Upravený Novoroční projev prezidenta republiky 2011
Mé drobné poznámky jsou s náležitým respektem napsány v závorkách a jiným typem písma. Ivo Bubeník
Vážení a milí spoluobčané,
dovolte mi pozdravit Vás v tento slavnostní den a popřát Vám štěstí, radost, elán a zdraví do roku 2011. Lze očekávat, že rok příští bude rokem klidnějším a v jistém smyslu i nadějnějším než roky minulé, a že se to pozitivně projeví i v našich osobních životech.
V uplynulém roce jsme měli troje volby, v nadcházejících dvanácti měsících snad volit nepůjdeme. Nebudou tedy předvolební kampaně a různé nevraživosti z nich pramenící. (To není tak jisté, bude záležet na tom, kolik skandálů se provalí a jak budou finančně ohodnoceny.)
Jistou změnu loňský rok přinesl. Do parlamentu se dostaly dříve neznámé politické strany a jak na centrální úroveň, tak do vedení obcí a měst přišly nové osobnosti. Dejme jim příležitost, aby ukázaly, co umějí. (Těm, kterým magnát Zdeněk Bakala, žijící pro sichr u Ženevy, dal nejen miliony, ale i své novináře, a to by byla škoda.)
Rok 2011 - stejně jako ten právě skončený - bude zřejmě rokem ekonomického růstu, ale důsledky nedávné hospodářské krize budou i nadále citelné. (Hlavně důsledky MÉ privatizace za hubičku do ciziny, Bakalovi, Koženému, Krejčířovi, atd.)
Nemůže tomu být jinak. Žili jsme bez rezerv a na dluh. (První dluh jsem ovšem udělal JÁ, když jsem podepsal přihlášku do MMF a nechal „někam“ rozpustit 300 mld rezervu ze soc. fondu v roce 1993!)
V letech 2004 až 2007 jsme nevyužili příznivé situace k tomu, abychom zahájili potřebné změny. (JÁ sice sliboval nižší penze a nižší odvody, jenže tehdá mne nikdo nevyslyšel.)
Rok 2009 a velkou část roku 2010 jsme propásli čekáním na vládu, která by se do nich pustila. (JÁ jsem totiž při privatizaci na to, jak financovat rostoucí výdaje na penze zapomněl, sorry.)
Teď přišly nepříjemné rozpočtové škrty, které však - samy o sobě - nezaručují, že se v budoucnu k podobným opatřením nebudeme muset vracet. (Věděl to jistý ekonom již v roce 1992, když varoval, že stát na penze mít nebude. Ale byl MÝMI „pravicovými“ novináři dobře potlačen.)
Neměli bychom se sice - a už vůbec ne v dnešní den - strašit, ale musíme vědět, že reformy jsou nezbytné. (Hlavně proto, abych ještě na Hradě vydržel, a neprovalily se všechny prasárny privatizace, nedej bůh Kožený, Bakala, Volskwagen, Barum, vodovody, atd.)
Jedině s jejich pomocí se dá zajistit, abychom se ani my, ale ani naše děti či vnuci nedostali do takových problémů, jakým dnes čelí některé země našeho kontinentu. (Vždyť to dělají titíž osvědčení politici, co za mne dělali dluhy, tunely, prodeje za pakatel - Nečas, Kalousek, kníže, Kocourek, atd.)
Svět se rychle proměňuje. Buď se k tomu přidáme, nebo si toho ještě chvíli nebudeme všímat, ale pak pocítíme důsledky probíhajících změn s daleko větší intenzitou než dosud. Nedávná krize, o které se mluví jako o celosvětové, byla spíše krizí euro-americkou. Zvláště Evropa zaostává a bude-li to pokračovat, brzy se dostane do problémů ještě větších - a my s ní. (Proto elita v US již kupuje své prezidentské koně, a my měli dost úspor díky komunistům, kteří mnoho investovali z úspor na stáří, které jsem ovšem Já nechal bohužel vytunelovat.)
Ač to tak mnozí necítili, v první dekádě tohoto století jsme si - spolu s celou Evropou a Amerikou - žili nad poměry. (Z Fondu národního majetku jsem nejdříve dotoval neperspektivní podniky, krachující banky mých kamarádů, vylepšoval každoročně státní rozpočet a hlavně odměňoval spolustraníky a cizinu.)
Žili jsme na dluh, který nikdo nesplácel. (Mimo důchodce, kterým jsem zprvu sebral jen pár procent, ale to byla ta daň za MOJI reformu.)
V roce 2000 byla naše míra domácího zadlužení vůči HDP 13 %, příští rok to bude procent 40. (Za vlády KSČ to sice bylo jen pár milionů dolarů, tohle polistopadové zadlužení ovšem spadlo prokazatelně z nebe, nelze zjistit, kdo a která partaj to způsobila.)
Po nastupující "ozdravovací" kůře (těch, co dost napáchali) proto nesmí nastat žádné další lehkomyslné rozdávání veřejných peněz. (Mimo Vondrovo ministerstvo obrany, odměny politiků v orgánech a.s. atd.)
V první den nového roku chci podpořit současnou vládu, která se ze své předvánoční krize - doufejme - poučila. (Vždyť absolutně o nic nešlo. Bylo to banální pochybení, běžné v demokraciích.)
Potřebujeme vládu stabilní a funkční. Vládu, kterou bude držet pohromadě zájem země jako celku a která nebude ohrožována jakkoli legitimními, přesto však příliš úzkými stranickými zájmy. Provede-li vláda reformy odvážně, rychle a racionálně a dokáže-li je občanům srozumitelně vysvětlit, jsem přesvědčen, že je česká veřejnost, která je společenstvím převážně rozumných lidí, pochopí a podpoří. (Ty biliony korun, které se za mých vlád kamsi zatratily jsou přece nahraditelné, a dnes je zbytečné na tím plakat. Majetek je fuč biliony fuč, a vyšší DPH? JÁ nic.)
Očekávám to i od opozice, i když vím, že to vyžaduje pocit spoluúčasti, nikoli pouhé přetlačování se a trumfování se bonmoty před televizními kamerami. Nepopulární opatření, která vláda dělá, stejně jako reformy, které připravuje, by musela provést každá vláda, která by byla na jejím místě. (Obzvláště když soc. dem dělala tytéž kšefty jako ODS. Transgas nebo Unipetrol, bylo jedno komu podniky nebo banky patří. A TOP 09? Ti jsou vděční Bakalovi.)
Vím, že je těžké právě dnes přesvědčovat veřejnost o nutnosti přijmout rozpočtové škrty, když například stát ve stejné chvíli - kvůli minulé, tak zvaně "zelené" politice podpory solární energie - připravil zdražení elektřiny, při kterém se budou peníze milionů lidí přesouvat do státem garantovaných zisků donedávna zcela neznámých a jen za tímto účelem vytvořených firem. Snad jsme se z tohoto případu dostatečně poučili. Nešlo a nejde o žádné velké ideje, ani o záchranu údajně ohrožené planety, ale jen a jedině o byznys. Vyvarujme se opakování podobných chyb. (Jinak ty totálně křupanské zákony vyrobené poslaneckou elitou v čele s ODS zamaskovat opravdu, ale opravdu nešlo.)
Vláda důvěru a podporu potřebuje. Nemyslím tu důvěru, o které se před 10 dny hlasovalo v Poslanecké sněmovně, ale důvěru občanů. (Potřebujeme odsunout bankrot státu alespoň o toto volební období a to se vládě škrtů podařilo.)
Veřejnost je právem pohoršena případy, kdy veřejní činitelé zneužívají svých funkcí k osobnímu prospěchu. Věřím, že vláda k těmto věcem nebude lhostejná či nedůsledná. (Nezměníme sice korupční privatizační zákony, natož jiné, které by sice šlo ze světa použít, ale ruku na srdce, je už příliš pozdě a stejně, není nikoho, kdo by je prosadil.)
Žádný stát nemůže svým občanům zajistit blahobyt, i když to leckdy slibuje či na dluh provádí. (JÁ také omylem sliboval, že jen co vše zprivatizujeme, bude peněz habaděj a na vše.)
O to důležitější je uvnitř společnosti vytvářet pevné a solidární vztahy. Často zdůrazňovaný význam péče a starosti rodičů o děti, má i svou druhou stranu - starost dětí o rodiče. Teprve tím dostane skutečný smysl pojem "mezigenerační solidarita", který mnoha lidem připadal prázdný a překonaný. Je velmi aktuální. A týká se nás, nikoli státu. (Ač jsem kdysi říkal, že solidarita zavání socialismem.)
Občanskou solidaritu vnímejme v co nejširších souvislostech. A držme při sobě. Byly doby, kdy snad mělo jistý smysl odcházet "za lepším" do ciziny, ale dnes tomu tak určitě není. Výzvy, aby se v některých profesích organizovaně, kolektivně a hromadně odcházelo do ciziny, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Je to nepřijatelné vydírání. Známá varovná slova o opouštění vlasti z básně Viktora Dyka platí i dnes ve světě mobilů a internetu. (Takhle komunisticky nahlížel i Gustáv Husák na ty, co po okupaci zůstali v cizině.)
Pokud nežijeme jen katastrofickými titulky médií, víme, že rok 2010 přinesl mnoho pěkného. Nepodléhejme hlasům těch, kteří si libují v pesimismu, v neustálé kritice všeho a všech, v nepřejícnosti a závisti, hlasům těch, kteří si rozhodnou a rozhořčenou kritikou a tepáním nešvarů budují své ničím jiným neopodstatněné postavení nadřazenosti a výjimečnosti, hlasům těch, kteří mají zvláštní radost z neúspěchu a nezdaru. (Nahlížejme na vše růžovýma očima veřejnoprávních médií, nebo nejlépe je před skandály typu Promopra či IZIPu strčit hlavu do písku.)
Po celé naší zemi se setkávám se spoustou normálních, pracovitých a kreativních lidí, a to mi dodává optimismus. Říká mi to, že většina našich spoluobčanů hlasům věčných kverulantů nenaslouchá a že se jimi ve svých životních postojích a aktivitách nenechává zviklat. (Autor má na mysli některé milionáře a miliardáře, nebo alespoň pravicové hejtmany, své generály a podobné šarže.)
Právě to mne vede k naději, že by rok 2011 mohl být rokem dobrým a úspěšným. Nebojme se ho. Nečekejme však, že ho dobrým udělá někdo za nás. Nikdo takový není. Jsme na to jen a jedině my sami. A zdaří se nám to, budeme-li jednat ve vzájemné pospolitosti. (Jen proboha žádné protesty, shromáždění, petice, stávky apod.)
* * *
Za toto vystoupení pana Andreje Babiše „klobouk dolů“!
Teď je to na nás občanech – samo se ještě nikdy nic neudělalo – až na bídu!
Vystoupení pana Andreje Babiše v OVM dne 13.11.2001 – I.část
Vystoupení pana Andreje Babiše v OVM dne 13.11.2001 – II.část
Komentáře
podpořte výzvu soudruhe Babíše,a neptajte se kde vzal tento oligarcha peníze,jste jen stádo nepřemýšlejícíc h ovcí