Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Kriz a hory„Něco je zkaženého ve státě dánském“ – praví Shakespearův Hamlet a tento jeho výrok platí i v naší současnosti. Zkažené jsou mravy, zkažené jsou mezilidské vztahy a celá naše společnost zesobečtěla a odlidštila se. Mírou lidské „kvality“ už není poctivé, slušné a spravedlivé chování, ale majetek, postavení a moc, které zákonitě provázejí bezohlednost, bezcitnost, chamtivost, rozmařilost, zpupnost a arogance. Slušní a neprůbojní lidé se bojí úřadů, policie, státního zastupitelství, soudů i exekutorů, nikomu a ničemu nevěří, jsou v neustálém stresu a ztrácejí „pevnou půdu pod nohama“. Nelze se pak divit, když někomu z nich (byť ojediněle) „rupnou nervy“ a spáchá podobný čin, jaký v pominutí smyslů spáchal v r.2015 občan v Uherském Brodu a v r.2019 další občan v Ostravě. Patrně se však již nikdy nedozvíme, co jejich tragické počínání „odstartovalo“, neboť oba ukončili svůj život sebevraždou. …

… Sice opovážlivě tvrdíme, že jsme civilizačně dále, ale mravně jsme na tom mnohem hůře. Příliš jsme se totiž vzdálili od mravních ideálů, které již před tisíciletími vytýčili lidé, kterým dnešní ztučnělí a mudrující politici duševně nesahají ani po kotníky. …

 

* * *

Původní verze této úvahy byla napsána v r.2015 v souvislosti s hromadnou vraždou v Uherském Brodě, kde vyšinutý střelec bezdůvodně postřílel osm lidí v místní restauraci. Uplynuly čtyři roky a je zde podobný případ, kdy 10.12.2019 další psychicky vyšinutý člověk postřílel v nemocniční čekárně v Ostravě šest lidí a několik jich zranil.

Čtenářům této úvahy se možná vybaví nápadná podobnost obou těchto situací se známým americkým filmem „Volný pád“, což ostatně svědčí o tom, že problémy s frustrovanými a psychicky labilními občany se vyskytují po celém světě. Tehdy stačila k „uvolnění ventilu“ emočně přetlakovaného občana naprostá drobnost – lhostejný a neprofesionální přístup obsluhy bistra s rychlým občerstvením, k čemuž však v těchto případech nedošlo. Obě střelby (zajímavý poznatek) totiž začaly bez jakéhokoliv seznatelného vnějšího podnětu ihned po vstupu pachatelů do inkriminovaných prostor, tj. v prvním případě do restaurace a ve druhém případě do nemocniční čekárny.

Protože oba pachatelé se neprojevovali jako notoricky známí násilníci a v místě jejich bydliště ani na pracovišti nikterak nevybočovali z běžného způsobu života, závěry z obou těchto tragédií jsou podobné - prý se jedná o zcela mimořádné a nepředvídatelné duševní selhání dlouhodobě frustrovaných občanů, kterému nelze ani do budoucna zabránit. Takový zužující a zjednodušující pohled na obě tyto situace však vede k tomu, že se přehlížejí jejich širší společenské souvislosti. Stačí se jen podívat na naše silnice a téměř denně na nich lze spatřit projevy neomalenosti, drzosti, bezohlednosti, agresivity, hrubosti a hulvátství. Některým řidičům dokonce tak „tečou nervy“, že v záporném emočním přetlaku své „protivníky“ vybržďují nebo vytlačují ze silnice, fyzicky je napadají anebo sáhnou i po střelné zbrani, přičemž takového jednání se ojediněle dopouštějí i policisté.

Permanentně rozlobených občanů je velmi mnoho a někdy stačí jen málo k tomu, aby reagovali podobně nepřiměřeně, popudlivě a násilnicky. Tisíce řádných občanů totiž trápí ztráta zaměstnání a nouze, konfliktní rodinné, sousedské, pracovní anebo obchodní vztahy, nesnesitelné fyzické anebo psychické bolesti a některé dokonce i ztráta milovaného rodinného příslušníka, který se stal obětí zločinu. Mnohým občanům také bytostně vadí hrubost, hulvátství anebo sprostota a vadí jim i pokálené chodníky, povalené popelnice, ulámané dopravní značky, rozvalené hroby, počmárané zdi a utrhané měděné okapy anebo parapety, které je dokáží „vytočit až k nepříčetnosti“. Stačí se pouze vžít do psychického stavu občana, který na ulici šlápne do něčeho hodně mazlavého a smrdutého, kterému vandal poškrábe lak na autě, vypálí chatu, zničí hrobové místo nebo počmárá nově omítnutou zeď domu, anebo kterému zloděj ukradne nový okap nebo vytrhá elektrické kabely ze zdi. Jistě si lze představit, jak by asi dopadl pachatel tohoto činu, pokud by byl poškozeným a tudíž i řádně „nabuzeným“ občanem na místě dopaden. Kromě toho mnozí občané trpí i trýznivým pocitem nespravedlnosti, sociální nerovnosti a přehlíživosti ze strany úředníků, policistů, státních zástupců, soudců i politiků (a někdy bohužel i lékařů), se kterým se nedokáží vyrovnat a který v nich postupně navozuje nesnesitelnou zlost, postupně narůstající až v úkorné anebo dokonce paranoidní představy.

Mnozí občané jsou už natolik vystresovaní, že již pouhé obdržení oznámení o uložení úředního dopisu na poště je v noci budí ze spaní a v hrůze pak jdou na poštu v očekávání opět nějakého traumatu (předvolánky k jednání anebo k výslechu, úředního rozhodnutí, pokuty, rozsudku, exekuce apod.). Každý den kapou do poháru jejich trpělivosti kapky jedu, které jednou přetečou přes okraj – a pak se všichni kolem diví a nechápou, že dotyčný nezvládl danou situaci, která je přece v této společnosti už naprosto normální! Vždyť občan je přece to poslední, na čem mnohým úředníkům, policistům, státním zástupcům, soudcům i politikům záleží.

Slušní a přitom filosoficky nevzdělaní občané (kdo z nich má čas na studium filosofie?) nejsou schopni smířit se s tím, že pokud nebudou drzí, prolhaní, neslušní, průbojní a agresivní, každý si na ně „dovolí“, celý život budou obelháváni, okrádáni, podváděni, ponižováni a šikanováni a proti tomuto masivnímu útlaku budou naprosto bezmocní. Dovolávat se pomoci od Policie ČR, státního zastupitelství nebo soudů je totiž až příliš často zcela zbytečné, protože na uvážlivost, lidskost, vlídnost, soucit, slušnost a spravedlnost není právní nárok a „s poctivostí leda ku posměchu dojdeš“.

„Vždyť spravedliv být, to neštěstí nosí.“

(Řecký filosof a básník Hésiodos z Askry – 8.stol.př.n.l.)

„Sprostí, zchytralí a zákeřní dokáží i bezpráví povýšit na právo.“

(Indická učebnice moudrosti Paňčatantra – 5.stol.n.l.)

„Mezi drzými zvítězí silnější, mezi silnými drzejší.“

(Velký zákon drzosti)

Je zneklidňující skutečností, že kromě tisíců zločinců, kteří celý svůj život úmyslně škodí občanům i celé společnosti, existují i tisíce potencionálně nebezpečných slušných občanů, kteří psychicky i fyzicky strádají a nikoho to nezajímá – mimo volební období totiž na ně téměř nikdo nemá čas, aby je vlídně vyslechl a dal jim poctivou radu. Mnozí z nich proto v sobě hromadí onu pověstnou „špatnou náladu“, která časem může nabýt podoby zloby až sžíravé nenávisti. Pak už stačí pouze necitlivé „zmáčknutí ventilu“ a takoví dlouhodobě emočně přetlakovaní lidé „vypustí páru“ jako Papinův hrnec; poté mohou sáhnout po noži, sekeře či střelné zbrani a v nezvládnutelném afektu se pak mohou snadno dopustit činů, které se jim jinak bytostně příčí. V tomto směru jsou typické právě ony vraždy v afektu, kterých se dokáží dopustit i pověstní dobráci.

Jen málokterý úředník, policista, státní zástupce, soudce anebo i lékař dokáže s lidmi jednat vlídně, pozorně „poslouchat řeč prosebníkovu“ (viz níže), přesvědčivě jim vysvětlit podstatu jejich životní strasti, poradit jim a v případě jejich rozvíjející se fóbie (poslední případ z Ostravy) jim otevřeně vysvětlit, že všichni jsme lidé smrtelní, celý život je třeba připravovat se na „poslední cestu“ a proto je nutno zbavit se strachu a hrůzy ze smrti (pomůckou může být Buddhova rozprava „Strach před smrtí). Zejména na úřadech a u soudů převažují nad vlídným přístupem k lidským bolestem a strastem lhostejnost, formalismus, bezcitnost a někdy i hrubost a arogance. Pro citlivější a záporně emočně přetlakované osoby je pak každý takový záporný prožitek těžkou psychickou ranou, která pouze zvyšuje jejich zášť, zlobu a nenávist. Kdo si to v této odmravnělé společnosti dokáže uvědomit?

Je nepochopitelné a současně i zahanbující, že přitom již před čtyřiačtyřiceti stoletími vyslovil Ptahhotep, vezír a první ministr (premiér) egyptského faraona Džedkaréa Isesiho, toto mravní naučení, které by i v současnosti mělo být povinně vyvěšeno v každé úřední kanceláři:

„Jsi-li představeným úřadu,

buď přívětivý, když posloucháš řeč prosebníkovu,

nebuď k němu nevrlý, ať si ulehčí tím, co ti hodlá říci.

Trpící si přeje býti utěšován,

až se stane to, kvůli čemu přišel.

O tom, kdo nevrle přijímá prosby, se řekne:

„Proč se toho dopouští?“

I když všechno, oč někdo prosí, se nemůže státi,

úlevou srdci je dobré vyslechnutí.“

Každý z nás ve svém životě jistě už potkal bezpočet takových „představených“, kteří by se ve světle tohoto naučení měli „do krve rdít“ anebo do hloubi duše stydět (pokud by toho ovšem byli ještě schopni). Podobně inspirativně zní výrok římského básníka Quinta Ennia (239-169 př.n.l.):

„Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže,

toť jako by mu světlo o své světlo zapálil.

Nic míň mu nesvítí, zapálí-li druhému.“

Osobně mohu poukázat na svoje velice bohaté praktické zkušenosti, neboť jsem deset let vykonával specializovaný prokurátorský dozor nad výkonem ochranné léčby v Psychiatrické léčebně v Dobřanech. Kromě toho jsem se však zabýval i podněty a stížnostmi pacientů tohoto ústavu, z nichž někteří sice byli notoričtí pisatelé, stěžovatelé a paranoici, ale stačila pouze pravidelná návštěva prokurátora, který si na ně udělal čas, vlídně s nimi promluvil, vysvětlil jim situaci a uklidnil je, že se jim nemůže nic stát. Nutno konstatovat, že někteří pacienti si na tyto návštěvy tak zvykli, že psali každý měsíc „že se obávají o svůj chudičký život“, na tuto návštěvu se těšili jako na zpestření svého nudného programu a dokonce si „svého“ prokurátora oblíbili.

„Není totiž naší povinností brát na sebe kvůli jiným zármutek,

ale ulehčovat jiným zármutek, jestliže je to pro nás možné.“

(Římský státník a právník Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l.; Cato starší o stáří)

 „Něco je zkaženého ve státě dánském“ – praví Shakespearův Hamlet a tento jeho výrok platí i v naší současnosti. Zkažené jsou mravy, zkažené jsou mezilidské vztahy a celá naše společnost zesobečtěla a odlidštila se. Mírou lidské „kvality“ už není poctivé, slušné a spravedlivé chování, ale majetek, postavení a moc, které zákonitě provázejí bezohlednost, bezcitnost, chamtivost, rozmařilost, zpupnost a arogance. Slušní a neprůbojní lidé se bojí úřadů, policie, státního zastupitelství, soudů i exekutorů, nikomu a ničemu nevěří, jsou v neustálém stresu a ztrácejí „pevnou půdu pod nohama“. Nelze se pak divit, když někomu z nich (byť ojediněle) „rupnou nervy“ a spáchá podobný čin, jaký v pominutí smyslů spáchal v r.2015 občan v Uherském Brodu a v r.2019 další občan v Ostravě. Patrně se však již nikdy nedozvíme, co jejich tragické počínání „odstartovalo“, neboť oba ukončili svůj život sebevraždou.

„Na to, že jsou rozvrácené mravy, že vládne ničemnost, že se vztahy mezi lidmi zhoršují a vedou ke zločinům všeho druhu, si stěžovali už naši předkové, na to si stěžujeme my, na to si budou stěžovat naši potomci. Avšak tento stav věcí se nemění a nezmění, až na nepatrný pohyb na jednu nebo druhou stranu podobný vlnám, které příliv zanesl dál a odliv zase strhl zpátky ke spodní čáře břehů. Jednou se bude víc hřešit cizoložstvím než jinak a cudnost přetrhá uzdu. Podruhé se rozbují vášeň pro hostiny a labužnictví, nejodpornější zkáza majetku. Jindy převládne přehnané péče o tělo a pozornost věnovaná tělesné kráse, která ohlašuje ošklivost ducha. Někdy zneužitá svoboda vyústí v nevázanost a troufalost. Pak zase propukne krutost soukromá i veřejná a šílenství občanských válek, jímž bude znesvěceno všechno ctihodné a svaté. Občas se dostane ke cti opilství a bude hrdinstvím vypít víc vína, než snesou ti druzí.“

(Římský státník a stoický filosof Lucius Annaeus Seneca – 4.př.n.l.-65 n.l.)

„Lidská existence je strastná“ – pravil kdysi Buddha (asi 563-483 př.n.l.), který se snažil lidem pomáhat vysvětlením podstaty jejich strastiplné existence a poskytnout jim radu (pověstné čtyři pravdy o strasti, vzniku strasti, zániku strasti a cestě vedoucí k zániku strasti). Sice opovážlivě tvrdíme, že jsme civilizačně dále, ale mravně jsme na tom mnohem hůře. Příliš jsme se totiž vzdálili od mravních ideálů, které již před tisíciletími vytýčili lidé, kterým dnešní ztučnělí a mudrující politici duševně nesahají ani po kotníky.

Přestože převážná většina lidí zlhostejněla a mravně vyhasla, v celospolečenském zájmu bychom měli věnovat více pozornosti nejen agresivním řidičům (mimořádně osvědčenou výchovnou metodou je povinná účast při pitvě), ale i občanům, kteří žijí v nouzi a psychicky strádají. Pokud to kdokoliv nezištně činí, budiž mu čest a chvála. Zvláštní pozornost bychom pak měli věnovat seniorům, kteří jsou už životem unavení, mnohdy jsou nemocní, finančně nezabezpečení a bez rodinného zázemí, nevydrží fyzicky ani psychicky tolik jako mladí a zdraví lidé a trpí pocitem marnosti, zbytečnosti a sociálního vykořenění. Především je třeba o nich vědět, přičemž k navození dobrých občanských vztahů mnohdy stačí se s nimi zastavit, usmát se na ně, posedět s nimi, vlídně s nimi promluvit a projevit zájem a soucit. Vždyť to je pravou podstatou onoho lidství, o kterém sice mnozí politici („s mastnými ústy“) hovoří, ale ve skutečnosti o něm vůbec nic nevědí, neboť „jejich srdce ztučněla a okorala“. Přehlíživost k těžké životní situaci mnohých našich spoluobčanů se totiž může i v budoucnosti ošklivě vymstít.

„Tak hrozné není žádné slovo, žádný los,

ba ani žádné zlo, jež seslal boží hněv,

by přirozenost lidská nemohla je snést.“

(Řecký dramatik Eurípidés - 480-406 př.n.l.)

 

V Plzni dne 13.12.2019

JUDr. Oldřich H e i n

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)