Důsledky porážky povstání byly pro Polsko strašlivé. Byla při něm zdecimována elita polského národa, resp. to, co z ní zbývalo po pěti letech teroru. Celkem zemřelo 120–225 tisíc civilistů, přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno z města a město samo bylo srovnáno se zemí. Mezi mrtvými civilisty i bojovníky měli značné zastoupení mladí lidé a inteligence, kteří tvořili většinu příslušníků bojových jednotek. Rozdrcení povstání zároveň znamenalo téměř úplné zničení centrálních struktur Polského podzemního státu a Zemské armády; tyto organizace tak v klíčovém okamžiku přestaly být konkurenceschopným oponentem nastupující komunistické moci. (J.Š.)
Když loni v Gdańsku prvního srpna zazněla v poledne siréna, celé město se zastavilo, všechno ztichlo a lidé se zastavili a postavili do pozoru, aby vzpomněli na všechny, kteří dali své životy za svobodu, lidskou civilizaci a mír.
Varšavské povstání, které bylo zrazeno Sovětským svazem, jehož jednotky přes Stalinův slib o poskytnutí pomoci povstalcům pouze přihlížely nerovnému boji polské Zemské armády, tedy Armije Krajowiej s nacistickými okupanty, bylo přesto největší odbojovou akcí v Evropě a vyvrcholením polského vzdoru a odporu proti nacistické okupaci.
A nebylo to poprvé, kdy nacisté dělali špinavou práci za sovětské NKVD, čehož Stalin jen znovu milerád využil. Protože Armija Krajowa byla odbojovou složkou nekomunistickou a její příslušníci byli po válce sovětskými komunisty vražděni zcela totožně jako předtím nacisty.
Jak napsal Adam Mickiewicz : "A kdybych snad někdy na ně zapomněl. Ty Bože na nebi, zapomeň na mne."
Já nezapomínám. Dnes tomu bude sedmdesát pět let…
Gdańsk 1. srpna 2018
Miroslav Václavek
Read more...