Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 16.07.2024 05:37
    Co jsou konspirace? Referáty soudců, usnesení, které vyloží věc ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 17:09
    Karma vzkazuje poškozeným: Není třeba se mstít. Jen se posaďte ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:31
    Honzo, k Tvému článku "Všesokolské slety......" nesouhlasím s ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:26
    Bravo Barboře - presentovala naši zemi lépe, než všichni ...

    Read more...

     
  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...

     
  • 29.06.2024 13:14
    ČLK Seminář info: Moje vystoupení se obešlo s prezentací sotva ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Semrad LudwigSemrad WandaManželé byli Izraelem vyznamenáni jako "Spravedliví mezi národy". Sudetenpost zná příběh těchto dvou obětavých hrdinů. Pravděpodobně nejznámějším "Spravedlivým mezi národy" je sudetský Němec Oskar Schindler ze Zwittau / Svitav v regionu Schönhengstgau, kterému je v Sudetoněmeckém muzeu v Mnichově až do 27. října věnována speciální výstava "Oskar Schindler - bonviván a zachránce". V menším měřítku však existovalo "mnohem více Schindlerů", kteří se nedívali stranou, když nacisté ničili židovské životy, ale riskovali vlastní život, aby zachránili židovské spoluobčany před plynovou komorou. Ale popořadě.

Německá invaze do Polska v září 1939 přinesla hrůzu přibližně 3,3 milionu tam žijících Židů. Židé byli zpočátku namačkáni do ghett, kde umírali hlady, nebo na nemoci. Později byli nuceni vykonávat nucené práce a nejpozději od roku 1941 nacisté systematicky vyhlazovali Židy z celé Evropy. Obětí zločinu ŠOA  proti lidskosti se stalo šest milionů Židů. Nejznámějším vyhlazovacím táborem, který se stal jeho synonymem, byla Osvětim nedaleko polského Krakova. V tomto regionu, přesněji v Czyzyně, působil od roku 1939 také sudetský Němec, bývalý Rakušan Ludwig Semrad - jako vedoucí tabákové továrny. Ludwig Semrad, narozený v roce 1907 v Těšíně, tehdejší součásti Rakouska-Uherska, druhý syn (z celkem osmi dětí) císařského a královského důstojníka, mluvil nejen německy (jeho otec se narodil v Czyzyně).  (jeho mateřština), ale také plynně francouzsky a polsky. Během studií ve Vídni se Semrad mimo jiné seznámil s Juliem Madritschem, který byl později jako podporovatel Oskara Schindlera rovněž vyznamenán jako "Spravedlivý mezi národy".

Během svého pobytu v Polsku, kde se Semrad také náhodou znovu setkal se svým starým univerzitním přítelem Madritschem, se těšínský rodák seznámil s Polkou Vandou a zamiloval se do ní. Svatební zvony se rozezněly o něco později. V roce 1941 byl bývalý Rakušan přesunut z rakouského Slezska (po rozpadu monarchie v roce 1918 připadla většina tohoto území nově vzniklému Československu, malá část připadla Polsku) do Jagielnice, vesnice, která dnes leží na území Ukrajiny. Jeho žena Wanda (nadšená jezdkyně na koni, viz obrázky) tam svého Ludwiga následovala. "Můj strýc Ludi byl tabákový specialista, dlouhá léta pracoval v 'rakouském tabákovém ředitelství' a hodně služebně cestoval, například do Soluně, kde se v Rakousku také pěstoval tabák. Proto dostal na starost tamní tabákovou továrnu, která byla až do roku 1918 dokonce rakouskou továrnou," vysvětluje jeho synovec Gregor Semrad, známý rakouský fotograf.

Když Ludwig Semrad přišel na své nové působiště, technickým ředitelem byl Žid Reuven Wolkowicz. Nacisté na Semrada tlačili, aby Wolkowicze propustil, ale švihák Semrad odolal - a nejen to, dokonce sehnal Wolkowiczově ženě práci v továrně. Mezitím pokračovalo průmyslové masové vyvražďování Židů v Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborech. Gregor Semrad: "Můj strýc a teta učinili v roce 1942 rozhodnutí, které je ohrožovalo na životě. Chtěli zachránit co nejvíce Židů."

Manželé postupně poskytli padesáti nacisty pronásledovaným Židům práci v továrně, i když je jako dělníky ve skutečnosti nepotřebovali - včetně tří dětí manželů Wolkowiczových. Na tehdejší poměry - všude kolem zuřila německá vyhlazovací válka proti Sovětskému svazu - žili dělníci díky podpoře manželů Semradových dokonce v relativně dobrých podmínkách.

Na svého strýce Ludiho je velmi hrdý i jeho třináctiletý pravnuk Leopold Semrad-Lobisser: "Byl to tak statečný člověk, který v tak těžké době zůstal 'lidský'. Také o něm budu mít příští přednášku z dějepisu."

Tento lidský čin však nezůstal bez povšimnutí nacistů, kteří měli své informátory mezi obyvatelstvem v celém Německu i v okupovaných zemích. Výsledek: od roku 1944 obávaná tajná státní policie, zkráceně gestapo, Ludwiga Semrada opakovaně vyzvedávala k mnohahodinovým výslechům. "Můj strýc však vždy zůstal neoblomný." Jeho žena Wanda ho nejen podporovala při záchraně Židů, ale také aktivně spolupracovala s polským podzemím - odhalení by pro ni znamenalo jistou smrt.

Když bylo Polsko v roce 1945 konečně osvobozeno, stálo toto osvobození Ludwiga Semrada málem život. Byl zatčen polskými milicemi a obviněn z toho, že je "nacistickým válečným zločincem". Zachránce 50 Židů zase uvěznili v polském táboře, kde vězni vegetovali v těch nejnelidštějších podmínkách, byli týráni a doslova umírali jako mouchy. Gregor Semrad: "Mé tetě Vandě se podařilo shromáždit svědectví mnoha Poláků a Židů, kteří ji a Ludwiga zachránili, ale velitel polského tábora je přesto odmítl propustit."

Nakonec, když byl Ludwig Semrad vyhublý na kost a na pokraji smrti, se ho podařilo dostat z tábora pomocí úplatku - v poslední chvíli!

Po osvobození se Semrad okamžitě přestěhoval do Rakouska, kde se zpočátku usadil v Salcburku. Později se přestěhoval do Vídně. Tam se Semrad stal ředitelem "Gara Bank".

V roce 1979 památník šoa Jad Vašem v Izraeli vyznamenal Ludwiga a Vandu Semradovy jako "Spravedlivé mezi národy" a vyzval je, aby u památníku zasadili strom. Ludwig zemřel o pouhých pět let později ve věku 77 let, jeho žena Wanda v roce 1986 ve věku 71 let.

Manželé zůstali až do konce života v úzkém kontaktu s některými Židy, které v Izraeli zachránili. Například Šlomo Wolkowicz († 2014) posílal Semradovým do Rakouska vždy na Vánoce po mnoho let košík čerstvého ovoce z Izraele. Svými odvážnými činy s nasazením vlastního života se oba zachránci Židů, Ludwig a Wanda Semradovi, zapsali do historie jako majáky lidskosti v temných dobách a stali se tak nesmrtelnými.

 

P. Huber

Sudetenpost, Vídeň, 1. července 2024

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)