něj i určité paranoidní rysy (deset let jsem totiž dělal dozorového prokurátora v Psychiatrické léčebně v Dobřanech a určité symptomy paranoie jsou mi známy). Pak jsem jej viděl v TV asi před třemi roky a to jsem se jeho vizáže úplně zhrozil – zhubl, zešedl v tváři a zjevně vypadal nemocně. Krátce nato zemřel. Upřímně řečeno – socialisté jej natolik nenáviděli, až je uštvali k smrti.
Je mi známo, že některé Zdeňkovy kauzy byly problematické, což se ovšem týká i mnohých jiných advokátů. Věděl jsem, že má rád peníze, ale ty mají rádi všichni advokáti. Snažil jsem se mu domluvit, aby z dohodnutých 10% velkoryse slevil na 1% (i to bylo hodně peněz). Zdeněk však trval na svém, že má na ty peníze smluvní nárok (což byla pravda), ale jejich vymáhání ho stálo život (a ještě si s jejich vymáháním užijí jeho potomci). Z toho plyne poučení – s politickými stranami nejednat a neuzavírat s nimi smlouvy, protože jejich vedení se stále mění a podepsané smlouvy nemají mnohdy ani hodnotu papíru, na které jsou napsány.
Toť vše.
V Plzni dne 27.10.2018
JUDr.Oldřich H e i n
Read more...