Člověk musí mít nějakou integritu a nerespektovat zákon, který je proti lidskosti a lidským právům.
* * *
Z rozhovoru s JUDr. Jiřím Šetinou (1.1.1993):
„Vezměme si politickou vůli na začátku roku 1990 a vezměme si signalizující politickou vůli na začátku roku 1993. Vidíme, že je zde již rozdíl a že signalizace spěje k tomu, že na vědomě neobjasněných zločinech, se nedá nic demokratického vybudovat. Alespoň já v tom vidím posun politické vůle. Samozřejmě, to všechno proti, jde na vrub právnické reprezentace, která obsadila vedoucí posty r. 1990.
- A do dneška se setkávám s dopisy lidí, vypovídajícími o tom jak se tehdy demagogicky zneužilo právnických zásad k tomu, aby se zatemnil tento problém. Například s tou legendou, že chceme do Evropy a že tam můžeme pouze jako právní stát. Právní stát ovšem znamená právní kontinuitu. A právní kontinuita znamená návaznost na to co tady bylo. Závěr pak z toho byl ten, že nebude-li právní kontinuita, nejenže nepůjdeme do Evropy, ale vznikne dokonce anarchie. Samozřejmě, pokud se to tvrdilo s dostatečnou argumentací a vahou osobnosti, že na lidi, kteří obnovují stát to působilo.
- Za mé existence demokratická společnost dvakrát totálně zklamala. Vždycky to mělo strašlivé následky pro lidstvo. Proto nejsem příznivcem bezbranné demokratické společnosti, která si skloňuje ve všech pádech Listinu základních práv a svobod, když přitom opět může kdokoliv přijít a zmocnit se vlády a vládnout tak, jako jsme již tomu byli svědky. - StB měla připraveny podmínky, situaci a chování pro případ zániku i v době, kdy s tím nepočítala. To totiž musí mít každá profesionální složka. Je to tzv. mobilizační opatření. U nás se předávala moc - předávala - nemluvím o revoluci.
- A je to závažná věc, protože ti lidé se obohatí na několik generací. Bohužel, když se dá dohromady bývalá komunistická nomenklatura, objeví se i na ekonomických postech. Byli to přece oni, kdo měli styky. Zahodili stranické legitimace, přestoupili do jiných stran, ale styky a vedoucí postavení v podnicích, to bylo rozhodující pro přechod na akciovky a na ovládnutí.
- To co udělala třeba se mnou (ČT pozn. J.Š.), kdy natočila mé vysvětlení jak to bylo s tím zavedením do seznamu, to odpovídalo určité epizodě ve Františkových Lázních. Ale, když toto zveřejnila, že tam současně nedala i ty věci o tom jak jsem odmítl spolupráci, jak potom jsem byl odvezen do Chebu, kde jsem jí znovu odmítl, že následovalo ukončení pracovního poměru, to už si opravdu mohu myslet, že je to cílené. A i když jsem křesťansky založený a tolerantní člověk, tak musím říci, že pokud je to nedbalost, tak je to tak hrozná hraniční nedbalost, že si nedovedu horší představit! Toto by se dalo charakterizovat jako velice neseriózní jednání. Protože jestliže z toho vyberou, ustřihnou slova a pustí to celému národu, tak takhle mohou "odstřelit" úplně každého.“
* * *
Mám jednu vzpomínku, jak spisovatel Jan Beneš popisoval trable, které tu měl po předání moci nové, předem připravené politické garnituře 1990.
Spisovatel Jan Beneš přijel po pominutí útlaku KSČ do své vlasti. Přivezl si z USA japonské auto. To se mu ztratilo. Věděl, že když je najde, bezpečně je pozná, protože toto japonské auto Japonci dodávali do USA v jiném provedení, než do Evropy.
Skutečně svoje auto potkal, když jel na Ruzyň. Obrátil se a jel za ním. Zastavilo u služebny VB. Vešel dovnitř a řekl, že právě sem přijeli policisté v jeho ukradeném autě. Nevěřili či spíše řekli, že mu nevěří. Nechal si poslat z USA potvrzení i s popisem té odlišnosti značky od aut, s číslem motoru, a jinými náležitostmi. Tak dlouho odkládali vydání jeho auta, že se toho vůbec nedožil. A bylo to mnoho let.
Vrbík
P.S.
Toto jsem okopíroval, a uveřejnil v roce 1993. Byl to článek spisovatele Beneše, nejpravděpodobněji v tehdy vycházejícím "Českém deníku" vydavatele inzertních novin, které byla tehdy nejpopulárnější v ČSR. To jsem přidal k ještě k burcujícnějšímu článku o našich (dodnes trvajících) "přechodných" politických poměrech po dobrovolném "předání" moci komunisty v roce 1990. Snadno si uděláte závěr, že politické strany, doufám že bez ANO, jsou tvořeny s vědomím kdysi a dosud mocipánů z STB. Někteří jsou mrtví, někteří na odpočinku, někteří jsou dobře skryti, a někteří ještě veřejně činní. Podle toho, jak kdo byl veřejnosti známý. Ti nejmocnější podnikají s kapitálem, ukořistěným v kupónové privatizaci. Často v daňových rájích.
Stanislav Vrbík, Zlín
8.3.2019
***
JUDr. Otakar Motejl právník století?! Pro slušné lidi JUDr. Jiří Šetina!
J.Š.8.3.2019
P.S.
Občas hrajete pořádné zloduchy: Adolfa Eichmanna nebo několikanásobného vraha Kurtena. Baví vás to víc, než kladní hrdinové?
Málokterá postava je úplně jednoznačná a z těch záporných se navíc někdy dozvím víc zajímavého. Třeba ten Eichmann: on měl rád pořádek, dodržoval zákon… Právě tak se obhajoval před soudem. Stejně jako se dneska obhajují lidi, co hájí minulý režim. A pak taky často říkají takové ty věty jako: „Nebylo všechno zlé.“ Samozřejmě: nikde nikdy nebylo všechno úplně zlé. Ale co to je za argumentaci? Tyhle postavy jsou zajímavé tím, jak dobře ukazují hranice toho, co je ještě normální. A hranice mezi dobrem a zlem. Z Eichmanna pro mne plyne jednoznačné poučení, že člověk musí mít nějakou integritu a nerespektovat zákon, který je proti lidskosti a lidským právům.
Z rozhovoru s Milanem Kňažkem (LN Pátek 8.3.2019)
Read more...