Organizace Human Rights Watch (HRW) ve své výroční zprávě o situaci v oblasti lidských práv v Maroku ostře kritizovala represivní drift státu. Zpráva, která nezaručí reakci veřejných orgánů. Rok 2020 se nesl ve znamení „tvrdého zákroku proti komentátorům sociálních médií, umělcům a novinářům vyjadřujícím kritické názory na monarchii,“ H.R.W.
Nevládní organizace tvrdila, že ještě předtím, než byly zakázány demonstrace a veřejná setkání s cílem omezit šíření koronaviru, marocké orgány „již zakázaly několik veřejných shromáždění opozičních skupin a nadále bránily činnosti některých organizací pro lidská práva“.
Podle HWR bylo v Maroku v posledních letech zatčeno, stíháno a uvězněno několik aktivistů a nezávislých novinářů pro „sporné údaje, jako je pohlavní styk mimo manželství“. "Zdálo se, že některé z těchto procesů jsou politicky motivované nebo proběhly, aniž by byl zaručen řádný proces všem stranám," uvedlo sdružení.
Zpráva je poseta případy, jako například případ novináře Omara Radiho, který byl v červenci zatčen, a tvrdí, že proti němu byla vznesena dvě obvinění (špionáž a útok na vnější a vnitřní bezpečnost státu), „pramenící z jeho činnosti Zdá se, že novinář a vědecký pracovník je obviněn na základě velmi slabých indicií.“
Zpráva zmiňuje odvolání 110 marockých novinářů, kteří odsoudili několik zpravodajských webů kvalifikovaných jako „pomlouvačná média“, a zmínila se o zatčení nejméně od září 2019 do ledna 2020 10 aktivistů, umělců, studentů nebo jiných občanů za „jejich kritické, ale nenásilné komentáře úřadů“ vyjádřené na sociálních sítích nebo prostřednictvím rapových písní. Příležitost citovat zatčení a odsouzení Mohameda Sekkakiho alias „Moul Kaskita“, Mohameda Ben Boudouha alias „Moul Hanout“ a Saida Chakoura, 23letého každodenního pracovníka, odsouzeného na 2 roky vězení za „veřejné urážení úředníků.“
Mezinárodní nevládní organizace rovněž kritizuje nepřítomnost právníka během výslechu zadržených policií, nebo při jejich předložení prohlášení k podpisu, jakož i 23hodinovou vazbou některých renomovaných zadržených, jako belgicko-marocký Abdelqader Belliraj, stíhaného pro případ terorismu.
Hlásí „útoky na svobodu sdružování a shromažďování“, které ovlivňují Marockou asociaci pro lidská práva (AMDH). „Na konci září 2020 se 79 z 99 místních poboček (AMDH) dostalo do situace, kdy úřady odmítly postarat se o jejich správní formality,“ vzpomíná.
HRW rovněž kontroluje porušování práv žen a porušování práv na soukromí a sexuální orientaci. V tomto smyslu zmiňuje kampaň „výletu“ a online obtěžování zaměřenou na předpokládané homosexuální a bisexuální muže, loni v dubnu a nedostatečnou reakci vlády na memorandum Národní rady pro lidská práva (CNDH), doporučující dekriminalizaci konsensuálních sexuálních vztahů mezi svobodnými dospělými.
Část zprávy byla věnována také situaci v oblasti lidských práv na Sahaře. Jeho redaktoři potvrzují, že „marocké orgány systematicky brání pořádání setkání v Západní Sahaře na podporu saharawského sebeurčení, brání práci některých nevládních organizací (…) a občas zmlátí aktivisty a novináře ve vazbě nebo na ulici“. A připomeňme, že královský prokurátor v Laâyoune zahájil vyšetřování po vytvoření „sahrawské instance proti marocké okupaci“ na základě „činností zaměřených na podkopávání územní celistvost království“. HRW rovněž zmiňuje případ propolisárského aktivisty Walida El Batala, odsouzen v říjnu 2019 na dva roky vězení za „vzpouru“ a urážku policistů.
Nevládní organizace se rovněž vrací k soudu s Gdeimem Izikem a připomíná, že „19 Sahrawisů bylo stále ve vězení poté, co byli v letech 2013 a 2017 po nespravedlivých procesech odsouzeni za vraždy 11 členů bezpečnostních sil spáchaných v roce 2010". „Ve svém rozsudku o vině se oba soudy (prvostupňový i odvolací) téměř úplně opíraly o přiznání policie, aniž by vážně prošetřily tvrzení, že oba obžalovaní podepsali svá přiznání během mučení“ , píše.
Read more...