Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 25.03.2019 08:17
    Kníže a soudruh. Schwarzenberg je potomkem české šlechty ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 08:16
    To co jste napsal o Sajidu Javidovi angl. ministru ukazuje, že ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 08:12
    Dobrý den, potkal jsem se s Milanem i jeho otcem. S generálem/H.Pík ...

    Read more...

     
  • 24.03.2019 22:22
    Při své cestě hledání pravdy, jsem objevil pár základních ...

    Read more...

     
  • 24.03.2019 21:17
    Zdravím, pane.. není mi jasné oč vám jde.. Budu tedy ...

    Read more...

     
  • 24.03.2019 20:59
    Podle mě celá novela ex. zákona, pod kterou je podepsaná ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Solon II„Na to, že jsou rozvrácené mravy, že vládne ničemnost, že se vztahy mezi lidmi zhoršují a vedou k zločinům všeho druhu, si stěžovali už naši předkové, na to si stěžujeme my, na to si budou stěžovat naši potomci.“ (Lucius Annaeus Seneca – 4 př.n.l.-65 n.l.; O dobrodiních)

  „Zeptejte se kohokoliv z nich, co dovede, a nikdo z nich nebude vědět, co říci. Ve svém ubohém životě nikdy nepotřebovali vlastní ruce… Nejsou k ničemu dobří… Žijí z nejhorších instinktů davu a jeho zvířecí řev hojí jejich nesplněné ambice.“ (Ruský spisovatel Vladimír Jemeljanovič Maximov – 1930-1995)

  „Není lepšího přítele na světě pro člověka než vědění. Vědění je lepší než pokladna, neboť pokladna se musí střežit, ale vědění střeží tebe samotného.“ (Arabský mudrc Luqmán – 8.stol.n.l.)

 ***

         Žijeme v době mravního úpadku a rozvratu tradičních civilizačních hodnot. Největší vinu na tomto tristním stavu mají zejména politici, které jsme si zvolili v mnohdy naivní představě, že budou sloužit nám a bytostným zájmům celé naší společnosti, nikoli zištným a sobeckým zájmům skupinovým a svým vlastním. Ačkoliv mnozí z našich politiků již dávno prosluli jako lháři a manipulátoři, stále mají dostatek nerozumných, nevědomých a mnohdy i hloupých příznivců, kteří jim přes veškeré dosavadní špatné zkušenosti stále znovu a znovu dávají své hlasy, nekriticky je obdivují a vulgárně útočí na jejich oponenty.

Pro některé naše politiky je přitom pocit společenské nadřazenosti a své vlastní výjimečnosti tak silně motivační, že se neustále snaží zviditelňovat „objevnými“ teoriemi a vyvoláváním představ o nejrůznějších vnitřních i vnějších nepřátelích, proti kterým právě oni stojí v první řadě.  Tyto „nepřátele“ pak průběžně mění podle svých momentálních potřeb, přičemž zcela nově lze zaznamenat neustálé zvyšování zlobných až nenávistných útoků na nejrůznější nekonformní „vzdělance“.

Za pozornost stojí, že se již neútočí na chamtivce, kořistníky a zbohatlíky, tak jako tomu bylo v nedávné totalitní minulosti (ledaže by byli v nepřátelské zájmové skupině), protože by to byla „střelba“ do vlastních spřátelených řad, ve kterých je takových lidí plno. Nebezpeční jsou proto především lidé rozumní, uvážliví, vzdělaní a samostatně myslící, zvláště pokud nesouhlasí s oficiálními názory a nekriticky neobdivují svého vůdce, jehož „oslnivou a osvícenou moudrost“ považují za výplod choré mysli. Tito oponentní a samostatně myslící lidé jsou proto nově označováni za opovrženíhodné mimokastovní „lepšolidi“ (ještě nedávno za „pražskou kavárnu“) pouze pro jejich nebezpečné vědění, díky němuž více či méně kvalifikovaně kritizují nejen současnou politickou scénu, ale i všechny nevzdělance, hlupáky, hulváty a vulgární primitivy. Mnozí z těchto účelově onálepkovaných „lepšolidí“ přitom žijí ve velice skrovných sociálních poměrech, kávu vůbec nepijí, v kavárně nikdy v životě nebyli a ani by si to nemohli dovolit, protože každý svůj finanční výdaj musí na rozdíl od mnohých společensky vysoce postavených „horšolidí“ velice pečlivě promyslet.

          Příznačné je, že pojem „lepšolidé“ si vymyslel jeden samolibý milionářský „horšočlověk“, protože dlouhodobě užívaný hanlivý pojem „pražská kavárna“ byl již vyčpělý a neúnosně směšný, neboť do žádné pražské kavárny by se tak vysoký počet „lepšolidí“ nevešel. Účelově vymyšlený pojem „lepšolidé“ pak inspiroval nejvýše společensky postaveného „horšočlověka“ v jeho slovních útocích na „lepšolidi“, kteří se jej odvažují nemilovat a kritizovat – a po něm již tento pojem přivlastnily tisíce jeho zmanipulovaných přívrženců (prostých i kvalifikovaných „horšolidí“), kteří si však mnohdy žijí mnohem lépe než opovrhovaní „lepšolidé“. Ve své podstatě to znamená, že samozvaní „společensky lepší horšolidé“ podle hesla „rozděl a panuj!“ (divide et impera!) rozdělili společnost na pro ně názorově přijatelné „horšolidi“ (a to prosté i kvalifikované), kteří s nimi ve všem souhlasí, a názorově nepřijatelné (oponentní) „lepšolidi“, kteří jsou považováni za nižší (horší) společenskou skupinu nikoli pro svůj nezřídka skrovný majetek a bezvýznamné společenské postavení, ale pouze pro své kritické názory a nebezpečné vědění, které není v souladu s „věděním oficiálním“ – tj. alternativními pravdami, které jsou pouze dovedně maskovanou lží.  

          Není to však „nic nového pod sluncem“ (Nihil sub sole novi). Tento nenávistný postoj k rozumu, vědění a vzdělanosti totiž provází lidstvo již po celá tisíciletí a mnohdy byl poznamenán i násilnostmi, represáliemi a popravami. Např. již Sókratés (469-399 př.n.l.) poukazoval v řadě svých rozprav na to, že hlupáků je vždy postatně více, než rozumných a moudrých lidí, a řadu z nich dokonce veřejně usvědčil z jejich hlouposti. Hlupák ale nedokáže být velkorysý a nikdy neodpouští! Sókratés si proto pochopitelně vysloužil nenávist těch, které se pokoušel poučovat a kárat, takže nakonec byl k věčné hanbě Athéňanů odsouzen k trestu smrti. Až poté byla v Indii sepsána učebnice moudrosti Patero ponaučení (Paňčatantra – asi 3.-5. stol.n.l.), která na základě tisíciletých zkušeností praví: „Poučovat hloupé je nejen zbytečné, ale i nebezpečné!“  Také  Sókratův žák Platón (asi 427-348 př.n.l.) konstatoval, že hloupost davu je základním problémem demokracie. První čínský císař Čchin-Š´-chuang-ti (asi 260-210 př.n.l.) se dokonce rozhodl potlačit kritiku své vlády „zničením dějin“, což realizoval tak, že nechal spálit všechny historické knihy v zemi a popravit všechny konfuciánské učence i s jejich rodinami. Pálení knih anebo alespoň jejich zakazování bylo ostatně po celé věky oblíbenou aktivitou všech totalitně uvažujících „horšolidí“.

          Pamětníci dobře vědí, že v minulém režimu byli dnešní zesměšňovaní „lepšolidé“ označováni za prožuklé intelektuály, revizionisty, rozvraceče, pravicové nebo levicové oportunisty anebo plíživé kontrarevolucionáře, které nedovzdělaní a mnohdy i neuvěřitelně hloupí straničtí funkcionáři hluboce nenáviděli. Příznačné pro minulé nenávistné tažení proti „lepšolidem“ jsou tyto výroky, z nichž první dva pocházejí z knihy „Černí baroni“ a ten poslední byl skutečně pronesen při komplexním hodnocení na OV KSČ:

        „Národ nepotřebuje neduživých inteligentů, ale siláků, byť průměrné inteligence, kteří revanšistu od hranic odeženou!“  (dnes by radikální „horšolidé“ snadno nahradili slovo „revanšistu“ slovem „imigranty“.)

        „A prečo máme byť inteligenti, keď sme nič neurobili?“                 (major Terazky)

„Soudruhu, tady už se o ničem nediskutuje, tady už se se vším jenom souhlasí!“                                                    

         Dnes sice již nehrozí pálení historických knih a prozatím ani vraždění názorových oponentů (zvláště pak novinářů, i když i to by se některým „horšolidem“ velice líbilo), ale výuka filosofie, etiky, filosofie práva, římského práva a historických zkušeností (nikoli tedy pouhých nic neříkajících dat), která by mohla vést k vlastnímu zušlechtění i ke kritickému porovnávání se současností, je dlouhodobě a promyšleně zanedbávána.

          Výsledky téměř třicetileté cílené devastace mravního i právního vědomí občanů, kultury i právní kultury jsou děsivé. Lze to vidět téměř každodenně, a to nejen v Poslanecké sněmovně a v Senátu, kde výroky některých politiků vzbuzují nevěřícný úžas, ale i v mnohdy vypjatých mezilidských vztazích (včetně vztahů smluvních), poznamenaných neupřímností, záludností, závistí, zlobou až patologickou nenávistí. Také vědomostní a mravní nedostatečnost mnohých soudců je zarážející. Protože jejich vědění je mnohdy velice povrchní, je chudá anebo nesrozumitelná i jejich argumentace, neboť nevychází z jazykové kultivace ani z historických a filosofických kořenů. Proto mnohdy namísto toho, aby nespravedlnost odstraňovali, ji ještě více prohlubují.                                                              

         Přitom existují tisíce inspirativních a věčně aktuálních výroků moudrých mužů starověku, kteří již dávno odhalili nejen taje matematiky, geometrie a astronomie, ale i zákonitosti procesu poznání, společenských jevů i práva. Přesto jsou znalosti jejich učení pouze jevy ojedinělé a také proto se neustále opakují nové „objevy“ i děje, které pouze v jiné době i podobě proběhly již před tisíciletími. A poté lidé nedovzdělaní a nepoučení říkají: „Historie se opakuje!“. Není tomu tak, protože historie sama o sobě je pouze věčně běžící čas, nezávislý na lidské vůli a měřený podle rotace Země a jejím oběhu kolem Slunce.

 V důsledku nerozumnosti, nevědomosti, hlouposti a mravní nedostatečnosti se tedy opakují pouze lidské chyby. Opakovaly se vždycky a opakovat se budou stále, protože dnes už nikdo neposlouchá moudré rady a zkušenosti starších, kteří ve starověku plnili dnešní funkce rádia, televize i internetu. To je také jedním z důvodů, proč je tak nízká úcta ke starým lidem, protože technika je „vytěsnila“ a oni se stali nepotřebnými.

 

              „Hloupost je DNES (a bude vždycky!) všeobecnou chorobou krajin pod nebesy.

               Je největší bídou lidských tvorů.

               A převelikou pohromou jejich žití.“   

                                                               (Konfuciánský filosof Sün-c´ - asi 313-238 př.n.l.)

                          

       „Na to, že jsou rozvrácené mravy, že vládne ničemnost, že se vztahy mezi lidmi zhoršují a vedou k zločinům všeho druhu, si stěžovali už naši předkové, na to si stěžujeme my, na to si budou stěžovat naši potomci.“

                                                 (Lucius Annaeus Seneca – 4 př.n.l.-65 n.l.; O dobrodiních)

             „Znaky nepořádku a neklidu jsou tyto:

              lidé nosí přepychové oděvy,

              muži se zdobí jako ženy,

              mravy jsou nevázané,

              lidé jsou zaměřeni pouze na zisk,

              jejich činnost je neuspořádaná,

              zvuky a hudby nepřístojné,

              lidé nezachovávají zákony slušnosti,

              starají se jen o vfnější krásu a o udržování své existence,

              nezachovávají pořádek.“                                                                            (Sün-c´)

              (nepřipomíná vám to něco?)

        -

       „Nezapomeneš-li staré děje, stanou se učitelem tvých pozdějších činů.“

                                                                                             (S´-ma Čchien – 145-90 př.n.l.)

       „Snaž se vyrovnat svým předkům,

         těm, kteří žili před tebou.

         Pohleď, jejich slova přetrvávají v knihách;

         otevři je, čti a obnovuj jejich znalosti;

         obratný člověk se tak stává vzdělancem.“

                             (Naučení faraona Chetiho III. jeho synovi Merikaréovi – 21.stol.př.n.l.)

                                                                  

         V lidském životě je pouze málo jistot.

         První jistotou je smrt. “Tvář, která by do slunce stále hledět mohla, odedávna nebyla tu nikdy.“ (Sumerský epos o Gilgaméšovi – asi 2500 let př.n.l.).

  1. Druhou jistotou je, že nic netrvá věčně a že „všechny věci složené změně, rozkladu a zániku podléhají.“ (Buddha – asi 563-483 př.n.l.) „Vše plyne“ (Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.).
  2. Třetí jistotou je, že nikdo (kromě nevyššího vševědoucího „horšočlověka“) neví, jak dlouhý život je mu vyměřen.
  3. Čtvrtá jistota je naprostá právní nejistota.

        Přesto je však téměř jisté, že naprostá většina společensky vysoce postavených politických „horšolidí“ by se podstatně hůře uplatnila (pokud by se vůbec uplatnila), kdyby se jejich prostým, důvěřivým a zmanipulovaným přívržencům (prostým „horšolidem“) dostalo kvalitnějšího vzdělání a většího počtu historických a filosofických informací. Dříve se i na vesnicích po večerech četla alespoň Bible anebo se poslouchalo vyprávění starých lidí, ale dnes je mnohdy prvním úkonem členů domácnosti při návratu domů zmáčknutí tlačítka dálkového ovladače televize. Lidé proto všeobecně málo čtou a pokud vůbec čtou, pak čtou nejrůznější slátaniny, protože jednak nevědí, co by měli číst, neznají autory, jejichž knihy by je mohly zajímat, nedokáží si vhodnou četbu vybrat a i kdyby si vybrat uměli, výběr důležitých knih je velmi omezený. Např. patrně mimo antikvariát v žádném knihkupectví nenaleznete Plútarchovu knihu „O dlužnictví“ (že by byla přísně zakázána?), přestože za uplynulých 1900 let od jejího sepsání nepozbyla aktuálnosti a i dnes by mohla být příručkou finanční gramotnosti (Plútarchos – 50-120 n.l.). Obtížně dostupné jsou i Ciceronovy knihy „O povinnostech“, „Tusculské hovory“, „O přirozenosti bohů“ aj. (Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l.), Platónova „Ústava“, „Zákony“ „Menon“ aj. (Platón – asi 427-348 př.n.l.), Xenofónovy „Vzpomínky na Sókrata“ (Xenofón – asi 430-353 př.n.l.), Senekovy knihy „O dobrodiních“, „Listy Luciliovy“ aj. (Lucius Annaeus Seneca – 4 př.n.l. – 65 n.l.), Nezámolmolkovo „Pojednání o politice“ (Nezámolmolk – 11.stol.n.l.) a desítky dalších pozoruhodných knih (Ptahhotepova naučení, Mahábhárata, Paňčatantra, Kniha písní, Tao-te-ťing aj.) jejichž každodenní srovnávací studium umožňuje nejen správnou orientaci ve svém životě, ale i ve všech chaoticky a překotně probíhajících společenských dějích a jevech. V tomto směru je vhodné připomenout tento sarkastický, leč velice pravdivý výrok Jana Wericha:

        „Dřív málo lidí umělo psát, ale ti, co uměli psát, ti uměli psát, to se dá číst i dnes! Zatímco dneska si něco přečtu, a mám dojem, že je mi osm! Mně se na tom líbí ten optimismus těch nakladatelů, kteří si říkají, co čtenář, to blbec!“

          Cílené a ušlechtilé sebevzdělávání („Poznej sám sebe!“ – nápis nad vchodem do věštírny v Delfách) však vysoce postavení a kvalifikovaní (lepší) „horšolidé“ nemohou potřebovat ani připustit. Vždyť by postupně přibývalo stále více samostatně myslících a kriticky uvažujících „lepšolidí“, kteří by se jim už v příštích  volbách vysmáli a nedali by jim své hlasy – a co by potom (proboha!!) dělali? Už jen pouhá představa obživy vlastní prací totiž vyráží mnohým z nich studený pot na čele. Jeden bývalý starosta např. chodil před volbami po bytě a neustále lamentoval: „Já přece musím být zase starosta, co bych jinak dělal? Vždyť já nic jiného neumím!“ Po volbách jej však cíleně pěstovaný „svaz známých“ přece jen „podržel“ a tak byl zvolen alespoň místostarostou.

        „Zeptejte se kohokoliv z nich, co dovede, a nikdo z nich nebude vědět, co říci. Ve svém ubohém životě nikdy nepotřebovali vlastní ruce… Nejsou k ničemu dobří… Žijí z nejhorších instinktů davu a jeho zvířecí řev hojí jejich nesplněné ambice.“

                                        (Ruský spisovatel Vladimír Jemeljanovič Maximov – 1930-1995)

 

       „Vidíš je všady,

         jak bez cíle bloudí a hledají životní cestu,

         jak závodí vtipem a soupeří urozeností,

         a s napětím sil se pachtí ve dne i v noci,

         aby se dostali k moci a ovládli obec.“            (Titus Lucretius Carus – 94-55 př.n.l.)

 

         Mnohé oblasti společenského života i vědy a techniky byly popsány již ve starověku.

Např. Euklidovy „Základy“ (matematik Euklidés – asi 325-260 př.n.l.) sice údajně patří po Bibli k nejprodávanější knize na celém světě, avšak v našich knihkupectvích ji stěží naleznete. Buddhovy rozpravy jsou nejstarší neformální učebnicí psychologie, ze které vycházeli  nejen Sigmund Freud a Carl Gustav Jung, ale patrně i náš známý psycholog MUDr.Miroslav Plzák (některé jeho poučky jsou totiž téměř shodné s výroky Buddhovými). Mravní normy chování jsou obsaženy zejména v Ptahhotepových naučeních (asi 24.stol.př.n.l.) a v Bibli, o teorii vládnutí a výběru rádců a úředníků psali již v 6.-4.stol.př.n.l. indický rádce Kautilja i konfuciáni Konfucius, Meng-c´, Sün-c´ a další, o právu,  soudnictví a smluvních vztazích psal zejména Marcus Tullius Cicero, o antickém válečném umění psal Sextus Iulius Frontinius (40-103 n.l.), o společenských a mezilidských vztazích, zvyklostech a válečných taženích v Římě psali historici Titus Livius (59 př.n.l. – 17 n.l.), Gaius Suetonius Tranquillus (asi 75-130 n.l.) a Publius Cornelius Tacitus (asi 55-115 n.l.), atd. V mnohých těchto knihách (mnohdy čtivějších než knihy současné) lze nalézt cenné a inspirativní vědomosti a zkušenosti, navíc psané kultivovaným, přesným až okouzlujícím jazykem. Na rozdíl od současné literární a „umělecké“ tvorby v nich také nenaleznete sprostá slova, až na jediné hrubší slovo v Suetoniově „Životopisech dvanácti císařů“ (Kniha VIII/23 v souvislosti s rčením „peníze nesmrdí“ – pecunia non olet; na internetu je nesprávný překlad). Celá středověká i novověká filosofie, matematika, geometrie i astronomie „stojí na ramenou obrů“, kteří žili a psali ve starověku, a jejichž učení křesťanští i islámští „horšolidé“ z hloubi duše nenáviděli, po celá staletí nemilosrdně potlačovali a tento nenávistný vztah k nezávislému rozumu i vědění u nich přetrval až do současnosti (navíc mají další iniciativní následovníky). Dnešní doba je naproti tomu dobou intelektuálních a mravních „trpaslíků“, kteří pracně vyšplhali na horu „společenské důležitosti“ a povýšeně shlížejí na malé lidičky pod sebou, ale mentálně zůstali trpaslíky a jako takoví se jeví i lidem, kteří stojí na jejím úbočí.

 

        „Není lepšího přítele na světě pro člověka než vědění. Vědění je lepší než pokladna, neboť pokladna se musí střežit, ale vědění střeží tebe samotného.“

       (Arabský mudrc Luqmán – 8.stol.n.l.)                                                             

       „Všechny důležité zásady chování byly již popsány – zbývá jen je uskutečnit.“                      

                                   (Francouzský matematik, fyzik a filosof Blaise Pascal – 1623-1662)

         Nejčastěji skloňovaným slovem v řečích kvalifikovaných „lepších (horních) horšolidí“ je demokracie, kterou úporně obhajují své mnohdy nečestně získané funkce i své následné počínání, na které podle jejich mínění získali ve volbách neomezený mandát. Proto je třeba připomenout, že mnozí proslulí antičtí filosofové (zejména Hérakleitos, Sókratés, Platón a Aristotelés) považovali demokracii po neblahých zkušenosti s její praktickou realizací za nejhorší společenské zřízení, protože umožňuje vyniknout lhářům, podvodníkům, dovedným manipulátorům, kořistníkům, chamtivcům a nejrůznějším „lotrům“, jejichž následovníci dnes tvoří onu horní vrstvu „horšolidí“.

        „Národy mnohdy netuší, jak jsou bohaté na lotry. Je třeba převratů, aby je objevily. Pak žasnou, co vstává z prachu.“                               (Victor Hugo – 1802-1885)

       „Na demokracii je úžasné, že dává každému voliči možnost dopustit se neskutečné hlouposti.“                                           (Spenderova věta; Murphyho zákony pro právníky)

¨

       „Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem.

         Chudí budou chtít část majetku bohatých. A demokracie jim to dá.

         Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, cizinci budou

         chtít práva občanů. A demokracie jim to dá.

         Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce. A demokracie jim to umožní.

         A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou

         po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie nebo

         oligarchie.                                                                                                    (Sókratés)  

 

        „Demokracie – i když ctnostná – nemůže ctnostnou zůstat, protože prosperita, kterou občanům zajišťuje, plodí ctižádostivost, násilí a rivalitu, zatímco je třeba zachovat umírněnost, abychom se vyhnuli nadbytku bohatství a hrdosti.“

                                                                  (Dion Cassius – asi 163-233 n.l.; Římské dějiny)  

         „Lidské pokolení nevyjde z běd, dokud se buď stav pravých a opravdových filosofů neujme politické vlády, anebo dokud se třída držitelů vládní moci nějakým božským řízením neoddá vážné filosofii.“                                                                              (Platón)

 

         Cesta k nápravě společnosti je ve správném poznání, správném rozhodnutí, správné mluvě a správném jednání (první čtyři Buddhovy cesty k odstranění strasti). Pokud přesto bude kdokoliv nadále považovat studium historie i filosofie za opovrženíhodný a nepotřebný historický přežitek a sebevzdělávání za zcela zbytečné úsilí, promarnil svůj život, protože jej strávil v intelektuální a mravní tmě.

                                  „Vepři se těší víc z hnoje než z čisté vody.“

                                                                            (Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.)

 

V Plzni dne 4.1.2019                                                                           JUDr.Oldřich  H e i n

P.S.

Sodales Solonis z.s. se už 9 let snaží výše popsané skutečné hodnoty aktivně prosazovat. Aktuální pronásledování jeho předsedy svědčí o tom, že tato práce je potřebná. Nikdy nesmí skončit - pokud by skončila, skončí s ní i hodnoty, které dávají  lidskému životu skutečný smysl. Není náhoda, že soud mi zakáže informovat a připomínat věci veřejnosti roky známých z médií ze statisícovými náklady, pod záminkou ochrany soukromí veřejně známých osob jako jedinému, že jsem žalován na miliony korun – nejvyšší částky, že všechna média mlčí, kdy v nich žalobci, na rozdíl ode mne dostávají prostor k pomluvám mé osoby, ani to, že soudní vykonavatel vypáčí zámky, vnikne do domu bez jakékoli nezávislé kontroly, odnese si mé pracovní počítače, kdy jiné cenné věci ho nezajímají, kdy ví, že v době jeho „návštěvy“ jsem na soudním jednání, odmítá počkat na můj příjezd, kdy rozhodně žádné „zašantročení“ věcí nehrozí, zato by hrozilo, že mu počítače nebudou vydány, protože by tím porušil zákon.

Současný stav práva a zákonů umožňuje zneužívat neetického jednání na úkor etického. To nepovede k ničemu dobrému, nebude-li společnost schopna tento stav urychleně změnit!

Odpovědnost za zpracování mizerného trestního zákoníku nese hlavně prof.Šámal. Al Capone: "Vůbec nechápu, proč se lidé dopouštějí zločinů, když existuje tolik možností, jak se chovat nečestně."

 

Jan Šinágl, 6.1.2019

* * *

Zajisté dobro i zlo nám smrtelným přináší Osud;¨

tomu pak, co dá bůh, neujde smrtelný tvor.

Nebezpečné je všechno, co konáme, nikdo však neví,

jak se mu vydaří věc, do které právě se dal.

Někdo chce jednati dobře, a při vší snaze ho stihne

zkáza a naprostý zmar, aniž co předvídal dřív;

jiný, ač jedná špatně, zas vyvázne ze svého bludu,

neboť ve věcech všech zdaru mu dopřává bůh.


Mezí nemá však píle, s níž lidé bohatství kupí,

neboť nyní, kdo z nás pro život nejvíce má,¨

dychtí mít dvakrát tolik. Kdo mohl by nasytit všechny?

Od bohů nesmrtných zisk obdržel smrtelný tvor:

z něho však pochází Áté! A tu když pošle Zeus trestat,

stíhá jednoho dnes, zítra pak jiného zas.

 

Solón, Elegie, úryvek [7]

* * *

Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu - probíhá boj o svobodu slova jako za totality!

Pomáhám zachraňovat miliony

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.00 (4 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)