Právě ve dnech, kdy jsem si s hrůzou připomněl, že prezident ani třicet let po „revoluci“ ještě nevyznamenal členy skupiny bratří Mašínů, se objevila potěšující 
zpráva, že se bude jejich příběh točit na film.
Bohužel, prezidentovi musím odpustit, protože od něho nevyznamenání neberu jako zradu. On se chová tak, aby nevzbudil vlnu nevole podělaných Čechů, kteří prostě pořád ještě neprohlédli, že přijali komunistickou zvůli a vraždění politických odpůrců za své. Chce-li být prezidentem všech Čechů, nemůže přehlédnout jejich zbabělost.
Vy, co skupinu Mašínových považujete za vrahy, vy nejste srozumění, že oni byli po příkladu svého otce hrdinové a vyhlásili válku komunistickým vrahům a jejich ochotným pomahačům. Jako esenbákům, když potřebovali od nich zbraně, a nepotřebovali, aby SNBáci předali komunistické justici jejich popisy, a když pan účetní, otec dětí, vytáhl na Josefa Mašína pistoli a pak s ním prohrál rvačku o ni. Možná nerozumíte tomu, co znamená, když Radek se od „rodné“ strany nechal vycvičit na komunistického záškodníka a vraha. I já, šestnáctiletý žák vojenské školy, jsem byl poslán do lesa chytat Radka, když podpálil kdesi u Morkovic stohy slámy několika JZD. (Neběžel lesem. Ukradl vojenskou motorku, a že byla porouchaná, s klidem Angličana, jak se tehdy říkalo, si ji nechal opravit ve vojenské opravně zdarma.
A co mne nejvíc dojalo: Po cestě po NDR, se Mašnově skupině dostávalo pomoci ve formě přenocování v bytě i ve stodole, dostali jídlo, peníze, i rady, kudy do Berlína. Ti Němci, co neměli dost jídla pro sebe a kterým jsme způsobili bolest vyhnáním 3 milionů z ČR!
Možná i neochoty vojáků a policistů je zajat. (Dokonce i ruský voják se před odjezdem z poslední zastávky v komunistickém Německu na Radka díval a mlčel. Když byli přepadeni na nádraží v Aukru, v místnosti jen s jediným vchodem a velitel se vrhnul na Radka a povalil ho na podlahu, ale Radek ho zastřelil, celá německá jednotka se rozutekla a nechala celou skupinu utéct z nádraží. Rudé právo mohlo psát o dalších sirotách vinou Mašínů.
Celý svobodný svět sledoval s napětím jejich cestu do Berlína, při níž zastřelili další dva či tři vojáky ze 22 tisíc, co je honili, a došli do svého cíle, Západního Berlína. Ani po sametové revoluci se do – pořád ještě polokomunistické vlasti, nevrátili. Už žije jenom Josef. Právně je Josef Mašín v situaci, že ještě dnes by na něj – místo slávy – čekal zbytkový trest! Hnusná situace českého národa! Hanba nám!
Z dalších národních hrdinů, na které také cudně zapomínáme, vzpomenu aspoň ředitele Baťovan Trojana, kterého po válce bolševici oběsili. Za to, že při vzniku SNP (slov. povstání) sebral Baťovy peníze, nakoupil zbraně, a spolu s mnoha zaměstnanci jel slavně bojovat s Němci. Jeho spoluvězeň píše, že v den, kdy jej spolu s dalšími vězni věšeli, všichni ruzyňští psi vyli. Aspoň ti psi projevili pláč.
Vrbík, 11. 12. 2018
* * *
Bude opět při 70.výročí SNP médii zapomenuto jméno jeho velkého hrdiny kpt. Josefa Trojana…?!
J.Š.
Read more...