Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 16.11.2018 16:58
    Převratu v roce 1989 se také říká sametová revoluce. Proto, že ...

    Read more...

     
  • 12.11.2018 07:57
    Dobrý den Vážený pane Šinágle, Jsem velice potěšen s toho co ...

    Read more...

     
  • 08.11.2018 15:03
    Omlouvám se autorovi komentáře níže, omylem jsem smazal jeho ...

    Read more...

     
  • 08.11.2018 08:58
    Tuhle smlouvu nepotřebujeme, jde o to propašovat LGBT agendu ...

    Read more...

     
  • 06.11.2018 16:55
    Přímá demokracie pro nás Čechy je prozatím nevhodná, protože ...

    Read more...

     
  • 14.10.2018 15:44
    Poslední komentář na těchto webových stránkách je ze dne ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Dovetek aversPŘEDMLUVA

Právní stanovisko známého českého právníkaa někdejšího generálního prokurátora České republiky JUDr. Jiřího Setiny stvrzuje zákonnost Dovetek 2 stranadokumentů, jež zakládaly převod Baťovy světové organizace z jejího zakladatele Tomáše Bati sr. na Jana Antonína Baťu. Kupní smlouva a její náleži­tosti beze zbytku naplňovaly zákony platné v Čes­koslovensku ve třicátých letech dvacátého století (1931-36). Předložený Dovětek svým rozsáhlým doklado­vým materiálem a analytickými úvahami zřetelně objasňuje, jak byly platné zákony demokratické země ignorovány a pošlapány ve prospěch Tomá­še Bati jr. a jeho matky Marie Baťové justičními orgány Spojených států a některých dalších zemí.

Podrobně a střízlivě zde popisujeme propojení mezi jednotlivými osobami, výrobními jednotkami a holdingem Baťovy organizace a právními kan­celářemi. Všechno to, co bylo zneužito k dosažení hlavního záměru - odstranění Jana Bati z řízení a vedení Baťovy světové organizace.

PF Setina 021116Je potřeba zmínit se o mimořádné příležitosti, o kterou se připravil brazilský stát nevyslyšením nesčetných apelů, žádostí a proseb samého JanaBati a později i jeho potomků a rodiny, aby mu země, která ho přijala za svého občana, poskytla také právní a politický týl, s nímž by býval mohl prosadit svá nezpochybnitelná práva.

Brazilské úřady se nechaly přesvědčit prázd­nými argumenty amerických a švýcarských auto­rit a přijaly tezi, že šlo o prostý rodinný spor. Vý­sledkem toho bylo, že technologický, ekonomický a finanční majetek největší světové obuvnické or­ganizace se ocitl mimo dosah této země a jejího obyvatelstva. Je to nevyčíslitelná újma, pokud bereme v úvahu ztrátu pracovních míst, daňových odvodů, cizích valut a průmyslového rozvoje.

Ačkoli mu nebylo takové zázemí poskytnuto, ačkoli byl fyzicky a ekonomicky oslaben, přesto nám Jan Baťa ukázal velkolepý příklad podnikání v oblasti, která je dodnes zdrojem potíží a sporů. Mluvíme zde o agrární reformě.

Tento brazilský občan o mnoho roků předběhl svou dobu, když vytvořil kolonizační projekty ve státech Sáo Paulo a Mato Grosso do Sul. Založil města a usadil tisíce brazilských občanů, aniž by použil jediný haléř z veřejných peněz. Jak fantas­tické projekty by mohl vykonat, kdyby se mu do­stalo odpovídající vládní podpory. Do své smrti se ale něčeho takového nedočkal.

* * *

KDYŽ SE V PRAZE NĚKDO PŘÍLIŠ DOTKNE REŽIMU BENEŠ – GOTTWALD

FAZ (Frankfurter Allgemeine Zeitung) 18.duben 2000, č.92, strana 3. Johann Georg Reissmüller – šéfredaktor Süddeutsche Zeitung.

Dobrý jeden rok - v letech 1992 a 1993 – byl JUDr. Jiří Setina v Praze generálním prokuráto­rem. Krátký čas. Mohl to předvídat. Na co od převratu z konce roku 1989 sáhl, to nemohlo skončit jinak než velkou srážkou. Zkušenosti někdejšího žalobce Šetiny se státním tabu.

FAZ Benes Gottwald 070300Nejprve pracoval právník Jiří Šetina v novém Úřadu na ochranu Ústavy a demokracie, bylo to něco jako v Německu Úřad na ochranu ústavy. To ještě celkem šlo. Potom ale začal budovat úřad podobný německému Gauckovu institutu, který měl pátrat v archivech komunistické tajné policie s ohledem na konkrétní osoby. Tím si žádné přá­telé Šetina nezískal. Nová politická vrchnost jej podporovala jenom velmi málo. Schválila mu pou­hých šestnáct lidí; on byl jediný právník. Jeho návrhy na organizaci úřadu byly zamítnuty. Ale něco se mu přece jen podařilo. Šetina odkryl spis agenta československé tajné služby, vyslaného do mnichovského Radia Svobodná Evropa k přípravě atentátu na její sídlo. Agent byl zatčen a v Praze odsouzen. To nemohlo Šetinovi prospět, protožemnoho agentů z komunistických dob ještě sedělo ve státních institucích.

Ale osudným se mu stal hned další krok. Když se stal Jiří Šetina generálním prokurátorem, zří­dil ve svém úřadu Koordinační centrum pro dokumentaci a vyšetření zločinů v době od 8. května 1945 do 30. listopadu 1989. Jakže? Politicky motivované zločiny v Československu již před komunistickým převratem, před 25. únorem 1948? Již v době, kdy v čele státu stál buržoazní Beneš jako president a v Československu vládly buržoazní strany a sociální demokraté společně s komunisty? Tím se dotkl státního tabu jménem Benešovy dekrety.

Generální prokurátor v Praze mohl takové roz­sudky napadat před Nejvyšším soudem formou stížností pro porušení zákona. Tak se stalo také v případě podnikatele Jana Antonína Bati', od­souzeného dne 2. května 1947 Národním soudem v procesu zjevně odporujícím zásadám právního státu k 15 letům vězení. Proti Baťovi, majiteli ce­losvětového průmyslového a obchodního podniku, byla pořádána politická štvanice již od roku 1945. Komunistický vůdce Gottwald nemusel říci ani slovo, protože již monsignore Hála, ministr z ka­tolicky orientované Lidové strany, označil Baťu za zločince a kolaboranta. Kolaborace (s německouokupační mocí) nebyla obžalovanému prokázána ani Národním soudem v květnu 1947; k odsou­zení se přesto nějaké důvody našly. Komunisté dosáhli svého cíle: rozsudkem padl obrovský Ba­ťův majetek do rukou státu. I takovými prostředky bylo Československo již ve třech letech před Gott­waldovým pučem v únoru 1948 bolševizováno.

1 - Francisco M. Arcanjo: Svět porozumí. Příběh krále bot Jana An­tonína Bati (Marek Belza, 2004, text podané stížnosti pro porušení zákona s. 188-191)

Šetinův pokus ztroskotal. V roce 1994 shledal Nejvyšší soud, že období, v němž byl Jan Antonín Baťa odsouzen, je nutno považovat za právně uza­vřené a neplatí pro něj kritéria platného práva. To je možno změnit jedině zákonem. (1 Předsedou Nejvyššího soudu byl v roce 1994 dnešní český mi­nistr spravedlnosti (pozdější ombudsman Otakar Motejl - pozn. M. B.).

Stížnost generálního prokurátora Jiřího Šetiny z roku 1993 proti Baťovu odsouzení v roce 1947 alarmovala politické síly v Praze. Hodlá snad ten­hle generální prokurátor napadat ještě další poli­tické rozsudky z doby mezi koncem války a ko­munistickým uchopením moci? Jan Antonín Baťa byl odsouzen na základě Benešova dekretu číslo 16. Nemířil tedy Jiří Šetina proti Benešovým de­kretům samotným? Snad dokonce i proti tomu, kterým byli v Československu Němci zbaveni práv a vystaveni útisku? Nebo dokonce i proti zákonu z 8. května 1946 o právoplatnosti jednání v souvislosti s bojem za opětné nabytí svobody Čechů a Slováků, který nejenže zbavil trestnosti odporné činy vůči Němcům - včetně hromadného vraždění- spáchané do konce války, ale zcela je zahladil? Nemířil tedy Setina proti vrcholům státního bez­práví Beneše a Gottwalda? Ano, přesně tak to myslel; sebezáchovný instinkt pražské politické garnitury neselhal.

 

1 - Francisco M. Arcanjo: Svět porozumí. Příběh krále bot Jana An­tonína Bati (Marek Belza, 2004, text usnesení a odůvodnění Nej vyš­šího soudu s. 192-195)

Proti Šetinovi se zvedla bouře. Komunistická strana, sociálně demokratická strana, katolicky orientovaná Lidová strana - ti všichni proti němu agitovali. Distancovala se od něj i velká pravicově liberální strana. Noviny na něj útočily, předhazo­valy mu kdeco a požadovaly buď jeho odstoupení nebo sesazení z úřadu. President republiky Havel Šetinu veřejně vyzval ke složení funkce; úřad by prý mohl opět vykonávat, pokud by se výtky proti němu ukázaly jako neodůvodněné. Nezvyklé po­čínání hlavy státu.

Koncem roku 1993 bylo zahájeno proti Šeti­novi trestní stíhání s odůvodněním zvláštním jak v rovině právní, tak ve skutkové: porušování stát­ního tajemství, urážka orgánu státní moci, ohro­žení devizového hospodářství. Soud první instan­ce Šetinu osvobodil ve všech bodech v řízení, jež se táhlo po tři roky. Přesto v květnu 1997 ohlásil dříve komunistický ústřední orgán Rudé právo, že Šetina půjde před soud znovu. A tak se i stalo. Druhá instance zrušila předchozí výrok v řízení, kterého se nesměl zúčastnit ani obžalovaný, anijeho obhájce. Od 1. ledna 1998 byla zrušena dvě trestní ustanovení, jejichž porušení bylo Šetinovi připisováno k tíži. Třetí bylo změněno tak, že ne­může zakládat žalobu proti Šetinovi. Trestní stí­hání přesto zrušeno nebylo. V jakém stadiu se dnes nachází, co justice České republiky zamýšlí se Šetinou dále, to on sám netuší. V roce 2000 stojí proti trestní justici zrovna tak, jako kdysi v roce 1994.1

Na sklonku roku 1948, když bylo Čechu Jiří­mu Šetinovi šestnáct let, odsoudila komunistická justice jeho otce kvůli pokusu o útěk z republiky k pěti letům vězení. Ve vazbě a ještě potom musel pracovat v kaolinových závodech. Kaolinový prach mu zničil plíce tak, že roku 1957 zemřel. Syn směl studovat právní vědu, chtěl být advokátem, ale musel jít prokuratuře (státnímu zastupitelství- pozn. M. B.). Tam byl jedním z mála bez komu­nistické stranické legitimace. K politickým trestním kauzám ho proto nikdy nepustili.

(Trestní stíhání JUDr. Jiřího Šetiny v České republice trvalo pl­ných 12 roků v letech 1993 - 2005. Dne 31. bře2na 2005 vynesl Vrchní soud v Praze rozsudek sp. zn. 2 To 84/2004, který JUDr. Šetinu definitivně zprostil všech obvinění. Ve zdůvodnění se uvádí: „... že se vůbec nestal skutek v žalobě uvedený, nebo, že takový skutek nebyl trestným činem“. Po dobu dvanácti roků bylo tímto způsobem JUDr. Šetinovi znemožněno aktivní profesní i politické působení, což bylo zřejmě cílem od samého počátku.V posledním odvolání k Vrchnímu soudu v Praze JUDr. Šetina napsal, že „... nepřetržité dvanáctileté trestní stíhání vyžadovalo hodně neznalosti a hodně zlé vůle české justice“. V roce 2004 podal JUDr. Jiří Šetina žalobu na Českou republiku k Evropskému soudu ve Strasbourgu. (M. B.)

Roku 1966 z prokuratury odešel s prohlášením, kde jako dů­vod uvedl, že nechce dále sloužit trestní justici, která nakládá s právem takovým způsobem. Na to tři prokurátoři požadovali jeho zatčení. Nastával už ale soumrak stranického šéfa Novotného a re­žim povoloval své sevření. A tak mohl Šetina na­stoupit jako tajemník do Svazu malířů, grafiků a výtvarných umělců. Jako jediný bezpartijní ta­jemník kulturního svazu. V roce 1967 se spolupodílel na uspořádání první necenzurované výstavy maleb v sovětském bloku, která se stala tématem debat politického byra. Druhou necenzurovanou výstavu v roce 1969, rok po sovětskému vpádu, uzavřela tajná policie. Setina se záhy ocitl na ulici a dál se protloukal jako dělník. Dnes si ke svému důchodu 410 marek (asi 205 euro - pozn. M. B.) přivydělá něco jako advokát - zastupuje zejména osoby poškozené z politických důvodů; často od nich ani nepožaduje žádný honorář. Tak si žije v Praze Jiří Setina, který se jako generální proku­rátor chtěl dotknout režimu Beneše a Gottwalda.

Johann Georg Reissmüller

Frankfurter Allgemeine Zeitung, 18. dubna 2000 Spolková republika Německo

* * *

FAZ

Prodaných výtisků:

255.198 ks, (IVW III/2016)

Dosah: 
AWA 2016: 1.005.000 čtenářů
MA 2016/II: 687.000 čtenářů
LAE 2016: 315.000 čtenářů
Elite-Studie 2015: 637.000 čtenářů

Vychází v pracovních dnech

* * *

O Baťovi psal už Klement Gottwald v článku VARUJEME ze dne 11.7.1932, tedy den před tragickou smrtí Tomáše Bati sn. I Julius Fučík za první republiky „Přijímám pozvání, pane Baťo!“. Okrádání bratří Baťů o jejich odkaz a majetek pokračuje dodnes jejich ideologickými pohrobky a následovníky!

Bata Tomas a Jan„Tajemství společného majetku spočívá v tom, že spolupracovníci byli spolupodnikatelé. Ti dostávali svůj podíl na zisku právě tak, jako majitel podniku a nakládali s ním jako se svým. Majitel používal svůj podíl na zisku i  k rozšiřování podniku ve svém vlastnictví, ke stavbě měst, prodejen, továren, atd., ve světě i doma. Ten majetek (spolupracovníků) rostl stejně rychle, jako majetek akcionářů v případech akciových společností. Byl vyplacen v roce 1939 a ve Zlíně a po celé republice vyrostlo tisíce vil v těch letech. Pokud nebyl zhmotněn ve vilách a vesnických domech, propadl několika měnovými reformami. Majitelův majetek byl Janu A. Baťovi znárodněn za náhradu podle zákona, tuším č. 100 z roku 1945. Náhrada nebyla dosud vyplacena! O majetku spolupracovníků se v dekretu nejednalo, nebyl znárodněním dotčen. Protože už neexistoval a nebylo ani součástí stranické politiky, sahat na majetek dělníků. I když Baťovci dělníky nebyli. Komunistická politika to nehodlala uznat. Už Tomáš Baťa, přeměniv je na podnikatele, vymazal dělnickou třídu ze společnosti a zesměšnil tak levičácké teorie o nutném boji dělnické třídy proti kapitalistům. Komunistická argumentace proti Baťovi měla i takové perly: "Baťa schválně platí dělníkům tak vysoké mzdy, aby je mohl tím víc vykořisťovat." A československý lid tento sebevyvracející argument bral jako opodstatněný! A ještě bere!“ Stanislav Vrbík.

Farma svobodnych zivocichuGeniální podnikatel Tomáš Baťa sn. a jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, vytvořili dělnickou „aristokracii“. Prokázali nesmyslnostSetina Jiri „marxismu a leninismu“. Vždy je třeba vycházet z přirozenosti člověka. Komunisté ji popřeli a nutně vytvořili zločinný systém, popírající vše přirozené. U moci se mohl udržet jen primitivním násilím a bezprávím, vedoucím ke vládě mravní lůzy. S následky se budeme potýkat generace. 

Potomci Jana Antonína Bati jsou dodnes okrádáni českou justicí o svůj majetek a právo na spravedlivý proces. Právě byla podaná další ústavní stížnost. Komunisté a jejich pohrobci ve státní správě si zachovali svůj vliv a moc dodnes. Pro většinu obyvatelstva tak zůstává jeden z největších hrdinů země - Jan Antonín Baťa, neznámou osobou, v tom lepším případě – v tom horším kolaborantem a zločincem.

JUDr. Jiří Šetina dnes žije na své farmě, kterou nazval „Farma svobodných živočichů“ – viz obrázek – cca 170 km západně od Prahy.

 

Jan Šinágl, 4.11.2016

* * *

Dopis Jana Antonína Bati Edvardu Benešovi ze dne 20.6.1942

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.17 (6 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)