Kdo by si mohl pomyslet, že v tak vyvinuté zemi jako jsou USA, se setkáme s typicky socialistickým problémem deficitu všeho. Jev je to tak viditelný, že současný president ještě do nedávna vnímaný jako osvoboditel Trumpovi hrůzovlády již dostal přezdívku „Joe prázdné regály.“
Zajímavé vysvětlení nevídaného jevu nabízí komentátor Derek Thompson v říjnovém čísle časopisu The Atlantic: Záludností problémů je to, že zatímco národní hospodářství USA neprožívá v tuto chvíli stagflační propad podobný tomu ze 70. Let. Země očividně vstoupila do fáze pandemické ekonomiky, kdy HDP ještě zdánlivě roste, ale lidi už trpí nedostatkem šokující množství druhu zboží. Léky počínaje, přes automobilové součástky, polovodiče, nákladní lodě, kontejnery a pracovní silou konče.
To je právě ten nedostatek všeho. Dokud globálně dodavatelský řetězec funguje hladce, vůbec se ho nevšímáme, je to jakoby přirozený stav světa. Dnešní rozvrat všeho je varováním, že když se bortí domino, kostky mohou padat nejen dopředu. Zpomaluje se úplně všechno – od přípravy kapučina v kavárně až po pohyb fronty před obchodem s oblečením. Ani na tradiční poštovní služby není spolehnutí. Zrovna sdělili, že v rámci šetření omezují letecké zásilky, tudíž i doprava všeho bude pomalejší se všemi důsledky, které si dovedete představit.
Jak z toho ven?
S radikální změnou Američanů počítat asi nelze, tak rychle se lidské chování nemění. V krizových dobách se spolehnutí na výhody globalistu na outsourcing a levnou pracovní sílu v cizině, jeví jako bláhové. Chtělo by to cílený růst domácí výroby, leč vládnoucí pokrokářství máloco nenávidí tak silně jako právě růstové cíle. Progresivní vláda klade důraz na přerozdělování příjmů a zboží. Vidí celý smysl svého sociálního snažení v dosažení co největší rovnosti, což je pro ni ctností největší.
Důležité poučení z dnešní doby nedostatku všeho tkví v poznání, že nelze přerozdělovat to, co nebylo vyrobeno. Nejlepší program zajištění rovnosti začíná vždy programem dosažení hojností.
Tolik Derek Thomson z časopisu The Atlantic v komentáři Jefima Fištejna na ČRoPlus (24.10.2021).
Nedělejme si žádné iluze. Podobný scénář hrozí všem vyspělým zemím. Budeme platit za víru v nekonečný růst, kdy naše bohatství a blahobyt je z nemalé části podloženo prací a nerostným bohatstvím chudých zemí. Mimochodem tam končí i obrovské množství odpadu, který „vyspělý“ svět produkuje.
Jan Šinágl, 26.10.2021
Read more...