Daruše Burdová se zasazuje za Mendla a Priesnitze
V LN ze 14.2.2012 se ohrazuje paní Daruše Burdová z Olomouce na Severní Moravě proti čechizaci sudetoněmeckých osobností v České republice. Uvádí jako příklad Johanna Gregora Mendela – biologa a objevitele základů dědičnosti, které jsou základem dnešní genetiky.
Narodil se v roce 1822 v obci Hynčice (Heinzendorf) při Odře a zemřel v roce 1884 v Brně. Pocházel z rakouského Slezska z jedné německé sedlácké rodiny z území, které bylo po staletí osídleno Němci. Mendel byl od roku 1868 prelátem a opatem Augustiánského kláštera ve starém Brně. V klášteře prováděl slavné pokusy s křížením od kterých odvodil své zákony o dědičnosti.
Jako dalšího uvádí a ptá se paní Burdová: „Proč na starém pomníku Vincenze Priessnitze v Jeseníku (Gräfenberg) je, po staletích, uvedeno české jméno Čeněk Priessnitz?“
Priessnitz se narodil v roce 1799 v Jeseníku u Frývaldova (Freiwald) v rakouském Slezsku, kde také v roce 1851 zemřel. Sedlák Proessnitz je jedním ze zakladatelů přírodního lékařství. V roce 1823 uvedl do provozu na svém pozemku v Jeseníku lázně léčebnu s pomocí studené vody o niž musel tvrdě bojovat, byl dokonce obviněn z mastičkářství. Později jeho léčebnu začala navštěvovat vysoká šlechta a Vinzenz Prissnitz obdržel četná ocenění. Priessnitz, společně s Hansem Kudlichem, svobodným sedlákem se kterým měl společné předky, byli i literárně oceněni – Hugo Schulz (Léčivá voda) a Robert Hohlbaum („Kurfiřt“).
Německá léčitelská společnost uděluje Priessnitzovu medaili osobám, které se zvláště zasloužili o přírodní léčitelství.
Gerhard Ziehsel, spolkový předseda Sudetoněmeckého sdružení v Rakousku (SLÖ), nechápe, jak může kulturní národ – jakým chtějí Češi být – neustále se pokoušet „chlubit cizím peřím“. „Měl by ukázat velikost - jako paní Daruše Burdová – a dílo „svých“ bývalých německých spoluobčanů, na podkladě společné Svatováclavské koruny, uznat a cenit si ho. Nové Muzeum Němců v Ústí nad Labem (Aussig an der Elbe), převzalo tak důležitou úlohu, které snad bude moci být hodno.“
Sudetendeutscher Pressedienst (SdP)
Bundespressereferat: A-1030 Wien, Steingasse 25
Wien, am 20. Feber 2012
Komentáře
A. Einstein byl německy mluvící Žid (i anglicky) a teorie relativity ho údajně napadla při pohledu na věžní hodiny v Praze.
Jméno Vincenze Priessnitze je všude udáváno v této podobě a Čeněk je jako kuriozita na jediném sousoší- prameni,
na začátku kolonády v Lázních Jeseník od roku 1945. Čeněk měl být údajně syn Vincenze.
Moji předkové (zajímám se o genealogii)jsou moravští Češi od 1650 (starší záznamy spálily Švédi. Prapraděda se narodil jako Jiržik , ženil se jako Georgius a zemřel jako Georg Schefcik...
Kdo jsou tzv. sudetští Němci?
Do Čech, Moravy a Slezska, zejména do pohraničí, přicházeli Němci v minulosti buď jako kolonisté pozvaní českými králi (hlavně Přemyslem Otakarem II. a v druhé velké vlně Karlem IV.), nebo jako přistěhovalci do stávajících českých sídel. Nejvíce jich k nám přišlo po třicetileté válce, aby zabrali majetky protestantů, kteří pro víru museli opustit své domovy. Tak postupně docházelo k poněmčování českých sídel názvy pitoreskně komolené např. Ústí n. L. – Aussig, Děčín – Tetschen, Hrádek – Grottau, Úštěk – Auscha aj.
Ještě počátkem 20. století se Němci žijící u nás rozlišovali podle místa svého pobytu na Deutschböhme (Český Němec), Deutschmährer (Moravský Němec) a Deutschschlesie r (Slezský Němec). Když se začaly u našich Němců projevovat snahy po připojení k Německu, přemýšleli němečtí nacionalisté o společném názvu pro všechny Němce usedlé v Českém království, aby je mohli lépe zmanipulovat. Vznik Československa v roce 1918, kdy se Němci ve vícenárodní demokratické republice stali jednou z menšin (ovšem s mnohými výhodami proti ostatním menšinám), způsobil, že separatistické a sjednocovací tendence německých nacionalistů se projevovaly ještě výrazněji. Za „sudetského Němce“ je dnes hlasateli sudetoněmectví považován i pražský německy hovořící Žid, spisovatel Franz Kafka!