Všechna jména jsou v armádních archivech. Přístup k archivům mají pouze historici a archiváři. Občan jen po souhlasu vojáka (pokud žije), nebo nežijícího se souhlasem ředitele archivu. Absurdní, jak ochrana osobních údajů neslouží veřejnosti a zabraňuje připomenutí osudu statečných. Je to obrovská ostuda AČR, že nebyla za 30 let schopna tyto seznamy a statistiky zveřejnit.
Moje žádost o informace k rukám ministra obrany ze dne 1.7.2019. První odpověď ze dne 4.7.2019 a druhá odpověď ze dne 11.7.2019. Lhůta na odpověď je 15 dní s možností prodloužení o 10 dní.
Netvrdím, že všichni kdo opustili armádu byli automaticky stateční a hrdinové, včetně rehabilitovaných vojáků (víme jak se prováděly a provádějí různé prověrky i dnes). Ti skuteční hrdinové nepřežili, zůstali v zahraničí, nebo se jim podařilo utéci z komunistického koncentráku. Také byl „opevněn“ ostnatým drátem. Za jeho narušení se často platilo životem, stejně jako v nacistickém koncentráku.
Další důkaz, jak ochrana osobních údajů neslouží veřejnosti. Ve svém důsledku slouží mnohdy daleko více ochraně zločinu a zločinců, o obrovských personálních a materiálních nákladech nemluvě.
Nedávno jsem chtěl jednu základní informaci o jednom soudním jednání na jednom pražském soudě v informačním oddělení: „Všechno písemně, hrozně nám to zkrouhli a odpovídat na základní otázky jako dříve už nemůžeme.“…
Jan Šinágl, 13.7.2019
Read more...