Případ Verhelst je poněkud neobvyklý, nicméně měl by sloužit jako varování. Co znamená transgender? Kdo je a kdo není trans? Jaké to má příčiny? Máme důkazy, že něco takového existuje? A pokud ano, můžeme s jistotou každému a bez rizika jeho sexualitu fyzicky přestavět? A co když to není ta nejlepší odpověď na tuto těžkou hádanku současnosti?
Žádné téma v této knize včetně složitých problémů současnosti není svými požadavky tak extrémní a zhoubné jako transgender. Týká se sice relativně malého počtu lidí, přesto je ale překvapivé, s jakou rychlostí se prosadil na veřejnosti, že se jím zabývají celé stránky novin a zkoumají jeho poslední vývoj. Nejenže nás nutí měnit jazyk, ale vymýšlí si vědecké opodstatnění. Diskuse o homosexualitě byly jistě pro někoho překotné, ale trvalo desítky let, než byla práva gayů postupně uznána, až po legalizaci jejich sňatků. Avšak transgender se stal společenským dogmatem v rekordním čase.
Konzervativní ministři britské vlády vedli nedávno kampaň za povolení přepisovat rodné listy. Jedna místní samospráva vydala směrnice pro učitele základních škol, aby vycházeli vstříc trangenderovým žákům a vysvětlovali dětem, že „všechna pohlaví“, včetně chlapců, mohou dostat menstruaci. A ve Spojených státech byl v květnu 2019 schválen federální zákon o přijetí „genderové sexuální identity“.
Všude vládne stejný pocit. Šílenství internetových davů se stalo beranidlem transgenderu, jež slouží jako nástroj závěrečného útoku na patriarchální hradbu společnosti. Britská organizace gayů Stonewall se vrátila ke staré osvědčené kampani a prodává trička se staronovým nápisem: „Někteří lidé jsou trans. Smiřte se s tím.“ Ale co když nejsou? A proč bychom se s tím měli smířit? Celý článek>
Read more...