Zita Kabátová: „Pro nás herce je Protektorát horkej brambor a když o tom hovoříme, naježí se nám chlupy“ - „V prověrkových komisích seděl i ten, to s obviněnými také filmoval jako kameraman, hezký věci …“ - Svatopluk Beneš: „Zvykli jsme si v tom žít. Věděli jsme, že žijeme na sudu dynamitu.“
Otřesný dokument Na další štaci je o naší povaze a charakteru. Natočen za peníze daňových poplatníků, ale v iVysílání ČT není dostupný. Takových třaskavých dokumentů „zcenzurovala“ ČT více. Žádost o informaci gen. řed. ČT Petru Dvořákovi jsem poslal dne 5.7. Odpověď jsem obdržel 23.7, smlouvu jsem podepsal 28.11.2019. Za DVD v délce 58 min. jsem zaplatil 1815,-Kč. Minuta mne tak stála 31,-Kč, ale každá stála za to! Níže přináším výpis podstatného ve víře, že neporušuji uzavřenou smlouvu… Za pravdu si v dnešní ČT musí občan zaplatit a nechat si ji jen pro sebe! Na památku všech čestných a statečných herců zveřejňuji myšlenky a citáty, které v dokumentu zazněly, abychom zase nezapomněli…
Vstupovali do strany a bylo jim odpuštěno, protože všude to už drželi, zejména v kumštu budoucí vládcové naší republiky na 40 let. Tam to bylo obsazený. Ještě byli vidět paty Němců u Karlových Varů a už byli ve straně, tajně, to už měli komunisté zorganizované. Přišli k hotovýmu, neváhali. To bylo něco tak strašnýho, jak se lidi změnili, jak se stávali takovými, jako už to zažila vaše generace, jak se obrátili, jaký lidi jaký režiséři, kteří všichni měli máslo na hlavě.
Vojtěch Trapl byl vyjmout z okruhu podezřelých, poškodilo by to zájem strany. To se psal rok 1945!
Čeněk Šlégl neměl peníze a tak maloval a prodával obrázky po hospodách, každý mu rád zaplatil, protože věděl v jaké je situaci. Zemřel ve své pražské vile, kde žil v podnájmu v malé místnůstce…
Svaz polských divadelních umělců zakázal hned po okupaci svým členům veřejně vystupovat. Zákaz byl striktně dodržován. Několik „theaterčiků“, herců, které nacisté podporovali, bylo příslušníky odbojové organizace herců popraveno.
Němcům české veselohry nevadily – jen ať se Češi pobaví, hlavně když druhý den nastoupí do práce a budou pracovat do úmoru ve prospěch konečného vítězství německých zbraní…
Točily se filmy o kráse země, přitom už byla okupovaná…
Pro okupanta, v kterékoli době, je příznivější, když ujařmovaný je dojatý, sentimentální a bolestínský, než když je pobouřený, rozhořčený a připravený k nějakému aktivnímu odporu.
Goebels plánoval Barrandov jako centrum filmového průmyslu. Začaly se stavět studia – bylo jich naplánováno 17, dotavily se 3.
Od roku 1942 se začaly na Barrandově točit filmy v německé produkci Prag Film – v těchto filmech velmi hojně vystupovali čeští filmoví tvůrci a také herci. Někdo potřeboval peníze a někdo byl šťastný, že vůbec hraje. Málokdo to odřekl…
Adina Mandlová se v Německu pohádala, že to jsou způsoby, na které není zvyklá - a neměla problém…
Otomar Korbelář byl takovej těžkej soudruh, že si dal jméno Körbel, tak jsme se museli smát – poněmčovala se česká jména. (Svatopluk Beneš).
Lída Bárová, která byla nejpronásledovanější si nechala jméno Lída Bárová a trvala na něm.
Vlasta Burian byl také výjimka, neuvěřitelným způsobem se vyšjvejkovával z nabízených rolí. Nenatočil za celou tu dobu ani metr německého filmu, přesto jeho české filmy v německé verzi měly v Německu obrovský úspěch. Ve filmu odolal, neodolal v rozhlase, kde vystoupil ve známém skeči Hvězdy nad Baltimore, kde vystoupil se svoji známou rolí opilce a jazykového matlala a imitátora, kdy to zároveň velmi silně připomínalo Jana Masaryka. To byl jeho „prohřešek“, ale v přímém kontaktu s publikem nikdy nic podobného neprovedl.
V rozhlasových skečích vystoupil Burian jednou, Zdeněk Šlégl devětkrát – před soudem uvedl: „Se studem a pocitem méněcennosti počal jsem chodit před mikrofon. Pravda, nebyl jsem sám, byli i jiní a jistě všichni měli nějaký ten důvod proč tak činili. Ani na jediném jsem neviděl, že by tak činil z nadšení pro věc samotnou. Velmi mne těšilo, že přes chlad, kteří mi mnozí dávali najevo, nikdo se nebál vésti přede mnou řeči, za které by rozhlas musel být vyvrácen až do základů. Horší to již bylo s obecenstvem. Je těžko vylíčit jak je herci, když pozoruje, že ztrácí své nadšence. Čeká tleskající ruce a ty mlčí. Potlesk, největší odměna herce a tu jsem ztrácel. Ztrácel jsem své obecenstvo.“
Goebels navštívil Národní divadlo a nechal si zahrát Prodanou nevěstu…
V Národním divadle účastníci veřejně demonstrovali věrnost českého divadla Říši (podobně jako později herci a zpěváci věrnost KSČ ve stejném divadle). Tuto akci média masivně prezentovala, protože šlo o známé intelektuální špičky. Známí herci, museli, nebo byli přinuceni.
Rudolf Deyl, který prohlášení přečetl říkal, že to udělal kvůli vnučce. Po roce 1945 neměl nejmenší problémy, protože to každý chápal.
Anna Sedláčková, vynikající herečka a ředitelka vlastního divadla Anna Sedláčková, založeného 1939, nalezla odvahu na tuto akci nejít a její divadlo bylo na čas uzavřeno. Nerovnost v rozdělování a distribuování vin byla neuvěřitelná. Anna Sedláčková přišla o své divadlo, přestože si dovolila v raných 40 létech před Heydrichiádou uvést Loupežníka Karla Čapka. Byla to velmi statečná a velká herečka. Po válce nic a konec kariéry…
Zdeněk Štěpánek byl přívrženec hradní politiky a presidenta Beneše. Právě jeho si vybírali politikové, aby jeho hlasem byly národu sděleny myšlenky, které chtěli sdělit. Byl vytipován jako hlavní mluvčí po pohaydrichovských manifestacích. V Moravcově psacím stole byl jeho jakýsi kádrový posudek. Je tam upozorněno, právě proto, že má takovou obrovskou prestiž v očích národa, musí být zneužít k tomu, aby prohlásil jménem národa poslušnost vůdci a odsoudil atentát na Heydricha. Po válce byl omilostněn. Soud seznal, že provinění nebylo tak závažné a umožnil mu působit dál Národním divadle. Dokonce mu propůjčil titul národního umělce. Po válce vstoupil do KSČ a stal se jedním z čelných představitelů prorežimového divadelnictví.
Eduard Kohout byl jediný z řad divadelníků, který to dokázal odmítnou – přežil. Jedna z demonstrací se konala v Táboře. Tam se odsuzoval v nepřítomnost Edvard Beneš k jakémusi trestu smrti a exkomunikaci. Eduard Kohout se dokázal nezúčastnit: „Já, který jsem českému člověku předváděl Václava IV, Karla IV a hrdiny českých dějin, přece nemohu poškodit pověst těchto lidí tím, že bych je zhanobil.“
Po něm nastoupil mladý herec Jiří Dohnal a další, kteří za totality dělali kariéry od 50. Let až do normalizace. Byl jednu dobu dokonce ředitelem ND v těch nejhorších normalizačních dobách.
12.3.1947 vynesl lidový soud rozsudek, obžalovaný Čeněk Šlégl se odsuzuje k trestu těžkého žaláře v trvání 6 měsíců. Celý trest si odpyká v nucených pracovních oddílech a ¼ jeho mění propadá ve prospěch státu. (Udělal to proto, aby ochránil svoji dceru, jejíž manžel byl Žid).
Vlajka už měla u Němců špatnou pověst tak byl založen Zelený kříž – hákový kříž v bílém poli. To byli fašisté, kteří vznikli za války.
Už v roce 1944 se snažili ti co se provinili proti národní cti svoji reputaci napravit. Vstupovali do odborově se tvářících organizací, aby si získali vstupenku do poválečného období.
Zita Kabátová: „V prověrkových komisích seděl i ten, to s obviněnými také filmoval jako kameraman, hezký věci …“
Vstupovali do strany a bylo jim odpuštěno, protože všude to už drželi, zejména v kumštu budoucí vládcové naší republiky na 40 let. Tam to bylo obsazený. Ještě byli vidět paty Němců u Karlových Varů a už byli ve straně, tajně, to už měli komunisté zorganizované. Přišli k hotovýmu, neváhali. To bylo něco tak strašnýho, jak se lidi změnili, jak se stávali takovými, jako už to zažila vaše generace, jak se obrátili, jaký lidi jaký režiséři, kteří všichni měli máslo na hlavě.
Nás pět nepotřebovali Lída Bárová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Hanka Vítová a Zita Kabátová.
De facto bylo štěstí, že ty ženský zavřeli, protože oni se bály jít na ulici, aby po nich neplivali, nebo jim nenafackovali. Bohužel to bylo nejvíc mezi ženami, které byly jejich fanynkami.
Moc po válce postupovala třídně, potřebovala likvidovat určité lidi, stavy, třídně vyhraněné typy jako podnikatel, buržoazní komik a naopak lidový komik, charakterní herec, tak toho si uchováme…
Svatopluk Beneš: „Věděl jsem o hercích, kteří spolupracovali s Němci a nyní se špičkami komunistů, takže mne tichou dohodou přestali angažovat.“
Zdeněk Podlipný hrál za Němců roli jednoho Žida, kdy autor hry byl přítelem Goebelse. Sehrál to skvěle, pěly se na něho ódy. Tento herec po roce 1945, protože měl legitimaci KSČ, sebral Vlastovi Burianovi divadlo a přejmenoval ho na Divadlo kolektivní tvorby a nepustil ho do jeho vlastního divadla. Vlasta Burian to odnesl jako model soukromopodnikatelského typu divadla. Byl bohatý, slavný, netajil se. Bylo to Divadlo kolektivního másla na hlavě. Největší kolaboranti přebírali funkce i majetky těchto obětních beránků.
V.Burian ve filmuv začátku 50.let: „Tož súsedé moji milí, já už to nikdá neudělám, to vám slubuju. - Tož co, čti. - Já v úctu podepsaný Josef Kodýtek dávám tímto na vědomost, že všeci drobní lidé by byli hlúpí, kdyby do družstva nešli.“
Po dlouhém martýrii sehnal Vlasta Burian místo jako závozník v uhelných skladech. Nejen že řídil dodávku, ale nosil putny s uhlím do domu. Těžce to snášel při jeho šarmu a eleganci… až do důchodu…
Otakar Vávra ČT 1999: „Za nacismu byl nepřítel jasný, za komunismu naši proti našim a tím to bylo složitější, ale cenzura byla stejná, ačkoli se tvrdilo, že není. Já už jsem měl naštěstí zkušenost z okupace a věděl jsem, kde to nejde a kde to jde. Vždycky jsem si to uvědomoval.“
Těmito slovy končí dokument. Režisér Vávra tak ukázal sám na sobě podstatu našeho národního charakteru s jehož následky se potýkáme dodnes. Kdo není ochoten boje, rizika a oběti, nemůže očekávat svobodu, jen různé formy poslušnosti a otroctví s patřičným koncem, tzn. bídou mravní, tedy i kulturní. Po ní následuje zákonitě bída hospodářská a kolaps společnosti – pokud všichni jen čekají a diví se, že to nikdo nechce udělat za ně…
Otázku, proč veřejnoprávní ČT tento dokument trvale nezpřístupní, kdy mnoho jiných přístupny jsou, si zodpovězte sami?! Dokument byl natočen za peníze veřejnoprávní ČT a ta chce chránit práva autora, tím, že jeho dílo nebude přístupné? Má mu snad ještě platit? Prý ČT zváží případné zařazení? U jiných dokumentů na které jsem upozornil zvážila, zařadila a poděkovala. Byly, ale „ideologicky“ nezávadné. U těch závadných, zvažuje dodnes, např. Hřbitov pro cizince…
* * *
V hospodách, na chatách a v supermarketech se svoboda nevybojuje a už vůbec ne v zemi, která je na prvním místě na světě ve spotřebě alkoholu. Nezřízeným pitím jenom utíkáme před vlastními problémy a problémy společnosti, což vzájemně souvisí. Umožňuje nám tak přežít všední dny a zapomínat na problémy. Připomínáme svým chováním pštrosy. Pokud nemáme na více, budou nás stále snadno ovládat a manipulovat neschopní a všehoschopní, žijící v blahobytu na náš účet. Je smutné, že se k tomu veřejnoprávní ČT propůjčila a propůjčuje. Ovčan, nebo občan? Stále máme volbu. Adventní čas je o trvající naději...
Jan Šinágl, 18.12.2019
Komentáře
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.