Přednáška o Janu Masarykovi v sudetoněmecké společnosti
Dne 11. května letošního roku se uskutečnila přednáška v sudetoněmecké společnosti v Berlíně, v zastoupení Durynska, v centru Berlína, jako součást Sudetoněmecko-českého dialogu na téma: „Jan Masaryk (1886-1948), syn presidenta a diplomat ve službách republiky (ČSR)". Přednášejícím byl profesor Lipské University Frank Hadler, kteří po maturitě v Güstrow / Mecklenburg v letech 1980 – 1984, studoval v Brně historii, nemá žádnou „vyhnaneckou“ minulost.
Jan Masaryk pocházel ze smíšené rodiny (otec německo-slovenský, matka Američanka). Vyrůstal s několika sourozenci vícejazyčně. Během svého vzdělávání absolvoval několik pobytů v Americe.
Jeho studium jazyků nepokračovalo. Charakteristické pro něj bylo hudební nadaní (výborný hráč na klavír, vášnivý bavič a „lev salónů“). Pochopil dokonale umění vytváření styků v diplomatické službě pro republiku, ale jeho názory a činy byly po celou dobu rozporuplné.
Přednášející se vyjádřil takto: "Vždycky chtěl vyhovět všem, ale již kvůli časové náročnosti to prostě nebylo možné." Tři dny po založení I. ČSR (28. října 1918), byl nadporučík Císařské armády vyznamenán stříbrnou medaili za statečnost.
Otec Tomáš Masaryk, president I. ČSR dal ne moc ambicióznímu a labilnímu synovi radu, aby se držel o něco málo staršího Edvarda Beneše, ministra zahraničních věcí a později prezidentova nástupce, který pro něho bude vždy podporou. Masaryk tuto radu stoprocentně akceptoval a vždy zůstal v politice věrný Benešovi. Tak tomu bylo při první kapitulaci v roce 1938 a také při druhé v roce 1948. Původně muž Západu - tuto pověst si vydobyl do roku 1938 působením v posici velvyslance ve Spojeném království – kdy poté pomohl vydat ČSR Moskvě pod režií Beneše. Částečně lepší, vlastní vhled k politice Beneše, nemohl uplatnit v praxi, protože neměl žádnou schopnost se prosadit. Jako věrný stoupenec Beneše, v plánované a později realizované vyhnanecké/vysídlovací politice sudetoněmeckých obyvatel, nekladl žádný odpor. Nesl tak spoluvinu za definici kolektivní viny, kdy pouze státní příslušnost (německá a maďarská) byla rozhodující.
Jan Masaryk nekladl od počátku žádný odpor bezuzdnému nacionalismu a české nenávisti vůči Němcům. Jeho postoj byl, zejména ke konci a po skončení války, ve znovu vzniklém ČSR a v konečné fázi před komunistickým převzetím moci, poznamenán rezignací. Nositel naděje demokracie pro mnoho Čechů a sudetských Němců, jako protipól vůči komunistům, selhal.
V závěrečné fázi svého života nebyl agilní, ale jen pasivně reagoval. Nerozpoznal chybné postoje a práci už vážně nemocného Beneše ke konci války. Jan Masaryk už tak neměl hlavní, vedoucí postavou v politickém životě, podle které by se mohl orientovat. Jen tak můžeme správně pochopit jeho tradiční (doložená) rčení, a jeho nepodání demise v roce 1948 jako jediného buržoazního ministra. 1946 - "Že Češi nebyli nikdy tak šťastní jako za časů Monarchie" v Daily Telegraph ze dne 18. Dubna 1950 od lorda Norwiche / Duff Cooper; pět dní před svoji smrtí řekl ještě: "Naše místo je po boku SSSR," den předtím "Švejkovina je u konce". V rozporu s výrokem po návštěvě v Moskvě československé vládní delegace spolu s Benešem, kdy řekl: "Do Moskvy jsem přijel jako ministr zahraničních věcí, jako Stalinův sluha se vracím."
Do dnešní doby je Masarykova smrt nejasná - tzv. třetí pražská defenestrace, je stále předmětem spekulací. Česká policie prohlásila sice v roce 2004, že to rozhodně nemohla být sebevražda, ale přesvědčivé důkazy pro toto tvrzení neměla, zejména díky tomu, že všechny dokumenty byly odstraněny komunistickým režimem. Jsou stopy: Lidské exkrementy na vysoko umístěném okně v koupelně, odkud vyskočil z horního patra svého bytu v budově ministerstva zahraničí. Bezpečný důkaz to ale také není.
Türschmann
© Preußische Allgemeine Zeitung / Pokračování 23-11 ze dne 11. čevna 2011
http://www.webarchiv-server.de/pin/archiv11/2320110611paz53.htm
P.S.
Ve věci smrti Jana Masaryka jsem obdržel závažné, nezpochybnitelné svědectví, jehož zveřejnění je ze zákona podmíněno souhlasem současného majitele tohoto dokumentu. Jakmile souhlas obdržím, bude obratem zveřejněn. Dosvědčuje přesvědčivým způsobem, jak otřesně byl Jan Masaryk zavražděn. J.Š. 24.9.2012
Komentáře
Vyslechl v sousední kanceláři info od samých vrahů, druhý den ráno, můj děda Jan Skalák-Fink. Dříve než oznámeno rozhlasem.