Takřka před 50 lety napsala svoji kapitolu moderní pohádka i ve městě Schönaich: Johann Bruecker - vynálezce a milionář - poprvé navštívil své příbuzné, krajany a zanechal v ní charitativní stopu. 
Před půl stoletím se stal čestným občanem města.
Příběh, který má něco z „dobrého strýčka z Ameriky“, začal pro Schönaich v roce 1953. Johann Bruecker (1881-1965), muž, který pomohl mužům tohoto tohoto světa se svým „Sunbeam Shavemaster“ provádět holení prvním elektrickým strojkem, čímím se stal bohatým mužem. Začal hledat svého bratra Petra. Po válečném chaosu se usadil ve Schönaichu jako vysídlenec, kdy sdílel osudy mnoha lidí, kteří se ocitli v komunitě přeplněné přistěhovalci a uprchlíky: život ve stísněných podmínkách hromadného ubytování.
Několik dní poté, co se poprvé setkali, byl Bruecker v kanceláři starosty Schönaichu Fritze Übeleho. Už měl v hlavě plán výstavby dvou bytových domů pro ubytování svých příbuzných a dalších, v kapse potřebné peníze k poskytnutí tohoto daru komunitě - „jako příspěvek ke zmírnění nedostatku bydlení vysídlených v Německu“, jak je uvedeno. Byla uzavřena smlouva a zřízena nadace pro tento účel.
https://zeitreise-bb.de/rasier/
* * *
Stavíme! Soukromé filmy z poválečného období
Jak se lidem dařilo v troskách jejich měst? Jak vznikal nový život ze sutin? To představují nahrávky a příběhy z doby přeorientování a invenčního talentu, nového politického začátku a hospodářského oživení.
https://www.zdf.de/dokumentation/zdfzeit/zdfzeit-wir-bauen-auf-100.html
P.S.
Johan Bruecker postavil v Německu byty pro utečence z východní Evropy po roce 1945. Byla po něm pojmenována ulice. Obdržel čestné občanství města a nejvyšší německé vyznamenání. Poté co v USA jeho firma na výrobu elektrických holicích strojků zkrachovala (přestal se věnovat obchodu a jiné firmy ho předběhly), vrátil se do Německa, kde dožil v bytě, který nechal po válce postavit. Zemřel osamocen a uzavřen do sebe.
Při vší té válečné hrůze a ztrátě životů mnoha německých můžů je obdivuhodné, jak rychle se silně materiálně a morálně narušená země dokázala vzpamatovat, vybudovat hospodářství a stát se jednou z nejvyspělejších zemí světa. Porovnejme s tím, co jsme dokázaly my „vybudovat“ po válce, kdy naše země nebyla prakticky poškozená, měla firmy i podnikatele. To už něco vypovídá o našem charakteru.
Tady je třeba začít, nechceme-li být stále na začátku, neopakovat stejné chyby a poučit se z minulosti. Němci zločiny nacismu nezapomínají. My zločiny komunismu zapomínáme, kdy mladí o nich vědí stále méně, zatímco německá mládež ví o zločinech nacismu téměř vše. I proto nás stále ohrožuje návrat „starých pořádků“, byť v jiné formě, kdy pohrobci totality mají stále velký vliv na život naší společnosti.
Tentokrát už nás nikdo osvobozovat nebude, musíme se konečně naučit osvobozovat sami sebe, hlavně své myšlení. Pouze svobodný, sebevědomý občan může smyslplně budovat, ne ustrašený a o to snadněji ovladatelný a manipulovatelný.
Jan Šinágl, 17.12.2020
Read more...